20 let Unie českých pěveckých sborů (7/7)

Tak i u všech našich sborů vlastně jen potlesk publika je vyvážením obrovské píle, podporované nadšením našich pěvců, jedinou odměnou. To jsou nakonec hlavní rysy neprofesionálního působení v rámci zájmové umělecké činnosti, jež by měla být jako nedílná část našeho současného života ještě více podporována, než se objevilo v četných prohlášeních.

Máme i svoje starosti. Největší je generační rozdíl ve sborech. Pěvci nám stárnou a velmi obtížně se získává mládež. Snad i vlivem přebujelosti populární hudby v posledních letech, kde ani kvalita nehraje takovou roli jako rytmus a třesk, se těžko získávají mladí lidé pro soustavnou práci ve sborech, poněvadž to znamená námahu a ne laciné pozlátko mikrofonů a reprobeden.

Sami si musíme pomoci, nikdo nám cestičku neuhrabe, a tak díky pochopení ministerstva kultury ČSR, Ústavu pro kulturně výchovnou činnost, Svazu českých skladatelů a koncertních umělců a dalších organizací, s nimiž UČPS spolupracuje, musíme udržet alespoň stav, který je a ze všech sil se jej snažit zvýšit co do kvality k prospěchu sborového hnutí a národní kultury.

Dnes tedy při pohledu do sborového života Unie můžeme říci, že jsme udělali mnoho, co bylo v našich silách a že ještě mnoho práce nás čeká. Je zapotřebí ve skromnosti a přátelství v naší velké sborové rodině pracovat. Překážek se nesmíme lekat, jsou tu proto, aby se překonávaly. Snad jednou, až Unie dosáhne kulatějšího výročí, ten, kdo bude zpracovávat historii Unie českých pěveckých sborů, ocení úsilí, které bylo zapotřebí vynaložit při položení základů soudobé sborové organizace. Organizace, která stojí za to, aby byla podpořena, rozvíjena a dala čestné místo sborovému umění v evropském domě!