S hudbou a zpěvem se nestárne

K těmto stručným životopisným údajům je při představování Jaromíra Bazela nutno bez přerušení dodat – sbormistr mužského pěveckého sboru Lumír a dívčího pěveckého sboru Polanka, šéf vsetínského jazzového seskupení – vynikající dirigent a vlastně multiinstrumentalista s akcentem na housle a vibrafon. Se jmenovanými uměleckými tělesy dosáhl řady úspěchů, ceny získané soubory pod jeho vedením na festivalech a přehlídkách asi nikdo nespočítá a on sám je držitelem jednoho z nejvyšších ocenění v oblasti sborového zpěvu u nás – Zlatého odznaku Unie českých pěveckých sborů s granáty.

Dalo by se bez uzardění říci, že vlastně celý jeho dosavadní život je zcela podřízen hudbě. Ale přesně v duchu rčení, že doma není nikdo prorokem, je jeho dirigentské i muzikantské umění více známější ve světe než doma. Pokusme se tento fakt opravit a představme si Jaromíra Bazela jako člověka, který hýbe kulturním dění nejen v našem městě. Využijme k tomu nejen jeho nedávných šedesátin, ke kterým mu dodatečně blahopřejeme, ale především vzpomínek a postřehů jeho dlouholetého „spolubojovníka“ na muzikantské scéně Vlastimila Bednaříka i současného předsedy mužského pěveckého sboru Lumír Jaroslava Fiľa.

Tak tedy, pánové, jaké bylo vaše seznámení s Jaromírem Bazelem?

V.B.: „ Prostřednictví jeho bratra Jiřího jsem se s ním potkal už jako chlapec, ale muzikantsky jsme se setkali samozřejmě o něco později. Já začal koketovat s muzikou v učení a on od pěti let. Na tehdejší jedenáctiletce vznikla jazzová kapela, kterou vedl kapelu Mojmír Bártek a ten mne společně s Honzou Bothem přesvědčil, abych s nimi hrál. Poté, co členové kapely odešli na vysoké školy, jsme museli založit novou kapelu, ve které s námi Jaromír už začal hrát na kytaru. Už tehdy byl ovšem daleko lepší muzikant než my všichni dohromady.“

J.F.: „ Mé zkušenosti ze spolupráce s Jaromírem jsou nepoměrně kratší. Do Lumíru jsem přišel asi před šesti lety, takže jej znám v podstatě až ze současné doby. Naše seznámení bylo docela prozaické. Protože jsem zpíval před tím už v řadě pěveckých sborů, navštívil jsem po příchodu do Vsetína vánoční koncert Lumíra a řekl si, že to zkusím. Když jsem šel na první lednovou zkoušku, potkali jsme se na městském úřadě u výtahu (v té době Lumír zkoušel v zasedací místnosti úřadu – pozn. autora) a do teďka se přeme o to, zda mne do Lumíru dostal on nebo jsem přišel sám. Ale musím říci, že Jaromír je velmi náročným dirigentem. I když jsme amatérským sborem a málokdo má hudební vzdělání, tak z nás dokáže vydolovat někdy až nemožné.

Tři ze čtyř členů Jazzevčíka jsou i pěvci sboru Lumír a tak na dirigentské začátky Jaromíra Bazela ve sboru vzpomíná i Vlastimil Bednařík.

„ Pamatuju si, že i v době, kdy Lumír vedl prof. Mráz, ke sborovému zpěvu velmi inklinoval a když jej poté pan Mráz přesvědčil, aby se po něm sboru ujal, chopil se té práce velmi intenzivně a během krátké doby dostal tento sbor na vynikající úroveň. O tom, že to opravdu uměl a umí svědčí fakt, že věhlasný sbor - Pěvecké sdružení moravských učitelů - jej chtěl angažovat jako stálého dirigenta.“

V jeho osobě se spojuje jazz a sborový zpěv. Je to přirozené a šťastné spojení nebo v jeho osobě je to spojení výjimečné?

V.B.: „U něj je na první místě především kvalitní muzika. Ať je to sborový zpěv, komorní hudba, vážná hudba, jazz - ve všem vyniká a ve všem je na úrovni. Příkladem jeho až zarputilosti je dětský sbor Polanka, který dovedl k úspěchům až na mezinárodní scéně. To by nedokázal asi nikdo, a navíc bez velkých finančních odměn. Dalo by se říci, že pokračuje v tradici starých vesnických kantorů minulých století.“

J. F.: Podle mne to souvisí jedno z druhým. Jak už jsem řekl, je náročný, dbá na pěvecké rozcvičky, respektive na hlasovou kulturu. Většinu svých sil věnuje muzice a je neuvěřitelně pilný.“

A na závěr pánové, vzpomeňte něco zábavného v souvislosti s Jaromírem Bazelem jak z jazzu, tak i z oblasti sborového zpěvu?

Jak poznamenal předseda Lumíru při koncertech sboru moc humorných zážitků není, ale Vlastík Bednařík něco prozradil. „Po našem vystoupení na Frýdlandské jazzové dílně přišla za Jaromírem paní Stivínová s otázkou. „Pane Bazel, kde vy jste studoval konzervatoř“. A Jaromír s potutelným úsměvem odpověděl. „Já mám VLKA“. Paní Stivínova vytřeštila oči, ale Jaromír okamžitě upřesnil.“Víte, to je Valašská lidová konzervatoř a u nás na Valašsku tak hraje každý.“

A co říci na závěr? Snad asi nejlépe charakterizují Jaromíra Bazela slova, na kterých se bez výjimky oba pánové shodli: „ Jazzevčík, Lumír, Polanka, špičková muzika rovná se Jaromír Bazel.“