Zemřel skladatel Viktor Kalabis

Viktor Kalabis se narodil v roce 1923 v Červeném Kostelci jako jediné dítě poštovního zaměstnance. Po ukončení docházky do obecné školy v Solnici u Rychnova nad Kněžnou, kam byl jeho otec přeložen, začal v roce 1934 dojíždět na reálné gymnázium v Rychnově nad Kněžnou. V té době byl již poměrně vyspělým klavíristou a v rychnovském salonním orchestru se uplatnil i jako saxofonista. V roce 1939 byl však otec přeložen do Jindřichova Hradce – jeho hudebně i všeobecně kulturně mnohem podnětnější prostředí se od té doby stalo Kalabisovi skutečným a trvalým domovem. Jeho hudební zájmy obsáhly hudbu klasickou i jazzovou – stal se jednak členem zdejšího vyspělého mužského pěveckého sboru Smetana, v němž se za války seznámil především s klasickou českou sborovou literaturou, jednak hrál na saxofon v jazzovém orchestru. Po maturitě nastoupil jako pomocný učitel v Mělníku. I zde se zapojil do hudebního života města jako sbormistr ženské části Pěveckého a hudebního spolku Mělník. Ve volných chvílích často zajížděl do Prahy, kde od roku 1943 navštěvoval soukromé lekce harmonie u J. Řídkého a dirigování u P. Dědečka. V té době byl již pevně rozhodnut, že se bude profesionálně věnovat hudbě. Zapsal se na Filozofickou fakultu UK, kde studoval vedle hudební vědy též estetiku, filozofii a psychologii, a současně byl přijat i na Pražskou konzervatoř do kompoziční třídy E. Hlobila. Studium na univerzitě ukončil v roce 1949, z konzervatoře přešel v r. 1948 na nově založenou Akademii múzických umění (AMU), kde se stal žákem J. Řídkého (kompozice) a K. Janečka (teorie). Hned po ukončení školy zůstal Kalabis v zaměstnaneckém poměru na AMU, kde začal vyučovat hře partitur, avšak již v únoru 1953 musel z rozhodnutí Václava Dobiáše, vedoucího katedry skladby, pro nedostatek důvěry školu opustit. Pevné pracovní zakotvení na následujících dvacet let získal v Československém rozhlase díky J. Pauerovi, jenž mu nabídl místo hudebního redaktora a režiséra v redakci pro děti a mládež. Léta strávená v rozhlase přinesla Kalabisovi každodenním kontaktem s nahrávací praxí spoustu podnětů i pro vlastní tvorbu, v oblasti sborové šlo především o spolupráci s rozhlasovým dětským pěveckým sborem a jeho sbormistrem B. Kulínským. Zvlášť záslužná byla jeho spolupráce při založení mezinárodní rozhlasové soutěže mladých talentů Concertino Praga, která také díky němu získala koncertní zázemí v Jindřichově Hradci.

Českou vokální tvorbu obohatil o řadu děl, ať už se jedná o cykly a sbory pro dětské hlasy (od snadných Čtyř písniček pro nejmenší až po náročné Tři dětské sbory), smíšené sbory nebo kantáty (např. komorní kantáta pro smíšený sbor, flétnu a cimbál/klavír Vojna, op. 45 či vrcholné dílo, kantátu pro alt a tenor sólo, smíšený sbor a komorní orchestr Canticum canticorum, op. 65 na latinský text z Vulgaty).

V průběhu 90. let kvantita Kalabisovy tvorby podstatně poklesla (zahrnuje pouhých 11 opusů, většinou skladby drobnější svým rozsahem i obsazením), z části také vinou zhoršujícího se zraku. Po otevření hranic mohl mezinárodně uznávaný skladatel mnohem častěji než dříve zajíždět do ciziny na četná provedení mnoha svých skladeb. Kalabis nikdy nepatřil mezi režimem preferované umělce, nebyl však také, s výjimkou nuceného odchodu z AMU, výrazněji politicky perzekvován. Uznání za bohatou uměleckou i organizační práci se mu dostalo u příležitosti 60. narozenin, kdy mu byl udělen titul zasloužilého umělce.