Karel Knittl (1853–1907)

Narodil se 4. října 1853 v Polné u Jihlavy, zemřel v Praze 17. března 1907. Studoval na gymnáziích v Chrudimi, Hradci Královém a Praze a ve studiích pak pokračoval na soukromém hudebním ústavu Františka Pivody, aby je dovršil státní zkouškou v roce 1878, kterou absolvoval na pražské varhanické škole. Již během studia vyučoval na různých soukromých školách a od roku 1877 učil zpěvu na pražském reálném gymnáziu. V roce 1989 se stal profesorem pražské konzervatoře, kde byl za doby Dvořákova uměleckého ředitelství administrativním správcem a po Dvořákově skonu ředitelem až do své smrti. Zasloužil se o reformu výuky, sjednotil učební postupy, zavedl výuku české literatuře a také tradici žákovských večírků. Byl také dirigentem orchestru konzervatoře.

Již v roce 1877 byl jmenován sbormistrem Zpěváckého spolku Hlahol v Praze. Jeho velkou zásluhou bylo zřízení stálého ženského sboru, tzv. dámského odboru, který byl včleněn do Hlaholu na podzim r. 1879. Počet členek stoupl tehdy na 143, mužský sbor čítal 200 členů. Po Smetanově a Bendlově epoše znamenalo Kittlovo vedení další vrcholnou a uměleckou etapu. Z Bendlova původního zaměření na spíše méně náročná romantická díla postupně přešel k závažným reprodukčním úkolům. Vrcholem Knittlovy doby bylo nastudování Dvořákovy Stabat mater v roce 1884, Berliozova Requiem (1885), Dvořákových Svatebních košil v témže roce a v roce 1886 Fibichovy Jarní romance, Bendlova Štědrého dne a Kličkova Pohřbu na Kaňku. V roce 1890 na svou funkci rezignoval, ale po sedmileté přestávce se opět na čtyři roky vrátil na post hlavního sbormistra, který definitivně opustil v roce 1901, kdy byl jmenován administrativním ředitelem pražské konzervatoře.

Je též autorem řady klavírních i orchestrálních skladeb, písní a sborů. Jeho kompoziční odkaz je však dnes málo známý. Větší význam měla jeho pedagogické spisy - jeho Nauka o skladbě homofonní byla po Rejchově spisu první novější prací o melodice.