K sedmdesátinám Josefa Srovnala

Můžeš něco povědět o době svého mládí a studiu?

Velmi nerad o sobě hovořím, protože se nechci chválit ani hanět. Spíše by se měli o mně vyjadřovat jiní, ať již v pozitivním nebo negativním smyslu. Přesto se však pokusím na tvoje otázky stručně odpovědět.

Mám-li hovořit o svém mládí, mohu si jen s básníkem povzdechnout:"Léta moje, léta mladá, dávno ztracený jste ráj …." Téměř každý starší člověk se v myšlenkách rád vrací do svých let. Já na ně také rád vzpomínám, i na své kamarády, spolužáky, učitele a přátele. Mnozí z nich na mne měli zásadní a rozhodující vliv. Mimoto mne ovlivňovala četba všeho druhu, neboť tehdy neexistovala televize ani internet a kniha byla pro nás důležitým zdrojem informací.

Rodiče mi umožnili získat středoškolské a vysokoškolské vzdělání, i když byli nemajetní, a já jsem jim za to dodnes velmi vděčen. Vystudoval jsem nejprve střední pedagogickou školu a potom Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého, obor učitelství matematiky a deskriptivní geometrie.

Po vystudování jsi působil jako učitel, od r.1965 na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého. Hudební výchovu jsi neměl jako obor. Jak ses tedy dostal k hudbě a jaké byly Tvoje hudební začátky?

Po skončení vysokoškolských studií mi bylo nabídnuto místo asistenta na katedře algebry a geometrie, ale toto místo jsem nepřijal. Chtěl jsem získat nejprve praxi na nižším stupni školy, a tak jsem šest let působil jako středoškolský učitel. Nelituji toho a myslím si, že každý vysokoškolský učitel by měl takovou praxí projít.

Pokud jde o mé hudební vzdělání, získal jsem jej většinou samostatným soukromým studiem. Je však třeba říci, že v rámci mých středoškolských pedagogických studií byla hudba a hudební výchova bohatě zastoupena v učebních plánech. Učili mne vynikající pedagogové, kteří později působili na katedře hudební výchovy pedagogické fakulty. Troufám si tvrdit, že tehdejší středoškolské vzdělávání učitelů v hudbě bylo téměř srovnatelné s dnešním vysokoškolským. V některých směrech je dokonce předčilo. (Na kterých dnešních fakultách mohou studenti získat sborovou praxi ve stopadesátičlenném pěveckém sboru po celou dobu studia? Kde existuje dnes dvaceti- až třicetičlenný studentský dechový orchestr? Kde mohou získat studenti instrumentální praxi ve školském estrádním orchestru? atd.) Tato fakta neuvádím proto, abych polemizoval s obhájci dnešního stavu vzdělávání učitelů v hudbě. Chci jen v rámci odpovědi na položenou otázku dokreslit v jakém prostředí jsem studoval a jaký vliv to na rozvoj mých hudebních schopností mělo. Měl jsem ovšem hudbu rád již od dětství a vždy na mne hluboce působila.

Na jaké hudební nástroje hraješ?

Hlavně na klávesové nástroje – klavír, varhany, cembalo; podle potřeby také (zvláště při zábavě ve společnosti, ale i koncertně) hraji na akordeon a kytaru. V dětství se mi dostala do rukou Hlaváčkova diatonická heligonka. Na tu jsem se naučil hrát sám a doprovázel jsem někdy ve škole své spolužáky při zpěvu. Vážněji jsem se začal učit hrát později i na housle. Dechovým nástrojům jsem se příliš nevěnoval, ačkoliv můj otec byl výborným hráčem na trubku, prošel hudební praxí ve vojenském dechovém orchestru a později se stal kapelníkem dechové hudby v místě mého bydliště.

O Tobě je známo, že jsi nejen zpěvák a sbormistr, ale také hudební skladatel. Kdo Tě formoval po hudební stránce?

