Olomoucký pěvecký úspěch

Festival sborového zpěvu na počest hudebního skladatele Viliama Figuša-Bystrého, místního rodáka, se v Banské Bystrici koná každý rok na jaře. Tradičně bývá jeho součástí i pěvecká soutěž, přičemž soutěžní kategorie se střídají pravidelně v rozmezí dvou let: jednou se vybírá mezi sbory dětskými, podruhé mezi sbory smíšenými. Letošní 27. ročník pěveckého klání byl věnován dospělým a účast byla opravdu pestrá. O pomyslný titul festivalového krále bojovalo celkem šest souborů ze všech koutů středoevropského regionu: kromě Čechů a Slováků přijeli zazpívat i Poláci, Maďaři a dokonce Srbové. Porota byla oproti tomu složená pouze ze slovenských odborníků – výkony zpěváků posuzoval například bystrický dirigent a pedagog doc. PaedDr. Milan Pazúrik, CSc., dirigent Ján Leporis nebo bratislavský hudební skladatel Igor Bázlik.

Průměrný český občan (čti člověk, který se neangažuje v žádném komorním smíšeném univerzitním pěveckém sboru) si nejspíš nedovede představit, jaké úsilí je nutno vynaložit, než je takovémuto tělesu vůbec technicky umožněno vystoupit na jeviště. Dopravou do místa koncertu počínaje, přes nástrojové vybavení či akustickou aparaturu a detaily typu občerstvení popř. plnohodnotná výživa celého souboru během pobytu (u smíšených skupin – čítajících kromě subtilních sopranistek i mohutné basy – obzvláště nákladná) až po jednotný barevně sladěný kostým. A to vše pochopitelně něco stojí, obvykle kromě námahy i peníze. Z toho důvodu ještě než se začnu obecněji i naprosto konkrétně šířit o kolektivních i individuálních dojmech a zážitcích z návštěvy bývalého federativního partnera, považuji za důležité objasnit sémantický význam některých pojmů, pro tuto tématiku klíčových. Předně označení „komorní“ opravdu nesouvisí s prvotním praktickým účelem prostoru, ve kterém sbor zpívá, ani nikterak neomezuje jeho působnost – proto komorní sbor není nucen zkoušet nebo dokonce vystupovat po komorách, kumbálech a úklidových místnůstkách. Skutečný význam je ten, že „komorní“ sbor má nízký počet členů, efekt pak ten, že je nelehké – mnohdy téměř nemožné – obstarat (= zaplatit) dopravce resp. přepravce ochotného soubor na místo určení nejen v pořádku dovést (dopravit), ale v hojném případě potřeby jej i převážet (přepravovat) z místa (zkušebna, ubytovna) na místo (koncertní sál, divadlo) a zpět. Přirozeně platí, že čím menší počet členů tím obecně menší podíl potencionálních sponzorů z řad rodičů, přátel, eventuelně ctitelů. A nepřímá úměrnost „čím kvalitnější soubor, tím horší ekonomické zázemí“ bohužel nebývá výjimkou. Z tohoto prostého důvodu bylo už odřeknuto nejedno představení a odmítnuto mnoho nabídek k hostování. Ateneo se ovšem do poslední chvíle nevzdávalo, vysílalo posly, prosebníky, žádosti a urgence do všech možných i nemožných stran, až se členové nakonec rozhodli si náklady na cestu uhradit sami. (Ještě nedlouho před odjezdem to vypadalo podobně i se stravou, mnozí byli tudíž pevně rozhodnuti podstoupit víkendovou odtučňovací kůru spojenou s poznáváním uměleckých krás Slovenské republiky. Jídlo ale – naštěstí – ve finále uhradil hostitelský soubor, ze zájezdu jsme se tudíž vrátili všichni a valná většina i v původní hmotnosti. )

Zatím jsem se zmiňovala pouze o technických parametrech organizace podobného zájezdu a zcela jsem pominula všechny ty nepodstatnosti jako pravidelné zkoušky, výjimečné zkoušky, nadstandardní zkoušky, bonusové zkoušky, hlasové zkoušky i domácí individuální studium. Ty se ovšem ve srovnání s výše nastíněnými stěžejními problémy „doprava“ a „strava“ jeví jako malicherné až podřadné, a proto jim další cenné řádky věnovat již nehodlám.

Všechno od doprovodných nástrojů až po Karosu Ikarus de Luxe (= s jednou televizní obrazovkou, malinkatými větráčky a tajuplnými červenými tlačítky nad každým sedadlem) tedy bylo obstaráno a zařízeno, v pátek 22. dubna v 11:00 letního středoevropského času mohlo Ateneo vyrazit vstříc svému osudu směr Banská Bystrica. Raději nebudu příliš rozebírat některé poutavé drobné zážitky typu společná hygienická zastávka v polích či vzrušující hledání cestovních dokladů na česko-slovenské hranici. Překvapující byl i fakt, že ačkoliv jsme mířili pouze několik stovek kilometrů východním směrem, mnoha členů palubní osádky se s překročením pomezní čáry zmocňoval silný pocit podobný cestovní horečce, nemálo z nás bylo zcela uchváceno zahraniční exotikou, někteří až do té míry, že ztráceli historicky hluboko zakořeněnou schopnost porozumět místní řeči a k domorodcům hovořili pouze pomocí končetin. Někteří si protřele opatřili i slovenskou měnu (aby mohli nakoupit originální suvenýry a oblažit rodinu cizokrajně vyhlížejícími slovenskými sušenkami či pohledem s vyobrazením Památníku slovenského národního povstání). Někteří tak prozíraví nebyli, načež se (marně) pokoušeli vměstnat do slovenského automatu na kávu české mince. Pročež jiní o chvilku později přibíhali, nadšeně a udiveně sdělujíce, že „to je haluz, ten automat dole na chodbě vrací české koruny!“. Jak vidno a čteno, o hluboké počitky způsobené zdánlivě nevýraznými rozdíly mezi oběma národy nebyla nouze a pevně věříme, že my jsme našim hostitelům způsobovali obdobné šoky jako oni nám. A pokud ne, že jim to všechno vynahradíme, až na podzim přijedou zase oni do Olomouce.

Náš sbor se ale v mezinárodní konkurenci neztratil a získal si sympatie poroty. Kromě celkového prvního místa se Ateneo stalo i laureátem absolutního ocenění – ze sta možných jsme totiž obdrželi devadesát devět bodů, zatím nejvyšší ohodnocení v celé historii soutěže. Na oslavy nebo navazování popřípadě obnovování bývalých federálních kontaktů ovšem mnoho času nezbylo, ihned po skončení večerního galakoncertu se spěchalo domů – zpět ke studijním a jiným povinnostem. A tak se Ateneo s Banskou Bystricí rozloučilo po svém – tedy zpěvem, konkrétně Lukášovy úderné úpravy lidové „Oj, oj, oj“ – a to přímo uprostřed bystrického hlavního náměstí, těsně před začátkem zákonem stanoveného nočního klidu a za nevěřícné a pobavené asistence náhodných kolemjdoucích. Naštěstí bez právních následků…

Všichni doufáme, že se Ateneo na místo činu příští rok vrátí, byť pouze jako festivalový host, a těšíme se, že za dva roky pojedeme obhajovat slavné prvenství. Tedy pokud seženeme peníze na cestu a na stravu… Pokud byste se o našem sboru chtěli dozvědět více, navštivte náš internetový portál http://ateneo.upol.cz.