Lyrické pohnutí

Messias-Kantorei v hannoverském kostele Sv. Marka

Messias-Kantorei měla hned několik dobrých důvodů, proč se ujmout Dvořákova Requiem. Jednak skladatel zemřel před sto lety, a jednak Česko přednedávnem vstoupilo do EU – proto se hannoverský sbor spojil s Pražským Hlaholem. Dvakrát bylo dílo uvedeno v Praze a dvakrát v Německu.



Ludolf Baucke, středa 9. února 2005
Magazín > Sborový život

Ohlas u publika v hannoverském kostele Sv. Marka se zřejmě rovnal nadšení posluchačů při příležitosti premiéry této skladby v anglickém Birminghamu v roce 1891. Pouze George Bernard Shaw svého času odbyl dílo jako skladbu „nudnou a mechanickou“. Dvořákův vydařený tah spojit všech 13 částí skoro dvouhodinového Requiem čtyřtónovým motivem jako symbolem kříže a smrti v jeden jediný řetěz, je nesmírně zvláštní. Se stejně naléhavým účinkem na něj navazuje až Rus s německými kořeny, Alfred Schnittke.

Pod vedením Guida Mürmanna zpívaly oba sbory svůj latinský part pohnutě a zcela v souladu s převážně lyrickým charakterem díla. Nic nebylo forsírováno. Soubor sólistů skládající se ze Britty Stallmeisterové (soprán), Markéty Cukrové (alt), Michaela Nowaka (tenor) a Františka Zahradníčka (bas) nasadil tak hebký výraz, že střídání zpěvu sólistů a sboru převyšovalo každé opakování textu. Hannoverský Bachův orchestr rozšířený o pikolu, anglický roh a basklarinet muzicíroval zcela ve smyslu vokální lineárnosti. Čtyřtónový motiv upoutal jak všechny učinkující, tak publikum.


Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu je zakázáno. Za obsah textů odpovídají jejich autoři.

O nás   Kontakty   Inzerce   Podmínky užívání   Cookies

Časopis Cantus   Festa academica   czech-choirs.eu (en)