Základům harmonie jsem se učil již při studiu na střední pedagogické škole (dostávali jsme úkoly upravit lidové písně pro dvojhlas, trojhlas i čtyřhlas, napsat partituru pro lidovou cimbálovou muziku atd.). Protože mne tato činnost velmi bavila, vzdělával jsem se v harmonii, kontrapunktu a skladbě dál samostatným studiem. Ze všech učebnic harmonie jsem nejvíce oceňoval Šínovu, protože tento vynikající pedagog nejen ukazoval jak se to má dělat, ale říkal, proč to tak má být. Toto zdůvodňování jsem u mnohých dalších učebnic postrádal.

Následný rozvoj mých vědomostí v oblasti hudby velmi ovlivnil můj učitel M.V.Jiroušek, žák Jaroslava Křičky, Rudolfa Karla a dalších významných skladatelů a pedagogů. Tento skromný a vzácný člověk byl také matematikem a já jsem s ním sdílel až do jeho odchodu do důchodu společnou pracovnu na katedře. Spolu jsme řešili různé problémy z oblasti matematiky i hudby. Od něho jsem hodně získal a mnohému se naučil. Dodnes na něho s vděčností vzpomínám.

Pro které nástroje jsi komponoval skladby?

Pokud jde o moji skladatelskou činnost, není nijak rozsáhlá. Mám tu výhodu, že se hudbou neživím, a proto komponuji spíše pro radost nebo pokud mne o to někdo požádá. Neusiluji také za každou cenu, aby někdo moje skladby provozoval. Pokud je provede, samozřejmě mne to potěší, ale nežádám za to žádný honorář.

Přehledně lze říci, že se zaměřují na úpravy písní nebo na vlastní skladby pro různé typy pěveckých sborů à capella i s doprovodem, dále skladby pro klávesové nástroje (především varhany), ale i sklady pro smyčce nebo jiné skupiny nástrojů. Hlavně bych však chtěl říci, že mnohé skladby, které jsem zamýšlel realizovat, zůstanou asi jen v mých představách.

Jak ses dostal ke zpívání a do sboru?

V naší rodině se zpívalo stále již od mých dětských let. Zpívali rodiče i všichni moji sourozenci. Láska ke zpěvu a hudbě mne neopustila po celou dobu povinné školní docházky, přetrvávala i za dob studií a provází mne dodnes. Zpíval jsem v různých pěveckých sborech jako řadový zpěvák i sólista. Základy sólového zpěvu mi vštípil můj učitel Josef Vaca, člen a sólista PSMU.

Kdy jsi začal se sbormistrovstvím, jaké byly Tvoje začátky a kolik sborů jsi vedl?

Moje sbormistrovská práce začala již v době středoškolských studií, kdy jsem se učil základům dirigování a vedl sbor sestavený ze spolužáků mé třídy. V této činnosti jsem pokračoval i na vysoké škole a později jsem vedl dětské pěvecké sbory na školách, kde jsem působil jako učitel.

Máš některé vzory, které Tě ovlivňovaly buď v hudbě instrumentální nebo pěvecké - sólové či sborové?

Každý člověk má své vzory, které ho inspirují v jeho činnosti. Měl jsem je, a dosud mám, avšak těžko bych mohl uvést jejich výčet. Souhrnně mohu říci, že vzorem mi může být každý člověk, o němž si myslím, že v určité oblasti ví, zná nebo umí více než já. Od takových lidí se snažím něco pro sebe získat, ale nechci je napodobovat. Rád jdu svou vlastní cestou.

Se sbormistrovskou činností v MPS Nešvera jsi začínal před 30 roky po boku vynikajícího dirigenta Jana Huba jako jeho zástupce (společně s Vlastimilem Nedvědem). Po úmrtí Jana Huba jste se oba tehdejší zástupci stali sbormistry. Co Ti toto období z pohledu uměleckého vývoje přineslo, jak na těch 30 uplynulých let vzpomínáš?

