Svatováclavský koncert v kostele Sv. Štěpána, Mýto u Rokycan

Zpěváci byli na místě, tedy v kostele Sv. Štěpána, s velkým předstihem. Nechtělo se jim však věřit, že by na takovéto, řekněme utajované místo mohli přijít vůbec nějací lidé. Kostelík byl krásný, hřbitovní, ale poměrně daleko za městem, uprostřed polí. O to větší překvapení bylo, když se skutečně před čtvrtou hodinou začali trousit diváci a zaplňovat lavice i několik přidaných židlí. Brzy bylo téměř plno a Canticorum mohlo zahájit monumentálními skladbami v úpravě Zdeňka Lukáše Dies irae a Quis potest dicere. Následovaly tři jemnější písně z dílny Antonína Dvořáka, které patří do cyklu „V přírodě“ a zcela nová, premiérová skladba „Psací stroj“, přepsaná sbormistryní Mgr. Šolcovou z partitury orchestru pro smíšený pěvecký sbor. Tato skladba se stala jakýmsi mostem pro přechod do světa populární hudby, kterou Svatováclavský koncert pokračoval. Prvním songem byl taktéž nově nastudovaný Cup song/Baby. Tato skladba je zcela unikátní podívanou, jelikož sboristé doprovází svůj zpěv hrou na kelímky, ke které využívají jakési malé stolečky upevněné na konstrukci stupínků. Po posledním klepnutí kelímků nastal správný čas pro malou rozcvičku beatboxera Jana Melichara. Ten rozšířil zorničky publika v němém úžasu, že zvuky, normálně přisuzované bicí soupravě, skutečně vydávají jeho rty přilepené na mikrofon. No a protože mezitím zcela tiše zmizely ze stupínků zmiňované stolečky, mohlo Canticorum pokračovat dalšími populárními songy, které již zcela neodmyslitelně doplňuje vlastní choreografií. A tak publikum mohlo slyšet např. Uptown girl, Bills, bills, Some nights, Láska umí víc, Lazy song, The Lion sleeps tonight, You´ll be in my heart anebo 90´s mix, skladbu, která se stala oficiálním klipem pro festival sborového zpěvu Plzeňské notování, konajícím se několik dní poté. Potlesk přítomných diváků byl natolik bouřlivý, že si Canticorum zkrátka nemohlo dovolit odejít jen tak bez přídavku, a tak se do zdí kostela vpila také lidmi tolik oblíbená Afrika.

Co dodat na závěr? Snad jen přání, aby tito mladí zpěváci a především jejich sbormistryně měli i nadále chuť a energii zpívat a předávat radost z hudby svým věrným divákům. Protože když se po koncertě nechá slyšet několik skutečně starých babiček: „Dostali jste nás!“ anebo „Jste úžasní, strašně se nám to líbilo!“, byl by hřích nechat takové těleso jen tak odejít z hudební scény…