Jan Kühn, operní pěvec, sbormistr a zakladatel sborů

Jan Kühn se narodil 11. listopadu 1891 ve vesnici Buguchwala, v oblasti východoevropské Haliče.

Základní znalosti v oblasti hudby a klasického zpěvu vůbec získal v České matiční škole v Českých Budějovicích pod dohledem regenschoriho Bohuslava Jeremiáše, otce Otakara Jeremiáše. Již v roce 1909 zde účinkoval ve Dvořákově Stabat Mater v basovém sólu a současně studoval vedle zpěvu i sbormistrovství u dlouholetého sbormistra Pěveckého sdružení moravských učitelů Ferdinanda Vacha.

Jan Kühn poměrně brzy sólově vystupoval jak v brněnské, tak i v plzeňské opeře, ale nejenom tam, i v Olomouci. Měl dynamický a barevně bohatý bas, jímž se uplatňoval především v rolích oboru buffo, které jsou charakterizovány hlavně zasazením děje do všedního života. V letech 1923-1927 vystupoval na jevišti Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde ztvárnil, dá se říci, pěvecky i charakterově odlišné role, ať už to byl kupř. Kecal v Prodané nevěstě či Sarastro v Mozartově Kouzelné flétně. Byl i operním režisérem ve Smetanově komické opeře Dvě vdovy, kde si zazpíval postavu hajného Mumlala. Mohl bych dále jmenovat třeba i účinkování J. Kühna v La bohéme nebo Tannhäuseru v pražském Národním divadle.

Jan Kühn sice ze zdravotních a rodinných důvodů operní dráhu v roce 1931 náhle ukončil, ale téměř okamžitě byl přijat na post režiséra v tehdejším Radiojournalu, což lze považovat za počátek jeho sbormistrovské dráhy. Spolu s již zmíněným Otakarem Jeremiášem, který zde zastával pozici šéfa rozhlasového orchestru, začal uvažovat o tom, že by nemusel stále angažovat, tedy najímat, pro rozhlas umělecká tělesa, ale že by založil vlastní dětský pěvecký sbor. Inspiroval se tak při mnoha cestách do ciziny, především v Itálii (v Sixtinské kapli), kde si uvědomil, že nutně pro potřeby rozhlasu musí založit dětský sbor.

A to byly první krůčky, kdy zárodkem Kühnova dětského sboru (KDS) byli žáci obecné školy Marie Charousové – Gardavské v Praze 11 (v počtu asi 10 dětí), která je Kühnovi ke sborové výchově svěřila. Kühnův dětský sbor tedy vznikl jako malé těleso pro potřeby školského rozhlasu, ale záhy, již v roce 1933, byl rozšířen na třicet, potom na šedesát členů, když o dva roky později získal svou první cenu na Mezinárodní soutěži rozhlasových sborů. Za dalších deset let svého působení měl Kühnův dětský sbor již sedm oddělení, zpívalo v něm více než třistapadesát dětí a za rok absolvoval na padesát rozhlasových a deset veřejných vystoupení.

Po roce 1945 se činnost sboru ještě více rozšířila. Byla natáčena hudba k filmům Václava Trojana, prováděna sborová díla B. Martinů, A. Dvořáka a dalších, děti účinkovaly na Pražském jaru, v operních inscenacích Národního divadla a účastnily se festivalů a soutěží. Kühnův dětský sbor běžně spolupracoval se světovými orchestry a dirigenty. V roce 1952 se sbor stal součástí České filharmonie, spolupracoval se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Symfonickým orchestrem FOK, Pražskou komorní filharmonií, ale také s mnoha umělci, ať už to byl Josef Suk, Zuzana Růžičková nebo Radovan Lukavský.

Když jsem avízoval, že Jan Kühn je zakladatelem sborů, tak bezesporu musím zmínit sbor dospělých, který založil v roce 1934 coby stálé těleso Československého rozhlasu pod jménem Sbor Radiojournal (Smíšený sbor pražské rozhlasové stanice), s pozdějším názvem Pražský filharmonický sbor. Stalo se tak při nastudování opery Debora Josefa Bohuslava Foerstera, kdy umělec dal dohromady zhruba třicetičlenný smíšený sbor, který získal po prvním provedení velmi pozitivní ohlasy, takže jeho renomé v rozhlasovém, ale i vůbec v českém hudebním světě, nebývale stouplo.

Jako sbormistr už nemohl Jan Kühn vedení sboru i práci v rozhlase sám zvládat. Proto přizval ke spolupráci za druhou sbormistryni svou ženu Markétu, která byť původně zpívala v divadle, tak potom pracovala s orchestry a profesně byla korepetitorkou dětského sboru. Je o ní přece důvěrně známo, že s členy Kühnova dětského sboru účinkovala i na scéně Národního divadla, a to v opeře Příhody Lišky Bystroušky nebo v opeře Hry o Marii.

Nutně musím vzpomenout pana profesora Antonína Šídla, sbormistra Pěveckého sdružení pražských učitelů, jehož jsem byl členem. I on od svých deseti let byl zpěvákem proslulého Kühnova dětského sboru. Po studiích klavíru na Konzervatoři a dirigování na Hudební fakultě AMU, se stal korepetitorem nejenom v Českém pěveckém sboru, ale též v Kühnově dětském sboru. Po smrti Jana Kühna i tento sbor spolu s Markétou Kühnovou a Jiřím Chválou několik let vedl. Pamatuji se, že nám někdy o přestávkách zkoušek ve Sdružení vykládal o tom, jaká to byla radostná a uspokojující práce s hudebně nadanými dětmi, které se mnohdy později staly významnými umělci či pracovníky v kultuře.

Jan Kühn zemřel následkem zhoubné nemoci 15. února 1958. Slavnostní pohřeb probíhal za zvuků Mozartova Requiem v zaplněné Dvořákově síni pražského Rudolfina. Je pohřben na Vyšehradském hřbitově.