Josef Richard Rozkošný - český klavírista, sbormistr a hudební skladatel

Většina jeho kritiků i životopisců se shoduje v tom, že nepřinesl nic převratného, ale jeho klavírní skladby, písně a sbory velmi přispěly k domácímu „muzicírování“, protože to byly skladby velmi oblíbené a po technické stránce snadné.

Josef Richard Rozkošný se narodil 21. září 1833 v Praze. V jedenácti letech již veřejně vystupoval a své první skladby publikoval jako sedmnáctiletý. Původně studoval v Praze na polytechnice, ale zároveň se věnoval filozofii a malířství. Klavír studoval v hudebním ústavu Václava Jana Tomáška (1774 - 1850) a pak v Hudebně vzdělávacím ústavu (Musikbildungsannstalt) Josefa Proksche (1794 - 1864), u něhož studoval i Bedřich Smetana (1824 - 1884). Skladbu a hudební teorii studoval Rozkošný u Jana Bedřicha Kittla (1806 - 1868).

V roce 1855 se vydal na umělecké turné a koncertoval v Brně, v Terstu, v Pešti, Srbsku a Rumunsku.

Po návratu se stal úředníkem České spořitelny. Zároveň byl sbormistrem amatérského sboru Lukes a předsedou uměleckého odboru Umělecké besedy. Byl rovněž členem České akademie věd a umění.

V sedmdesátých letech redigoval také Hudební listy.

Nejúspěšnější byla ale jeho operní tvorba. Jeho první operou byla opera Mikuláš s premiérou 5. prosince 1870, následovaná asi nejznámější jeho operou Svatojánské proudy, s podtitulem Vltavská víla v premiéře 3. října 1871, jejíž premiéru dirigoval Bedřich Smetana, který se o ní rovněž pochvalně vyjádřil. Tato opera se dočkala na scénách Prozatímního a Národního divadla třiceti pěti repríz. Kritika tvrdila, že byl ovlivněn při tvorbě této opery Ch.Gounodem (1818 - 1893). Některé árie z této opery je možné slyšet v rozhlasovém vysílání i v současnosti.

Další jeho opera Záviš z Falkenšteina (14. října 1877) nebyla tak oblíbená a o opeře Mladí pytláci s výjimkou názvu není nikde zmínka.

Následovala velice úspěšná Popelka na libreto Otakara Hostinského (1847 - 1910) s premiérou 1. května 1885, která měla pouze v Praze 67 repríz. V ní byl podle kritiků ovlivněn Smetanou.

Další operou byl Krakonoš (18. října 1889), který je považován za obsahově i hudebně těžkopádné dílo. Aktovka Stoja (6. června 1894) byla prý dle kritiků ovlivněna Mascagniho verismem a sentimentálností Felixe Mendelssohna - Bartholdyho. V r. 1898 dokončil operu Satanella na libreto Karla Kádnera (1859 - 1923) na námět básně Jaroslava Vrchlického.

Jeho poslední dokončenou a provedenou operou je Černé jezero na námět Heydukova Dědova odkazu, která měla premiéru na Národním divadle v Praze v r. 1906.

Dalšími jeho operami jsou neprovedená opera Alchymista a nedokončená Rusalka.

Je zajímavé, že ze stejných literárních zdrojů později čerpali i další naši skladatelé. Heydukův Dědův odkaz zhudebnil jako operu také Vítězslav Novák a Vrchlického Satanella byla zase námětem pro absolventskou práci skladatele Marka Kopelenta - symfonickou báseň pro orchestr, název je ovšem psán v novém pravopisu jako Satanela. Samotné Svatojánské proudy mají obsah dost podobný Dvořákově Rusalce.

Význačnými obsáhlejšími skladbami jsou Ave Maria z r. 1856, melodram Růže, symfonické básně Odyseus z r. 1884 a Sen lásky s r. 1886, kantáta Lumír z r. 1881 a Mše B-dur z r. 1856.

V době mezi tvorbou operní komponoval Rozkošný řadu klavírních skladeb, uvádí se skladba La Cascade, z mužských sborů se uvádí Hanička, dále složil řadu písní podobných písním národním.

Josef Richard Rozkošný zemřel v Praze před pětadevadesáti lety dne 3. června 1913.

Klavírista Karel Hoffmeister napsal v r. 1899, kdy zakládal České trio, Rozkošném pravdivou i laskavou kritiku:

„Síla Rozkošného neleží v naprosté původnosti invence. Než zdravý smysl pro melodiku lahodnou a vřelou a zejména obratnost v ovládání stránky technické činí autora sympatickým.“

Do současnosti nám jedinou připomínkou na tohoto skladatele zůstává název ulice na pražském Smíchově.