O Jizerce, o studiu, o sobě (1/3)

U nás doma se často scházeli přátelé mých rodičů a pokaždé zazněl i zpěv. Já, tehdy 3 až 4 letá, jsem tyto písně dospělých pilně vstřebávala a s požitkem zpívala. Tak jsem v první třídě obveselila paní učitelku Liškovou písní „ Když člověk přichází do let, všechno ho začíná bolet…..“

Z předškolních let si vzpomínám na své tajné návštěvy zkoušek orchestru semilského kapelníka Karla Kunce. Seděla jsem v koutku chodby, aby mě nikdo neviděl a nevyhodil a byla šťastná. V 6 letech jsem začala hrát na klavír v Hudební škole v Semilech u pana ředitele Josefa Horáka a pokračovala u paní učitelky Boženy Čechové a pana učitele Strnádka.

Sborovému zpěvu jsem se věnovala od 1. stupně ZŠ v Semilech – Podmoklicích pod řízením paní učitelky Faltusové a na 2. stupni paní uč. Brunclíkové. Na semilském Gymnáziu I. Olbrachta jsem byla členkou studentského smíšeného sboru, který řídil výborný muzikant a matematik pan prof. Miroslav Valenta.

Po maturitě jsem pokračovala studiem jazyka a hudby na Pedagogickém institutu v Liberci, později jsem si doplnila 3. stupeň hudební výchovy na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity a sbormistrovství na konzervatoři v Praze. Na liberecké fakultě jsem zpívala ve sborech, které řídili vynikající muzikanti a sbormistři doc. Josef Pazdera a prof. Milan Roček.

V Liberci jsem poprvé navštívila zkoušku dětského pěveckého sboru Severáček (jednoho z nejlepších dětských sborů v České republice, ale i v Evropě) sbormistrů Jiřiny a Milana Uherkových a ti se stali hlavním impulsem mého rozhodnutí věnovat se sborovému zpěvu a předávat jeho krásu dětem. Měli jsme to štěstí, že manželé Uherkovi se stali našimi (mně a manželovi) velkými učiteli, rádci a přáteli, kterých si moc vážíme.

Ve 20 letech ve školním roce 1964 – 65 jsem nastoupila na své první učitelské místo na ZŠ v Semilech – Podmoklicích, kde byl ředitelem pan Rudolf Horáček a na jeho ( ale i moje) přání jsem založila na škole pěvecký sbor. Název sboru navrhl učitel matematiky pan Jaromír Dolejška, který nás doprovázel na harmoniku. Městem Semily protéká řeka Jizera, tak tedy JIZERKA, kterou budou „pěvecky protékat „děti našeho města,

V roce 1966 jsme uskutečnili výměnný koncertní zájezd do Rtyně v Podkrkonoší, kde učil a řídil sbor můj budoucí manžel. Od roku 1967 jsme pracovali s Jizerkou již společně. Oba jsme též zpívali řadu let ve Smíšeném sboru českého učitelstva doc. Josefa Plavce a Jiřího Vály.

Od roku 1990 jsem učila hudební výchovu na Gymnáziu Ivan Olbrachta v Semilech, kde bylo zásluhou vynikajícího vedení školy – pana ředitele Miloše Plachty možné výuku hudby rozvíjet nejen teoreticky až k maturitě, ale i prakticky – vznikem komorního a smíšeného sboru Jizerky převážně ze studentů tohoto gymnázia.

Máme dceru a dva syny. Všichni vystudovali hudbu a aktivně se jí věnují.