Zakladatel Jizerky slaví půlkulaté jubileum

Václav Brádle (nar. 24. ledna 1937, Úbislavice)

Od útlého věku projevoval Václav zájem o na první pohled odlišné disciplíny – hudbu a sport. Své hudební nadání začal rozvíjet na místní obecné škole hrou na housle, kterou ho vyučoval kapelník vesnické dechové kapely pan Babák. U houslí Václav zůstal i při studiu na měšťanské škole v Nové Pace. Zde ho nejvíce ovlivnil ředitel školy a vynikající houslista pan Stuchlík, který měl i zásluhu na tom, že si Václav podal přihlášku na Pedagogické gymnázium do Hradce Králové.

Při studiu na gymnáziu se poprvé setkal se sborovou činností, když začal zpívat ve smíšeném sboru pana profesora Josefa Vrátila. Pan profesor se snažil, aby studenti muzicírovali nejen ve škole, ale i mimo ni, a proto se Václav aktivně zapojil do vznikající studentské kapely, kde hrál na pozoun. Další vzdělání získal na Pedagogickém institutu v Hradci Králové, kde vystudoval hudební výchovu, ruský jazyk a zeměpis pro druhý stupeň ZŠ. Své pedagogické působení zahájil na ZDŠ ve Rtyni v Podkrkonoší, kde v roce 1959 založil svůj první dětský sbor. Současně hrál na pozoun v proslulé Koletově hornické hudbě. Na působení ve Rtyni vzpomíná moc rád, protože místní děti byly z rodin vedeny k hudbě a mnoho z nich hrálo na hudební nástroje. V době svého působení ve Rtyni byl také členem Smíšeného sboru českého učitelstva (SSČU). Zde potkal svou budoucí manželku Alenu Kuželovou, která od roku 1964 vedla na ZŠ Semily-Podmoklice dětský sbor. V roce 1968 se Václav přestěhoval za Alenou do Semil a začal jí pomáhat se sborovou prací.

Společně pak absolvovali dvouměsíční kurz pro učitele ruského jazyka na univerzitě v Rostově na Donu a sbormistrovský kurz vedený Čestmírem Staškem na Státní konzervatoři v Praze. Mezi lety 1982–1984 si Václav ještě dálkově dostudoval hudební výchovu a zeměpis pro střední školy na PF UK v Praze a PřF UP v Olomouci. Václav do Semil nepřesídlil úplně. Kromě semilské základní školy a později Gymnázia Ivana Olbrachta Semily působil dlouhá léta též na Pedagogické škole v Nové Pace, kde se svou kolegyní Boženkou Šťovíčkovou vedl dívčí sbor.

Z manželství Aleny a Václava vzešly tři vlastně čtyři děti. Kromě synů Tomáše a Martina a dcery Jitky měli ještě jedno děťátko – Jizerku. Jizerku, kterou společnými silami dovedli mezi přední české pěvecké sbory. Díky usilovné práci obou manželů a širokého týmu pomocníků se sbor rozrostl o čtyři oddělení (Sedmikrásku, Čekanky, Komorní a Smíšený sbor). Procestoval téměř celou Evropu a úspěšně reprezentoval i za oceánem. Z dítěte se vyvinula slečna „Jizerka“, která sbírala četná ocenění a dobývala svět. Po právu na ni její rodiče byli pyšní, stejně tak jako ona byla pyšná na ně. Nutno poznamenat, že Alena i Václav se vždy s pokorou hlásili k odkazu Jiřiny a Milana Uherkových. Manželé Uherkovi jim předali mnoho zkušeností, na které Brádlovi s hrdostí navazovali ve vlastním sboru.

Za svou celoživotní práci v oblasti sborového zpěvu získali oba manželé četná ocenění. V roce 2005 se stali čestnými občany města Semily a obdrželi Cenu Františka Lýska. V roce 2009 získali Cenu Bedřicha Smetany a v roce 2015 u příležitosti 50. výročí od založení pěveckého sboru Jizerka, byli oceněni Unií českých pěveckých sborů Zlatým odznakem. Velmi je potěšila také Cena města Semily, kterou sbor získal teprve jako druhý kolektiv v roce 2016 za vzornou reprezentaci města v tuzemsku i zahraničí.

A jak že to bylo s tím sportem?

Člověk by si řekl, že Václav zasvětil celý svůj život pouze hudbě. Ale není tomu tak. Sportoval již od malička a po přestěhování do Chuchelny se stal členem místního Sokola. Za Tělocvičnou jednotu Sokol Chuchelna dlouhá léta profesionálně závodil v běhu na dlouhé tratě a běhu do vrchu. Běh byl jeho velkým koníčkem, a tak většinu volných víkendů trávil na závodech a mimo sezónu pilně trénoval v hale. I zde jeho píle a vytrvalost nesla své ovoce. V roce 2011 celkově zvítězil v sérii závodů s názvem Iscarex Cup a zúčastnil se také Evropského šampionátu veteránů v lehké atletice (2012) a Mistrovství světa veteránů v běhu do vrchu Jánské Lázně – Černá Hora (2013). Na MS závodil v poslední věkové kategorii muži 75 let a více a domu si přivezl pěkné třinácté místo.

Od roku 2014 se Václav Brádle aktivnímu sportu nevěnuje. Stejně tak předal v roce 2007 sbormistrovské žezlo nové sbormistryni Nadie Ladkany. Na hudbu však nezanevřel. Do roku 2019 byl pravidelným porotcem krajských kol Celostátní přehlídky školních dětských pěveckých sborů v Jablonci nad Nisou a několikrát též zasedl v porotě pěvecké soutěže Novopacký slavíček.

V letošním roce oslaví Václav Brádle své půlkulaté životní jubileum. Těší se ze svých třech dětí, které se všechny profesionálně věnují hudbě a jsou též členy TJ Sokol Chuchelna. Radost mu dělá zajisté také šest vnoučat, z nichž všechna (až na dvouletého a dvouměsíčního) zpívají nebo zpívala ve sboru, hrají na hudební nástroje a nezanevřou ani na sport. V neposlední řadě je zajisté spokojen i s Jizerkou, která nadále rozdává svým posluchačům radost, která je ukryta v tónech krásných skladeb.

Asi bych zakončil toto povídání jednou myšlenkou, kterou ve mně příběh mého dědy vzbuzuje. Měli bychom naše děti podpořit ve všem, co je baví, protože sportovec může být dobrým muzikantem a muzikant může být dobrým sportovcem. Tady máte jeden z mnoha příkladů.

S úctou sepsal Štěpán Strnad – vnuk