Pěvecká a sbormistrovská činnost MPS Nešvera tvoří stěžejní část mé práce s pěveckými sbory. Rád vzpomínám na sbormistra Jana Huba pro jeho odborné a lidské kvality. Mnohému jsem se u něho přiučil. Vzpomínám i na svého spolupracovníka Vlastimila Nedvěda, se kterým jsme společně usilovali o udržení uměleckých kvalit sboru po smrti Jana Huba. Uplynulá léta bych charakterizoval ze svého pohledu jako dobu zrání, tříbení vkusu a poznávání uměleckých děl významných autorů skladeb pro mužské pěvecké sbory.

Početní stav zpěváků ve sborech dospělých, mužských zvláště, se rapidně snižuje. Jaká je situace v MPS Nešvera? Jak vidíš perspektivy mužských sborů?

Tato otázka je bolestivá. Mrzí mne, že v řadách mladých lidí se najde jen mizivé procento zájemců o mužský zpěv. Vždyť zánik amatérských mužských sborů by znamenal do značné míry odpis kulturního dědictví, které vytvořily generace významných skladatelů od nejstarších dob až po současnost.

Situaci v MPS Nešvera lze charakterizovat jako odraz celkového stavu. Je to boj o přežití se zpěváky s vysokým průměrným věkem, přičemž existence sboru je založena na spojení s dalším olomouckým pěveckým sborem Haná a spolupráci s PSSU ze Zábřeha na Moravě. Jen díky tomu se daří uvádět na koncertech i tak náročná díla jako je např.Hegarův "Tábor mrtvých ". Vzhledem k těmto okolnostem nevidím perspektivy mužských pěveckých sborů příliš růžově.

Jaký význam mají dle Tvého názoru pěvecké festivaly, zejména festivaly mužských sborů?

Jsou to užitečná setkání pěvců, ať již jsou soutěžního či nesoutěžního charakteru. Přispívají k vědomí sounáležitosti a pospolitosti lidí ušlechtilých zájmů, k prohlubování přátelství sborů i jednotlivců. Umožňují interpretaci společně nastudovaných skladeb ve více než stočlenném kolektivu zpěváků. Organizátorům a sponzorům těchto festivalů je třeba vyjádřit uznání a hluboký dík.

Jak trávíš volný čas?

Často si kladu otázku, jestli vůbec nějaký volný čas mám. Vzpomínám na jednoho z mých kolegů, který nepovažoval odchod do důchodu za odchod na odpočinek, ale chápal jej jako přechod z jedné aktivity do druhé. Všeobecně důchodci tvrdí, že mají méně času než při aktivním zaměstnání. Já mám pocit, že mnohá práce, kterou provádím, je pro mne sama odpočinkem. Spočívá to asi v tom, jak ke každé práci přistupujeme a jakého je charakteru. Snažím se proto pravidelně střídat práci fyzickou s prací duševní a v každé činnosti hledám pozitivní tvůrčí momenty. Samozřejmě s přibývajícími lety pracovní výkonnost klesá a častěji se dostavuje únava. Té je třeba předcházet pravidelnou a rozumnou životosprávou, pasivním odpočinkem a zdravým spánkem.

Zařadil ses mezi sedmdesátníky. Je to pro Tebe životně či umělecky významný mezník?

Příchod sedmdesátky vnímám jako součást přirozeného běhu života. Positivně hodnotím skutečnost, že se této věkové hranice dožívám. Mnohým lidem to dopřáno není. Proto nevidím v tomto životním jubileu, kromě zaokrouhleného čísla, žádný významný mezník. Radost mi udělají všichni gratulanti, ať již jde o soukromé osoby nebo instituce. V této souvislosti bych chtěl vyjádřit svůj dík za "Čestné uznání", kterého se mi za moji práci v oboru sborového zpěvu dostalo od HV UČPS. Tohoto uznání si velmi vážím. Jinak považuji den svých narozenin za běžný jako každý jiný, snad je pro mne jen o něco svátečnější, když ho spolu s rodinou, přáteli a známými pěkně oslavím.

Děkuji za rozhovor.