Josef Nešvera

Josef Nešvera dostal základy hudebního vzdělání již ve svém rodičovském domě od svého otce, učitele a varhaníka, v Praskolesích u Hořovic. Malý Josef přistoupil k hudbě s láskou, citem a nadáním a tak se stala jeho posláním.Na své životní pouti zanechal svého učitelského povolání a v roce 1868 nastoupil jako ředitel kůru v Berouně.

Zúročil tam i své soukromé vzdělávání na varhanické škole u J. Krejčího, J. B. Foerstra a F. Blažka. "Sloužiti jen své božské hudbě bylo tehdáž a je dosud mým nejvyšším ideálem", napsal ve svém článku. Z Berouna jezdil za B. Smetanou. Scházeli se v kavárně Slavia. Když mu ukazoval své první skladby, řekl Smetana, "že je to i jeho směr moderní kompozice, kde z atomů českých písní dají se vytvořit hudební skladby krásy neskonalé a květů nádherných". V Berouně doprovázel na klavír houslového virtuóza V. Koptu, s nímž proputoval mnoho českých měst. Zde píše své první skladby, sbor "Bodlák" na slova V. Hálka a "Stříbrné lesa praménky". V dalším působišti, Hradci Králové, byl jeho větší skladbou houslový koncert D dur a opera Bratránek.

Po odchodu Pavla Křížkovského nastupuje Nešvera jako ředitel kůru metropolitního chrámu sv. Václava v Olomouci, který proslavil jako nejlepší na Moravě. S Olomoucí zůstal Nešvera spjat až do konce života. Zde jeho skladatelská činnost vyvrcholila. Skládal mše, které se hodily pro dóm. Antonín Dvořák, který byl přítomen provedení mše "In honorem scti. Gustavi" se vyslovil pochvalně: "Slyšel jsem mnoho kostelní hudby v Lipsku, Londýně a jinde, ale žádná se nevyrovná kůru zdejšímu". Také ředitel dvorní opery Jahn z Vídně Olomouc dvakrát navštívil, aby si poslechl varhany ve skladatelově podání. Nešvera se osvědčil také jako pedagog, vychoval mnoho dobrých hudebníků. Byl nadšen pěveckým spolkem Žerotín, účinkoval na jeho koncertech a věnoval mu některé kantáty a sbory. Nejznámější je sbor "Moravě", který Žerotín uvedl 23.ledna 1887.

Nešvera napsal přes 320 sborů, písní, kantát a oratorií. Z klavírních uvedu alespoň Ukolébavku a Českou legendu vánoční.

Nešvera požíval velké úcty ve Vídni, ale z celého srdce miloval pěvecké spolky na Moravě a skládal pro ně. Na jeho počest byl v Olomouci založen před více než 80 lety mužský pěvecký sbor stejného jména.

Největším a nejrozsáhlejším Nešverovým dílem je "De profundis". Tato skladba byla vrcholem nejen duchovní, ale veškeré jeho tvorby. Tímto dílem stanul v čestné blízkosti A. Dvořáka, v jeho "Stabat mater" a dosáhl největšího uznání ze všech svých děl nejen u nás, ale i v Evropě a USA.

K jeho přátelům, s nimiž se scházel ve své vile v Luhačovicích patřil Foerster, Fibich, Kubelík, Kocian, Heyduk a temperametní Janáček.

Poslední léta Nešvera churavěl. V předtuše blízkého konce dokončil své poslední dílo "Missa dolorosa". Zesnul v olomoucké nemocnici 12. 4. 1914. Pěvecké sdružení moravských učitelů se rozloučilo se skladatelem "Moravěnkou" na jeho poslední cestě.

Nešvera se dočkal už za svého života různých ocenění doma i v cizině, byl zvolen do Římské akademie pro vědu a umění "Arcadia" hned po francouzském skladateli Gounodovi a také se stal čestným členem mnoha známých pěveckých těles.

Závěrem bych chtěla naznačit přání, aby se některé z jeho skladeb vrátily na kůry našich chrámů. Vždyť např. "České pašije", které byly o velikonocích tak oblíbené, ale i celá řada světských děl, pomáhá člověku povznést se nad problémy dnešního uspěchaného světa.