Beethovenova Devátá ve Smetanově síni

Tak zní český text Schillerovy Ódy na radost, který byl zpíván Českým pěveckým sborem pod vedením Jana Kühna ve Smetanově síni někdy v roce 1952. Chápu, bylo to příliš brzo po válce, Jan Kühn stejně jako Václav Talich byli obviňováni z kolaborace a začínala se éra komunistické totality. Proto volil sbormistr spíše český text, než originální verzi Ódy na radost. Protože jsem byl účastníkem tohoto provedení, zpěvákem ČPS, dodnes si text téměř celý pamatuji. Byl to pro mne, dvacetiletého studenta VŠ, vrcholný zážitek dosavadního života.

Když jsem počátkem letošního roku obdržel nabídku pro PMS k účasti na společném provedení tohoto díla s Beethovenovým sborem z Tokia, byl jsem doslova fascinován. Před 10 lety jsme sice tuto skladbu zpívali při grandiózních oslavách 50. výročí vylodění Spojenců na stadionu ve francouzském městě Caen se sbory z celého světa (sbormistrem PSPU byl tehdy Jaroslav Brych), ale zpívat v našem hudebním svatostánku ve Smetanově síni, je přece jen meta nejvyšší. Něco přímo posvátného.

Taková nabídka se neodmítá. Tak znělo rozhodnutí kolegů a bratří na zkoušce dne 5. ledna a v šesti následujících zkouškách bylo cítit odhodlání všech vystoupit na tuto metu. Svým přístupem k nácviku nám byl velmi nápomocen náš sbormistr Stanislav Pešička, jehož klid při pilování obtížných koloratur nás uklidňoval a zbavoval nervozity.

Byl s námi ve středu 25. 2. ve velkém sále zkušebny ND, kde jsme prvně tváří v tvář stanuli ostatním sborům mužským – sboru En Arché a VUS UK Praha a Česko-japonskému, převážně ženskému, Beethovenovu sboru a mnozí též prvně tváří v tvář dirigentu Yoshifu-mimu Nakajimovi. Tento nesmírně vitální dirigent dokázal intenzivně pracovat s celým sborem bez přestávky půldruhé hodiny a nalít nám důvěru ve vlastní síly. Podobně tomu bylo i na generální zkoušce ve čtvrtek odpoledne, kdy jsme poznali i zvuk Severočeské filharmonie z Teplic a hlasy sólistů.

Ač náš pan sbormistr nebyl při závěrečných ovacích na závěr koncertu na podiu, náleží mu právem náš dík největší. On byl a je vždy naší jistotou. Požádal jsem ho i o několik slov ke koncertu, který on prožil v hledišti.

„Nebude toho mnoho, především Vás chci pozdravit a zároveň Vám poděkovat za vystoupení při příležitosti česko-japonského koncertu k záchraně Karlova mostu. Vím, že pro nás bylo důležitější setkání s japonskými umělci a důležitější byla atmosféra, která provázela celý koncert a myslím, že i příprava naše byla natolik seriózní, že jsme měli z celého koncertu takový příjemný pocit. Příjemný pocit sounáležitosti lidí, kteří se zabývají muzikou, kteří mají v podstatě jediný cíl, aby v tomto světě, ve kterém žijeme, stálo za to žít. Myslím, že to bylo cílem i těch Japonců.

Naše příprava na tento koncert byla velmi seriózní, myslím, že jste odvedli velmi dobrý kus práce a já Vám za to děkuji“.

I předseda poděkoval sbormistru Stanislavu Pešičkovi „za to, že nás v rekordním čase připravil tak, že jsme se cítili velice příjemně bez stresu a za to, že přípravu vedl tak profesionálně. Mohli jsme postřehnout skutečnost, že to, co na nás chtěl náš sbormistr během zkoušek, totéž do detailu na nás chtěl pan Nakajima jak při zkouškách, tak při vlastním provedení. Snad kromě tempa v závěrečném Prestissimu. To, co se týkalo intonace, nasazování tónů, zdůrazňování stěžejních výrazových slov, prostě tak, jako kdyby náš sbormistr předvídal to, co bude dirigent chtít. Považuji to za jeho profesionální cit. Za to za vše, že nás k tomu přivedl, mu velice děkuji“.

Poděkování patří též kolegovi D. Machovcovi za korepetování a opakování nácviku v předražených zkouškách. I to značně přispělo ke zkvalitnění našeho výkonu. Vždyť značná část zpěváků zpívala tuto náročnou skladbu poprvé!

A tak zůstane tento koncert zapsán zlatým písmem v naší historii, v naší kronice, v naší paměti a v paměti četného publika, které jsme i my na koncert přivedli, jako velký po všech stránkách.