Permoník před odjezdem na World Choral Championship 2019 do Petrohradu

V Koncertním sboru Permoník (KSP) se v posledních několika letech se soutěžními zájezdy tak trochu “roztrhl pytel”. Před každou cestou do zahraničí si sbor chce svůj soutěžní repertoár zazpívat před tím nejnáročnějším publikem – a sice svými blízkými. Proto jsem se tentokrát, už jako bývalá členka tohoto sboru, na koncert vydala jako divák, nikoliv jako účinkující. Holky a jeden chlapec z KSP se v neděli 10. února 2019 vydávájí na 6. ročník “Mistrovství světa sborů” do ruského Petrohradu. Název soutěže je lehce zavádějící, ze světa, kromě Ruska, se zde ocitne pouze po jednom sboru z Běloruska, Kazachstánu, Lotyšska a Permonice z České republiky.

8. února se proto v 18 hodin rozezněl Koncertní sál karvinské ZUŠ B. Smetany v Karviné společnou písní všech soutěžících sborů – zatím samozřejmě jen v podání KSP. Poté zazněla skladba, stálice repertoáru KSP, Prekrasnoje daljoko (Evgenij Pavlovič Krylatov), v níž se zpívá “Krásná budoucnosti, nebuď ke mně krutá”. Poté už začal sbor představovat svůj soutěžní program. Pro první kolo, kde je minutáž do 12 minut, si připravil 3 skladby: Cantate Domino kanadského autora Ruperta Langa, barokní skladbu Jana Facilise Boleslavského Když jsi v štěstí a na závěr jednu část ze staroslověnské mše současné autorky Ireny Szurmanové Agneče božij. Celý bloček velmi dobře znám, jelikož jsem s ním jakožto členka sboru vycestovala v létě 2018 na soutěž do japonského Tokia. Tehdy se mi tyto tři skladby následující po sobě v tomto pořadí tolik nezamlouvaly, ale teď z pohledu diváka mi to začalo dávat smysl. Cantate Domino je velmi působivá skladba, pokud se povede ji dobře vystavět a včerejší večer se to podařilo na výbornou. Poté přichází Když jsi v štěstí s velmi nadčasovým textem. Sbor začíná unisono zpívat cantus firmus a poté se v repetici dělí do čtyřhlasu. Tento přechod je poněkud náročný, ale včera se zdařil výtečně a závěrečný čtyřhlas působil opravdu majestátně. Poslední skladba bločku – Agneče božij – je mou srdcovkou, tvorba paní Szurmanové je podle mě téměř dokonalá, proto jsem byla zvědavá, jak tato skladba za půl rok, co ve sboru nezpívám, vyrostla. V první klidnější části, kde zpívá pouze soprán a druhý soprán a alt má dlouhou dobu pomlky, působil sbor stále trochu neklidně. V další části, kde už se z modlitby “Agneče božij, pomiluj nas” přechází v pompézní “Daruj nam mir” se sbor už ale dostal do nálady skladby a až do konečného “Amen” skladbu poměrně dobře vystavěl.

Poté přišel prezident Sborového studia Permoník, Petr Kazík, a zatímco se

děvčata převlékala do lidových kostýmů, objasnil publiku, kam to sbor vlastně jede a jakým způsobem se bude soutěžit. Je to soutěž poněkud nevídaná, bráno je to jako sportovní klání. Začíná se osmifinálem, kde se sbor uvede s výše popsaným programem. Následně sbory podle počtu bodů postupují do čtvrtfinále, kde už je minutáž kratší. Pokračuje se do semifinále a finále, kde už je prostor pouze pro jednu skladbu.

Převlečený sbor do lidových krojů po slově prezidenta nastupuje opět na pódium a představuje svůj čtvrtfinálový program: moravskou lidovou Dybych byla jahodú v úpravě Milana Uherka a další stálici repertoáru – Vičarovy Gorale. Je pochopitelné, proč byly vybrány právě tyto skladby. Česká tvorba totiž v zahraničí téměř vždy zapůsobí, a pokud je ještě k tomu nadstandardně interpretována, pak bývá vždy úspěšná. Dybych byla jahodú je v úpravě pana Uherka opravdu nádherná a sbor ji velmi měkce a pocitově přesně interpretoval. A závěrečné dílo Gorale bylo opravdovou třešničkou na dortu. Bylo vidět, že sbor tuto skladbu zpívá opravdu rád a nápaditá choreografie posouvá její vyznění ještě o další procenta výše.

Pro semifinále si vybrala sbormistryně MgA. Martina Juríková skladbu ruskou – Šorochi Thomase Korganova. Jde o velmi moderní dílo, v němž se střídá aleatorika spolu se dvěma sólistkami a občasným zpěvem sboru ve velmi zvláštních akordech. Jde o skladbu, která klade důraz na význam textu a sbor její interpretaci podpořil opět velmi působivou choreografií. Pro vrcholné finále, pokud se do něho sbor probojuje, si Permoník vybral skladbu Hoj, hura hoj Otmara Máchy. Tato skladba je jednou z cyklu Slezské halekačky a podle slov paní Evy Šeinerové, zakladatelky Permoníku, se jedná o klenot české sborové tvorby, který je neoposlouchatelný. Sbor se musí velmi rychle z halekací rychlé části “přepnout” na velmi měkkou prostřední část “Babulenky moje” a poté zase zpět na halekání “Hoj, hura hoj”. Poradil si s tím velmi dobře. Na úplný závěr koncertu se sbor s diváky rozloučil zpěvem hymny soutěže.

Vzhledem k tomu, že to pro mě byl první koncert, který jsem si mohla po sedmi letech poslechnout jako divák, to pro mě bylo v mnohém nové a zajímavé vidět sborový výkon z té druhé strany. Ráda bych pochválila rovněž výborný výkon korepetitorky Hany Šobrové. Budu sboru držet palce a myslet na ně, zatímco budou v Petrohradu soutěžit. Jako obvykle se od Permoníku očekává úspěch a o to větší zodpovědnost na svých bedrech nesou. Ale ať už to dopadne jakkoliv, věřím, že přinejmenším na výbornou představí českou tvorbu 20. a 21. století, jejíž interpretace je sboru nejbližší.