Kaufmannova éra v československém pěvectvu 4/5

Za celé 8leté éry Kaufmannovy nebyl uspořádán ani jediný sjezd pěvectva. Jednota pokusila se sice r. 1896 uspořádati sjezd do Hradce Králové, na nějž bylo přihlášeno 345 pěvců, ale před samým odjezdem musil býti odvolán, protože dráha na ty dny odepřela slevu a na samostatný vlak z Prahy nebylo dosti účastníků (z Hlaholu jen 15) a pokladna Jednoty zela prázdnotou. Zůstala z toho ještě kyselost mezi pražským Hlaholem a výborem Jednoty, která se pak dlouho pamatovala. Tehdejší předáci Hlaholu, sami jinak nadšení pěvci a zasloužilí činovníci v svém spolku, neměli porozumění pro nové snahy výboru, směřující k celopěvecké organisaci, a někteří nevraživě pohlíželi na sdružování pražského pěvectva, vidouce v něm neprávem snad jedinou možnou konkurenci Hlaholu. Dozvuky těchto trapných poměrů, které přes to, že byly Jednotou utajovány, byly venkovským pěvectvem již tušeny, vyznívaly disonancí pak ještě v novém složení výboru. Bohudíky jsou již dnes dávno zažehnány a patří minulosti.

Po těchto zkušenostech upustil výbor vůbec od úmyslu pořádati v dosavadních rozměrech sjezdy pěvecké, které měly víc jen ráz pěkných pěveckých výletů bez podstatnějších vlivů na rozvoj pěvectva. Jako účastník dobře je pamatuji. Sám prof. Kaufmann měl o pěveckých sjezdech tak vysoké mínění, že nedoporučoval vůbec pořádati je každoročně, nýbrž nejvýše jednou za 4leté období a pro takový důstojný sjezd nepokládal pěvectvo dosud za připravené a zralé. Důkaz o tom podal přesvědčivý, když z celé agendy sestavil s mravenčí pílí dosavadní bilanci organisační činnosti každého jednotlivého spolku po všech stránkách za dvouleté období 1897 a 98. Stůj zde aspoň několik výňatků:

Při vzkříšení Jednoty r. 1891 se přihlásilo 32 spolků. V roce jubilejní výstavy přibylo 27 spolků, v následujícím čtyřletí již jen 19 spolků. Za prvá 4 leta Kaufmannovy éry přistoupilo 63 spolků, takže v červnu 1899 měla Jednota již 141 členů. Výroční zprávy zaslalo jen 33%, veřejné výkony oznamovalo 69%. Věstníku odbírali již 217 čísel. Nedoplatky členských příspěvků činily 972 zl. , ač příspěvek činil za člena pouhých 10 kr. ročně. Nervus rerum – peníze – nám stále scházely, jinak byl již pokrok patrný.

Poučná je v tom ohledu Pokladniční zpráva za dobu 1895–1900, kterou sněmu r. 18900 za pokladníka musil také vypracovati a podávati prof. Kaufmann. Za celé čtyřletí činily členské příspěvky 1446 zl. (pokrok!), předplatné za Věstník 693 zl. proti vydání 1869 zl. , za hudebniny strženo 1458 zl. – vydáno 1640 tl. (schodek kryt zásobou), za diplomy pěvecké 142 zl. proti nákladu 201 zl. , správní vydání činilo 594 zl. Schodek za pětiletí činil 113 zl. S takovými nepatrným prostředky musilo pěvecké ústředí celé pětiletí hospodařit a vystačit. Této chudobě byla také přiměřena spolková místnost Jednoty, zprvu hospůdka v Štěpánské ulici u „Kupců“, později v Lazarské ulici pod trestním soudem. Jediná spolková skříň byla celým inventárním majetkem Jednoty. Ještě štěstí, že kancelář našla útulek v bytě předsedy. Jestli kde, platilo zde jistě o Jednotě pořekadlo: „Chudí lidé vaří z vody.“ Kde v té době bylo už Sokolstvo a německé pěvectvo dík své včasné organisaci!

Doplňovací volby přivedly do výboru Jednoty, která z usnesení sněmu přijala výstižnější název Ústřední jednota zpěv. spolků čsl. , za vystouplé členy několik zdatných činovníků, takže prof. Kaufmann mohl bezpečně odevzdati aspoň pokladnictví do rukou nového pokladníka K. Biskupa. Sám cítil se již unaven a opravdově chtěl resignovati na předsednictví, ale protože sněm chápal již dobře význam jeho činnosti pro pěvectvo a nevida za něj rovnocenné náhrady, spontanním projevem důvěry přiměl ho, že funkci tu opět přijal.

Ale následující tříletí 1900–1903 nebylo již tak plodné. Nebyla to jen přepracovanost předsedy, která se ohlašovala i občasnými chorobami, pro které musil na čas veškeré činnosti, i své lékařské a učitelské, zanechati, ale vzmáhala se v něm nedůvěra v sebe sama a v pěvectvo přes to, že símě zaseté po vlastech již utěšeně klíčilo a slibovalo bohatou žeň. Sám Kaufmann se jí tak brzy nenadál.

Ústřední výbor rozvíjel dál činnost organisační, jejíž část přenesena již do žup. Ale i ty některé zklamaly. Pěvectvo mělo málo zdatných činovníků. Nebylo dosud očkováno sokolským duchem.

Některé trapné zjevy po všem úsilí svědčily ještě o hluboce zakořeněné netečnosti nebo zase o dětinské nedůtklivosti pěvectva (pro pouhou poznámku ve Věstníku ohlásil na př. spolek své vystoupení z organisace) a to zkličovalo prof. Kaufmanna nesmírně. K tomu opětovaná choroba podlamovala jeho energii a zavinila, že vydávání Věstníku uvázlo. Na konec pak trapná příhoda v přípravném festivalovém výboru dovršila vleklou krisi a přiměla předsedu a následkem toho i celý výbor k resignaci.