ČESKOBUDĚJOVICKÝ SBOROVÝ FESTIVAL

Za účinné podpory Magistrátu města, jehož jménem festival několika milými a bezprostředními slovy zahájila vedoucí odboru kultury Iva Sedláková, se podařilo připravit nevšední koncertní zážitek, který určitě uspokojil všechny přítomné příznivce sborového zpěvu.

Dramaturg festivalu, zkušený sbormistr Vladimír Vačkář opět prokázal i v této roli, že umí nejen nejenom soustředit v potřebný čas na jedno místo žánrově i stylově pestrý výběr sborů, ale dokáže je i seřadit tak, aby zážitky posluchačů gradovaly do samého konce.

Úvodní vystoupení patřilo těm nejmenším – DPS ZŠ a ZUŠ Bezdrevská Da Capo. Jak již název napovídá, sbormistryně Václava Míková začíná každý školní rok s těmito sedmiletými zpěváčky znovu od začátku. A o to obdivuhodnější je elán a zodpovědnost, s nímž ke svému vystoupení této neoficielní přípravky dospělejší Canzonetty, která působí na téže škole, všichni přistupují.

Další školní sbor Carmina, který působí při ZŠ J.Š.Baara vede Jitka Valentová, mladá, ale cílevědomá sbormistryně, jejichž několik sólových odchovanců sboru dokázala připravit k bezproblémovému přijetí na konzervatoř. Uvolněné vystoupení Carminy odměnili diváci právem upřímným potleskem.

Smíšený pěvecký sbor Mendík, který vede od jeho vzniku před osmnácti lety Ludmila Dvořáková, působil sebejistě a od prvních taktů bylo zřejmé, že se jedná o zkušené pěvce, které neznervózní ani světla reflektorů, ani zaplněné hlediště. I když všichni žili už asi především blížícim se třetím ročníkem mezinárodního festivalu studentských sborů Studentes cantant, jehož jsou spolu s UČPS pořadateli, odvedli tradičně bezchybný výkon.

Jindřichohradecký pěvecký sbor Smetana byl jedním ze tří mimobudějovických reprezentantů jihočeského regionu. Může se pochlubit nejenom neuvěřitelnou tradicí – loni oslavil 145 let existence, ale i nezanedbatelným podílem na kulturním dění ve svém městě i širokém okolí. Závěrečný potlesk diváků patřil nejen všem zpěvákům sboru, ale i jeho dlouholeté sbormistryni Věře Kadičové, která přijala z rukou představitelů jihočeské oblasti Unie českých pěveckých sborů vysoké ocenění – uměleckou cenu Františka Chodury.

Druhou polovinu festivalu otevřel Milevský smíšený sbor, vedený Andělou Maršálkovou. Čtyři přednesené skladby přesvědčily posluchače nejenom o vysoké kvalitě

provedení, ale i o obrovské žánrové šíři, kterou sbor nabízí. Bylo zřejmé, že si umí stejně lehce poradit s lidovkou, klasikou i modernou.

Českobudějovická Canzonetta nezůstala nic dlužna vynikající pověsti, která ji provází. Pod střídavým vedením obou sbormistryň, Anny Knotkové i Petry Nové opět prokázala, že se stejnou lehkostí prezentuje českou lidovou jako americký spirituál a skutečným bonbónkem byla směs Ježkových melodií nazvaná Pozdrav Osvobozenému divadlu, kterou se Canzonetta rozloučila.

Umělecká laťka už byla nastavena vysoko. Ale Jihočeský vysokoškolský sbor Jihočeské univerzity si s touto výzvou poradil se suverenitou sobě vlastní. Sbormistr Jiří Fuchs představil poněkud netradičně tři skladby téhož autora – Zdeňka Lukáše, jehož prestižní umělecké ceny je sbor trojnásobným laureátem. A i když se toto těleso může pochlubit opravdu nepřebernou přehlídkou ocenění z nejprestižnějších evropských uměleckých klání, nejvíce si považuje právě cen spojených se jménem Zdeňka Lukáše.

Závěr večera patřil českokrumlovskému Městskému pěveckému sboru Perchta, který vede už třináct let Šárka Kodýmová. A myslím, že dramaturg Vladimír Vačkář měl šťastnou ruku, když se rozhodl věnovat Perchtě závěr festivalu. Aniž bych chtěl snad naznačovat, že „to nejlepší přišlo na konec“. Protože Perchta, Canzonetta nebo jihočeští vasokoškoláci jsou bezesporu vynikající všichni, ale přitom natolik odlišní, že jakékoliv případné přidělování pořadových čísel rád přenechám povolanějším. Každopádně však českokrumlovští zvládli přidělenou roli na úrovni a citlivé obecenstvo to náležitě ocenilo.

Definitivní tečkou za Českobudějovickým sborovým festivalem bylo uvedení skladby The Day You Sang This Song, v monumentálním podání všech přítomných sborů, které řídil Vladimír Vačkář.