Vzpomínka na červen

Pořadatelky celý program zahájily a produkcí skladeb Mozarta, Janáčka, Martinů, Gershwina, ale i jihočeských písní předvedly něco ze svého umu. Posluchači mohli strávit hezké chvíle při sledování příjemného komorního zvuku sboru a křišťálového hlasu sólistky.

Jako host byl tentokrát pozván SPS Slavík z Pacova. Byli jsme pozváním potěšeni, neboť jsme měli příležitost se znovu projít zámeckými zahradami a komnatami, kde nám hostitelky přichystaly milé pohoštění. Mohli jsme nadechnout také trochu krásy spojené s historií i s pošetilostmi života našich předků. Potom Slavík vystoupil v rohu nádvoří se svým repertoárem skladateů Hasslera, Purighella, Lukáše, Viadany, Kličky, Laburdy a Halmy pod vedením Lenky Klátilové. Všichni zpěváci se snažili vnímat každé její hudbou i větrem rozevláté gesto v plném soustředění. I Malý sbor Slavíka podal standardně maximální výkon v krásných harmonických úpravách lidových písní a spirituálů. Lenka opět zazářila v Halmově Uspávance, kde sbor vedla nejen její ruka, ale i její zářivý soprán v sólovém partu.

Celé vystoupení jsme měli znovu možnost sledovat už v přítomnosti našeho pana dirigenta Stanislava Pešičky o pár dní později (22. 6.) na cestě do Alta Pusteria. Cestou jsme si totiž v autobuse mohli promítnout jednu z nahrávek, které na konopišťském nádvoří pořídil náš kolega. Snad ani mixážní pult zvukového technika by nebyl schopen vytvořit tak úžasný dozvuk a sytost tónu sólového i sborového zpěvu, jaký namíchalo toto mimořádné „studio“ zámeckého dvora.

A tak nám dvanáctihodinová cesta pěkně uběhla a již jsme v italských Alpách v překrásném údolí a půvabném hotelu Tyrol. Sotva odložíme zavazadla a už nás organizátorka zájezdu Marie Davidová zase pobízí zpět do autobusu, abychom stihli začátek Mezinárodního festivalu sborů. Na malém podiu Piazza von Kurz ve Villa Bassa se střídala národopisná, taneční i sborová krátká vystoupení až do pozdních nočních hodin. Slavík stojí na podiu krátce po půlnoci. Mezi tím se vystřídalo 78 sborů z l5 zemí světa.

V sobotu ráno protřeme očka a rozezpíváme hrdélka, už nás autobus veze do kostela Santo Stefano. Zpíváme Viadamovo Exultate justi a Bieblovo Ave Maria. Jen chvíli můžeme porovnat svůj výkon s některými před námi vystupujícími skvělými sbory, neboť za dvě hodiny máme vystoupení na jiném místě. Tentokrát staneme na louce u starobylého kostelíka sv. Magdaleny. S nadšením vychutnáváme piknik místo oběda, ale i úžasný pohled na ještě zasněžené, nad údolím se tyčící vrcholky Alp.

Ještě jsme ani nestačili strávit ten nezapomenutelný zážitek s chvilkou sounáležitosti s přírodou a vzájemné pohody a už po kratižké zvukové zkoušce vystupujeme před právě příchozím obecenstvem. Jsme Češi a tak zpíváme Smetanu a Lukáše. Je velmi milé setkání s představiteli sborů, které nás již sylšeli a srdečně nás zvou k další spolupráci. Jejich zájem o náš repertoár je neskrývaný. Nemůžeme se zde však dlouho zdržet, neboť v 16 hod nás čeká přehlídka všech sborů v SAN CANDIDO. Jdeme průvodem s ostatními českými sbory a zpíváme Okolo Hradce... Všichni přihlížející po célé trase mávají a tleskají, dokud se ta pestrá směsice národů a krojů neshromáždí na Pizza s. Michele. Je nás více než 2700 zpěváků. Stojíme čelem ke starému hradu s velkým chrámem. Hned za ním majestátně ční vysoké svahy skalnatých hor, jejichž zalesněné stráně se střídají s loukami. Olemovány jsou zasněženými krajkami vrcholů a baldachýnem bílých oblaků prozářených odpoledním sluncem.

Před chrámem stojí malé podium a na něm ředitel festivalu Stefano Gentili zdraví postupně sbory jednotlivých národů. Potom maestro zvedá taktovku a všichni zpíváme Mozartovo Ave verum a Va Pensiero z opery Nabucco. Verdiho melodie zní celým náměstím a vzhůru k oblakům se její melodie šíří v harmonii dál do celého okolí. Skoro tři tisíce hlasů zní dohromady, nikdo nezaostává, nikdo nejde proti. Všichni v té chvíli víme, že to tak má být.

Pár slov z pódia a všichni se rozcházejí. Nikde žádná organizace, nikde žádný zádrhel. Autobusy postupně odvážejí z kraje městečka účastníky na rychlou večeři, neboť večer čeká každý sbor v okolních údolích hlavní koncert. Slavík zpívá v kostele s. Giorgio v Anterselvě.

Do hotelu se vracíme zcela omámeni tím. co jsme zažili. Víme, že se v neděli rozloučíme s festivalem převzetím cen a darů. Ale víme také, že se už nikdy nerozloučíme ve své mysli s tím úžasným zážitkem, který nám byl poskytnut. Nikdy z nás nevyprchá ten pocit, že kdyby celé lidstvo mohlo, chtělo a umělo takhle zpívat, nemohlo by válčit a zabíjet.