Podzimní zpěvy Slavíka

Když jsem se vracela 25. prosince z vánoční Prahy moje oči žasly. U Čechtic žloutl lán napůl rozkvetlé řepky. A tak se mohlo stát, že se Slavík prozpíval festivalem ve Vlachově Březí a třemi Podzimními nocturny až k adventnímu času. Je po Třech králích a krajina připomíná začátek dubna s krásně zelenými plochami luk a ozimů. Odpoledním sluncem ozářené jehnědy a kočičky našeptávají zlatici, ať už také kvete, že už to jde. V remízku se ozývá sýkorka už jarní písní. Jak zvláštní a mimořádné jevy v přírodě!

Jak zvláštní a mímořádné jevy v životě Slavíka. Kde všude v adventním čase zpíval? V kulturním sále kasáren v Táboře se sešly, kromě Posádkové hudby Tábor, tři zcela nevojenské sbory: Táborský chrámový sbor se sbormistrem Pavlem Menhartem, Komorní smíšený sbor Dr Vl. Veřepka z Příbrami- sbormistr Pavel Šmolík a Smíšený pěvecký sbor Slavík z Pacova - sbormistr Stanislav Pešička, dále pak sólisté Ivana Töröková,. Jana Haráštová, Fr. Hofírek, štáb. prap. Karel Mauci. Na podiu muzikanti a dirigenti-major Robert Říšský, kpt. Roman Kostinec a nadporučík Pavel Menhart, v hledišti pak všichni zpěváci. Za jakým účelem? Aby nacvičili adventní koncert posádkové hudby! Užili jsme si tu zkoušku o to více, že pamatujeme doby, kdy program složený převážně z duchovní hudby a koled by vyvolal nejen úžas, ale i následky.

A což teprve při samém provedení koncertů! Téměř monumentálně zněly tóny velkého orchestru ve společném zvuku se zpěváky v Händlově skladbě Canticorum iubilo pod překrásnou barokizovanou klenbou bazliky Na nebe vzetí P. Marie ve Staré Boleslavi (12. prosince) nebo v neméně starém duchovním místě v Písku (13. prosince) a zejména až mrazivě krásné akustice renovovaného, gotického kostela sv. Bartoloměje v Plzni (14. prosince). Ve všech těchto mimořádných, historických, duchovních prostorách jsme spolu s velmi vnímavým a vstřícným obecenstvem měli možnost vnímat podivuhodně měkký tón orchestru a krásně nosné hlasy sólistů, střídaný zvučnými intrádami trubek v barokních skladbách.

Vyvrcholením této spolupráce byl Novoroční koncert v Táboře v děkanském kostele Proměnění Páně (7. ledna), kdy po skladbách Mozarta, Gounoda, Foureho, Kodalyho a dalších nastoupily ke všem dosud účinkujícím děti. Koledy zpívající dětské hlásky střídané mohutným zvukem orchestru a sborů musely na diváky jistě velmi zapůsobit. Kostel, zaplněný snad do posledního místečka, byl skutečně – díky tomuto úžasnému a kdysi zcela neuskutečnitelnému nápadu dirigentů Posádkové hudby přímo nabit- nejen diváky a účinkujícími, ale skutečným duchem vánoc.

A to ještě není všechno. Slavík letos zpíval i na Boží hod. Do chladivých prostor pacovského kostela sv. Michaela přinesla trochu tepla světýlka svíček ve dlaních zpěváků se zpěvem Dona nobis pacem přicházeli mezi diváky. Vzápětí následující trylky flétny ředitelky ZUŠ Pavly Hůšové náhle celý prostor kostela naplnily bezpečím betlémských jeslí. Dále už se mohly ozývat koledy i rozsáhlejší skladby Mozarta, Gounoda, Čajkovského a dalších autorů, ať již v podání celého, či Malého sboru Slavíka, nebo jeho sólistů. Schubertovy písně Můj mír jsi ty a Ave Maria v podání Lenky Klátilové přinesly jistě chvilku k rozjímání všem naslouchajícím. Harmonie Larga z IX. symfonie A. Dvořáka, kdy zpěv sboru byl citlivě podbarven měkkým i zářivým tónem flétny Pavly Hůšové, přinesl obecenstvu příjemný hudební zážitek. Nikdy bychom nemohli tako dobře poznat podstatu tohoto překrásného díla, nebýt ruky našeho pana dirigenta Stanislava Pešičky. V takových chvílích člověk teprve ví, jaký je rozdíl mezi tím, když hudbu poslouchá nebo provádí.

Posluchači odcházeli do svých vánočně vonících domovů opět v záři blikajících světýlek svíček a text písně Dona nobis pacem pomohl dokreslit tuto sváteční náladu.

Není to úžasné, když mohou zpívat Slavíci od září do Tří králů?

Není to úžasné, když vojáci hrají v kostelech o Vánocích koledy a duchovní hudbu?

Není to k úžasu, když o Vánocích kvete venku zlatý déšť?