Pacovská podzimní nocturna

Lehký úsměv porozumnění, ale i uznání zvlnil matčiny rty, když v dalším obtížném místě, kdy ruka dcery se pohybovala po hmatníku houslí až ke kobylce a zpět s bravurností leta vystupujícího houslového virtuóza. Jen ony dvě v té chvíli věděly, že zde došlo k nepatrné chybičce. Ten úsměv vyjadřoval i ocenění. Jen ten, kdo zažil, co je tréma při vystoupení, mohl užasnout nad tím, že to malé zakolísání nikterak nepoznamenalo další průběh neuvěřitelně těžké virtuozní skladby.

Ten úsměv jsem měla před očima ještě večer, když jsem v klidu vzpomínala. na překrásné zážitky z toho vystoupení, kde tři dcery, maminka a její bratr přinesla do sálu pacovské radnice tolik umu, nezměrné píle a vůle po rozvinutí talentu, jaké jsme zde v posledních letech nemohli v Pacově vidět. Byl to velký dar, který nám přivezli z jihočeské metropole, kde tato rodina nyní žije. Takovou úroveň provedení viruozních skladeb mají možnost vidět jen porotci na soutěžích, nebo na koncertech středních a vysokých muzických škol.

Přítomní diváci měli to štěstí, že mohli vyslechnout nesmírně vyzrálý tón, který malá desetiletá Terezka Vargová vyloudila z půlových housliček ve skladbě Luboše Fišera Amoroso nebo v Andaluzké romaci Sarasatově, či Včele F. Schuberta. Mohli také žasnout nad technickou i zvukovou zralostí tónů příčné flétny třináctileté Anežky Vargové v sonátě F-dur Händlově, C dur W. A. Mozarta a H moll J. S. Bacha. Všechny tři neteře doprovázel p Zdeněk Škoda na klavír s ohromným citem a přirozeností. Za jeho zády stála po celý koncert, a skromě obracela noty, tiše a nenápadně maminka těch třech -pro laika . Pro zasvěceného, kdo ví, že nejnom tyto tři dnes už virtuozní muzikantky, ale ještě již téměř dospělého syna vychovává tato skromná žena sama, že všem dokáže i v této hektické době poskytnout dostatek prostoru a svobody na osobní rozvoj, byť i jiným, než múzickým směrem -u syna, pro takto zasvěceného se tato skromná bytost stává monumentem mateřské lásky. Nelze to ani dostatečně slovy vystihnout. Můžeme jen vyjádřit velký dík za to, že jsme měli tu čest takovu rodinu potkat.

Bylo to v rámci druhého Podzimního nocturna Pěveckého Sboru Slavík v Pacově. První 21.9.2005 s krásným setkáním s SPS Čech a Lech z Humpolce a v posledním, listopadovém nám byly vzácnými a milými hosty děti ze ZUŠ v Pacově.

I při této příležitosti jsem měla tu možnost zahlédnout ten láskyplný pohled učitele, který vlídně podporuje své svěřence jednak v očích ředitele ZUŠ Pavla Hájka, když představoval žáky své školy, a jednak v očích našeho pana dirigenta prof. Stanislava Pešičky při produkci Malého sboru PS Slavík, který pod vedením Lenky Klátilové nyní již pravidelně potěší všechny přítomné svým příjemným zvukem a přkrásně vytvořenou harmonií.

Díky všem, kteří nám pomáhají vytvářet tuto velkou rodinu, jejímž společným jmenovatelem je hudba a v jejímž kruhu se setkáváme se vzácnými dnes pohledy vyjadřujícimi lásku a porozumění.