Letošní jubilanti převzali ocenění za přínos našemu sborovému zpěvu

V rámci velkého koncertu festivalu pěveckých sborů seniorů, který proběhl 2. října 2021 se uskutečnilo slavnostní předávání ocenění Hlavního výboru Unie českých pěveckých sborů. Ceny za přínos českému sborovému zpěvu a kulturní přínos svému regionu převzali letošní jubilanti. Unie ocenila osobnosti, které se po celý život soustavně věnují vedení sborů a sborové hudbě a i přes svůj vyšší věk jsou v tomto oboru stále činné.

Za velkého aplausu publika v zaplněném sále Zpěváckého spolku Hlahol převzali z rukou předsedy dr. Romana Michálka a vedoucí sekce pro sbory seniorů Lucie Valentové ceny:

Eva Steinbachová

Narodila v roce 1956 v Chomutově, vystudovala Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem. Byla dlouholetou sbormistryní dětských pěveckých sborů (Zvoneček, Slavíček, Jiřičky). Od roku 2001 vede Ženský pěvecký sbor jirkovských seniorek a zároveň pořádá od roku 1998 přehlídku dětských pěveckých sborů Jirkovská srdíčka. V letošním roce udělila Unie českých pěveckých sborů Evě Steinbachové ocenění za přínos kulturnímu životu Ústeckého kraje.

Vojtěch Vančura

se narodil roku 1941 v Praze a na pozici velmi úspěšného sbormistra se propracoval také díky kurzu doc. J. M. Dobrodinského. Zpěv studoval u prof. Chalabalové, protože na Základní umělecké škole v Brandýse nad Labem se jako malý věnoval hře na klavír a na violoncello. Od roku 1988 je sbormistrem smíšeného pěveckého sboru Bojan v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi. Jako umělecký poradce spolupracuje s řadou dalších pěveckých souborů v Praze a Středočeském Kraji (např. Canticorum iubilo, chrámový sbor Václav).

Významná je i jeho činnost pěvecká,(pravidelně vystupuje jako sólový pěvec na koncertech a to nejen v místě svého působiště) a hudebně organizační (spolupracuje s Kruhem přátel hudby a Unií českých pěveckých sborů kde byl zvolen delegátem za Prahu a Středočeský Kraj). U příležitosti jeho významného životního jubilea mu Hlavní výbor Unie českých pěveckých sborů udělil ocenění za přínos českému sborovému zpěvu.

Josef Brabenec

Narodil 25. června 1941 ve Strakonicích. Rodiče nejprve bydleli na Slovensku, ale po vzniku Slovenského štátu se museli odstěhovat do Čech. Spolu se svou o dva roky starší sestrou vyrůstal až do konce 2. světové války v Protivíně v jižních Čechách, odkud pocházel jejich otec.

V roce 1946 rodina přesídlila z Protivína do Tachova. Po základní škole studoval na Pedagogické škole v Plzni. V roce 1973 založil při Městském kulturním středisku Tachovský dětský sbor, který systematickou a cílevědomou prací brzy dovedl do řad nejlepších sborů v republice. Sbor má tři přípravné sbory – Cvrčci (děti mateřských škol a žáci 1. tříd), Plamínek (žáci 1.–3. tříd) a Sluníčko (žáci 3.–6. tříd) a spolu se semdesátičlenným hlavním sborem v něm působí v současné době na 200 zpěváků ve věku 5–19 let. Zúčastňoval se úspěšně domácích krajských a celostátních sborových soutěží, přehlídek a festivalů a v roce 1977 získal na Svátcích písní v Olomouci Zlatou palmu. Ještě za minulého režimu se sbor podíval do tří západních zemí. Koncertoval v 17 evropských zemích a až na Austrálii a Antarktidu navštívil všechny světadíly. Se sborem prožil Josef Brabenec své nejšťastnější chvíle. I v současné době se Brabenec stále věnuje svému sboru a připravuje s ním další sborové akce. Za svou záslužnou a úspěšnou činnost získal již dvě významná národní sbormistrovská ocenění – Cenu Františka Lýska (1995) a Cenu Bedřicha Smetany (2011). V roce 2021 mu bylo u příležitosti jeho životního jubilea uděleno ocenění Hlavního výboru Unie českých pěveckých sborů za přínos českému sborovému zpěvu.

Jiří Laburda, se narodil 3. dubna 1931 v jihočeské Soběslavi. Lásku k hudbě získal od svých rodičů a základy hudebního vzdělání u prof. Josefa Petra a prof. Emanuela Rataje v rodném městě. Rozhodující vliv na formování jeho vztahu k hudbě a skladatelskou práci měli později skladatelé Karel Hába a Zdeněk Hůla a významný český muzikolog dr. Eduard Herzog, jejichž byl soukromým žákem. V letech 1952–1955 studoval Laburda hudbu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a poté na tehdejší pražské Vysoké škole pedagogické(1956–1960). V roce 1970 získal titul doktora filozofie (disertační práce "Symfonie D. D. Šostakoviče). Jiří Laburda působil nejprve 6 let na pedagogických školách v Jablonci n. N. a v Chebu a posléze přešel na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde vyučoval hudebně teoretickým předmětům celkem 38 let. Od roku 1999 do roku 2007 vyučoval na Pražské konzervatoři.

Ve svých skladatelských začátcích vycházel Laburda hlavně z tvorby sborové, která dosud zaujímá v jeho díle stěžejní místo. Jeho kompoziční práce se opírá o tradiční vyjadřovací prostředky a stylově navazuje zejména na neoklasicismus. Z novodobých skladatelských technik jsou mu nejbližší aleatorika a dodekafonie. Výsledkem jeho tvůrčí činnosti je dnes již početné dílo, z nějž přes 170 skladeb vyšlo tiskem – v převážné většině v zahraničí.

Laburdovy skladby jsou vždy srozumitelné a nalézají ohlas v nejširších vrstvách. Autor udržuje stálý kontakt i s amatérskými muzikanty a pěveckými sbory, pro které píše hudbu jim dostupnou. Zvýšenou pozornost věnuje i dětem. O úspěších Laburdovy tvorby svědčí i četná ocenění jeho skladeb v soutěžích nejen domácích, ale i mezinárodních, např. v Jubilejní soutěži Československého rozhlasu v Praze. cyklus smíšených sborů Zelený majerán byl v roce 1986 v italském Trentu oceněn dokonce dvěma cenami: l. cenou v soutěži a cenou Premio Cittá di Trento za nejlepší zahraniční skladbu v soutěži. Patří sem i ceny z již mezinárodních soutěž, pořádaných v rámci Festivalů sborového umění v Jihlavě 1987, 1994 a 1996). V roce 2018 ocenila Unie českých pěveckých sborů Jiřího Laburdu výroční skladatelskou cenu. V roce 2016 jmenovalo zastupitelstvo skladatelova rodného města Soběslavi Laburdu čestným občanem. V letošním roce mu Hlavní výbor UČPS udělil u příležitosti 90. výročí narození Cenu za celoživotní mistrovství v oblasti sborové tvorby.