100 let od narození skladatele, klavíristy, spisovatele a pedagoga Ilji Hurníka

„Když mi hudba jaksi nejde, vezmu pero a píši povídky. Když mě už žádná nenapadne, vracím se k hudbě,“

Ilja Hurník (25. listopadu 1922 Poruba – 7. září 2013 Praha), hudební skladatel, spisovatel, klavírní virtuóz a pedagog patří k nejpozoruhodnějším osobnostem české kultury druhé poloviny 20. a počátku 21. století.

Jako pianista vystupoval v mnohých zemích a zaujal především interpretací Clauda Debussyho a Leoše Janáčka. Spolu Pavlem Štěpánem a pak se svou ženou Janou se věnoval i koncertní čtyřruční hře.

Ve své kompoziční tvorbě vyšel z lidové slezské intonace (kantáta Maryka na slezské lidové texty, balet Ondráš), později se obracel k tématům antickým a biblickým (kantáty Ezop, Šalamoun, Noe). Vrcholem jeho tvorby jsou opery (Dáma a lupiči, Oldřich a Boženka, Mudrci a bloudi).

Skladatelské dílo Ilji Hurníka překlenulo dlouhá desetiletí od druhé světové války až do počátku 21. století. Zahrnuje jak drobné klavírní skladbičky pro děti, písně, sbory, komorní skladby a pohádkové melodramy, tak největší hudební formy.

Narodil se 25. listopadu 1922 v Porubě, nyní části města Ostravy. Jeho talent se projevil už v dětství: první písničky s vlastními texty složil v šesti letech, v jedenácti letech mu vyšly první klavírní skladbičky tiskem a ve dvanácti letech absolvoval coby mladý pianista své první rozhlasové vystoupení. V roce 1938 se rodina Hurníkových musela před záborem Sudet přestěhovat do Prahy. Ilja Hurník studoval kompozici u hudebního skladatele Vítězslava Nováka a hru na klavír u neméně legendárního pedagoga Viléma Kurze.

Hurník byl také uznávaným pedagogem, který se rád věnoval dětem. Se známým skladatelem a svým švagrem Petrem Ebenem vytvořili a zkomponovali písničky a instrumentální skladbičky do čtyřdílné české verze Orffovy školy pro nejmenší. Ta se stala vzorem pro další země a sám Carl Orff tuto adaptaci svých principů považoval za nejlepší na světě.

Napsal necelé tři desítky povídkových knih a řadu rozhlasových her, libret, filmových scénářů i kratších próz. K nejznámějším literárním dílům patří Kapitolské husy, drobné a laskavé příběhy, v nichž se inspirace antikou, Biblí a historií prolíná s hudbou, a soubor povídek o hudebnících, nazvaný Trubači z Jericha - psychologické sondy, skryté do rozmarných příběhů z hudebního světa. Vrcholem literární činnosti jsou jeho paměti Závěrečná zpráva.

Vedle desítek čestných titulů a ocenění se oblíbený skladatel a pedagog dočkal i několika výjimečných poct. V roce 2007 jej prezident Václav Klaus vyznamenal medailí Za zásluhy, získal rovněž Cenu ministerstva kultury za přínos v oblasti hudby. Hurníkovo jméno nesou školy v Praze a Opavě, a dokonce i asteroid, kroužící kolem Slunce.

Život Ilji Hurníka se uzavřel v září 2013 ve věku nedožitých 91 let. Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze v hrobě společně s Petrem Ebenem.