K. H. Mácha česko-německy

Pro letošní rok se Klub rozhodl máchovské dny rozšířit a kromě konference a čtení v Litoměřicích spolu s Národním muzeem uspořádal máchovský večer na impozantních muzejních schodech. Večer zazářil dvěma novinkami, jednak byly Máchovy texty čteny česky i německy a večera se zúčastnili Máchovi překladatelé a vydavatelé v Německu, a jednak spolupracovnice Klubu, překladatelka českých autorů do němčiny, píle a ochota sama, paní Silke Klein získala pro máchovský program pěvecký sbor Hlahol a smyčcový orchestr Art-n. Josef Čejka četl česky část z Večera na Bezdězu, J. Konečný, který pro německy vydávanou Českou knihovnu přeložil Cikány, přečetl dramatickou část kapitoly o Bártovi, Vladimír Křivánek kromě Máchových veršů četl máchovské verše vlastní, Jan Cimický přečetl vězňovu promluvu o Zemi z Máje, paní Drubek-Mayer německy přečetla část deníků vydaných v České knižnici a já přečetla poslední Máchův záznam z deníku o tom, jak hasil požár v Litoměřicích, a jeho poslední dopis Lori, napsaný dva dny předtím, než zemřel. Silke Klein pak shromáždila německo-české texty z novin, referující o Máchově významu a smrti.

Smyčcový orchestr Art-n spoluzaložil Roman Z. Novák, sbormistr Pražského Hlaholu, a pod jeho vedením sbor provedl Foerstrovu Noc, Foerstrovy písně Melancholické zastaveníčko a Zhasly zatmělé hvězdičky zazpíval Stanislav Předota a orchestr Art-n pod Novákovým vedením zahrál Pastorály od Karla Husy a sám sobě Novák řídil vlastní skladbu F.R.A.G.M.E.N.T.Y na básně K. H. Máchy. Co nota, to písmeno, řekl na vysvětlenou, a dohromady vydá skladba na máchovský fragment. Skladba to byla až krutě moderní, po všech těch Foerstrech, a je prý snazší napsat ji než zahrát. Před závěrem večera Hlahol premiérově provedl máchovskou skladbu Noc Petra Ebena.

Večer moderoval Lukáš Hurník a účastníky vyzpovídal o několika věcech: paní Nataschu Drubek-Mayer o České knižnici, vydávané za podpory Nadace Roberta Bosche nakladatelstvím DVA německy. Ediční rada vybrala pro knižnici 33 titulů, zatím jich vyšlo k dvaceti pěti, a je to jeden z nejzajímavějších výběrů reprezentantů české literatury. Kromě výběru českých filozofů od Husa po Masaryka a Klímy po Kosíka, kromě dopisů Smetany, Dvořáka a Janáčka, krokromě antologie poetismu a Čapkových Hovorů s Masarykem celkem překvapivá a nikomu, kromě autorů, nepoplatná řada zajímavých českých jmen a děl. Čep, Karel Čapek, Komenský, Durych, Hašek, Karel Havlíček, Egon Hostovský, Hrabal, Josef Jedlička, ten už zmíněný Mácha, ale zejména jeho deníky a dopisy, Olbracht, Poláček, Součková, Vančura, Weil, Winter, a chystají dopisy Němcové a povídky Jana Nerudy, Terezu Novákovou a Josefa Škvoreckého. K mému úžasu vybrali i Přítelkyně z domu smutku. Jistěže se i na německém velkém, ale tituly přetíženém knižním trhu knížky obtížně prodávají, nadace ale a nakladatel je nabízejí veřejným knihovnám, pokud z jejich textů uspořádají veřejná čtení. V letošním létě, to jsem si přečetla v novinách, po řadě měst pořádali ve Freiburgu Pražskou noc, něco podobného večeru v Národním muzeu, jenomže tam kromě Máchy četli z Čapka, z Kundery, z Hrabala. V Německu prý na tyto večery chodí více obecenstva, než je tomu zvykem v Praze.

Omlouvám se, že jsem byla až příliš konkrétní a podrobná, co číslo večera, to si zasluhovalo pochvalu i pozornost, a nemohla jsem vynechat zejména dvě hudební premiéry. A nemohu přejít mlčením ani premiéru veršů na máchovské téma.
 

Vladimír Křivánek: V svět jsem vstoupil

Minula doba sladké blaženosti
kdy samozřejmě bral jsem plody země
a láskou lidí podrážel si boty
jako bůh silný a jako bůh krutý
 
tehdy i čas se schoval v koutě
jako se světlo schová před slepcem
jediná touha byla nadechnout se
obejmout svět a utopit se v něm.