Zápisky z koncertní cesty

Konečně nastal kýžený den a moderní autobus firmy Kalousek z Ústí nad Orlicí s usměvavou dvojicí řidičů stál připraven k odjezdu na stanovišti ve Strašnicích. Jsou tři hodiny odpoledne. Poslední stisky rukou, kolega D. Machovec se nemohl zájezdu zúčastnit, rozdal pytlíky bonbonů pro jednotlivé hlasové skupiny a už frčíme k naší západní hranici. V hlavách se nám rojí myšlenky, které mají společný jmenovatel v otázkách: „Co nás čeká? Jak nás přijmou pořadatelé a obecenstvo? Zvládneme to vůbec ještě? Jak se to bude líbit našim manželkám, které máme možnost poprvé vzít s sebou na tak dlouhý zájezd?!“

V Berouně přibíráme dceru kolegy prof. Oldy Duzbaby paní E. Horváthovou, která je zapálená do španělštiny a bude nám pomáhat překonávat jazykovou bariéru. V šest večer jsme odbaveni v Rozvadově a pak už to „šviháme“ po německých dálnicích. O půlnoci přejíždíme řeku Rýn a za chvilku, při malém přibrzdění, projíždíme hranicí do Francie. Začalo hustě pršet a po obou stranách busu se silně blýská. Řidiči se poctivě snaží dodržovat zdravotní zastávky v prostoru čerpacích stanic a tak je nálada výborná. Chvíli sledujeme na televizní obrazovce „Pelíšky“ a „Báječná léta pod psa“ a pokoušíme se usnout, ale moc se nám to nedaří.

Kolem osmé ráno vyjíždíme do Avingonu. Z hradní terasy obdivujeme Pons Avignon a řeku Rhônu. Krásně upravenými parkovými cestičkami scházíme k bra-nám papežské pevnosti a po prohlídce chrámu sestupujeme kolem restaurace s názvem Lutrin do centra města. Míjíme novou radnici, operu i krásný starodávný kolotoč a pomalu se kolem hradeb vracíme na parkoviště. Setkávací manévr s našimi přáteli ze sboru Les Baladines před Marseille se povedl, a tak kolem poledne se už rojíme v recepci hotelu Citadine. Po ubytování a ukojení našich žaludků–z vlastních zdrojů–se scházíme na krátkou pěveckou zkoušku v hotelovém soláriu v pátém patře hotelu. Odpoledne vyrážíme s francouzskými přáteli na krátkou procházku ulicemi města do přístavu, ale času není nazbyt, a tak se brzy vracíme do hotelu a převlékáme se do smokingů. Naše dámy, které nás doprovázejí, provětrávají své večerní róby. Koncert se koná na návrší nad přístavem v chrámu opatství Abbey St. Victor. Začínáme jako první skladbou H. L. Hasslera Cantate Domino, následuje Ecce quomodo Jacoba Galluse-Handla, dále Marziho Signore delle Cime, Janáčkova Láska opravdová a končíme Smetanovou skladbou Věno. Sklízíme úspěch a obecenstvo si vytleskává přídavky. Po nás nastupuje sbor Les Baladines a předvádí své opravdové kvality ve sborovém i sólovém zpěvu. Po koncertu nás pořadatelé odvážejí osobními vozy do klubové místnosti v blízkosti našeho hotelu, kde nám jejich manželky připravily výtečné pohoštění. Konečně jsme se mohli uvolnit, připít si kvalitním červeným vínem a na podiu zazpívat Bratři, veselme se, Tancuj, tancuj a Klenčí. Francouzi výtečně kontrují svými songy, pronášejí se oficiální proslovy, přípitky a předávají se dárky–a party pomalu končí. Odcházíme do hotelu a usínáme plni báječných dojmů z prvního dne zájezdu.

Příští den, to je v sobotu 4. října, opouštíme Marseille až po poledni, hranice do Španělska přejíždíme opět bez zastávky a kolem sedmé hodiny večerní zastavujeme v pobřežním městečku Malgrat de Mare před hotelem Rosa Nautica. Vyřizujeme formality v recepci, vítáme se s manažerkou našeho španělského pobytu paní Majelle, která s námi upřesňuje náš program.

Hned následující den v neděli 5. října máme další koncert, a to v katalánském městečku St. Antonio de la Villamajor. Rozezpívání ve škole zařídil místní učitel, a tak jsme si mohli opět zazpívat s naším sólovým houslistou Alexandrem Schőnertem, který za námi dorazil během dopoledne autobusem z Prahy. Koncert v místním kostele měl skvělou atmosféru. Vděčné obecenstvo vytrvale aplaudovalo, zejména když jsme s jejich sborem společně zazpívali v katalánštině připravenou píseň Rossignol. Po koncertu opět pohoštění, předávání dárků, taneček – a jede se „domů“, vlastně do „našeho“ hotelu. Během přesunu panuje v autobusu skvělá nálada, Lojza Stehlík se Sašou Gáborem perlí vtipy, zpíváme Nemelem, nemelem a Pepa Vích vzpomíná na legrácky ze svých zájezdů s Národním divadlem. V pondělí 6.října sedíme po bohaté snídani opět v autobusu a jedeme na první výlet. Ve městě Girona navštěvujeme místní katedrálu, kterou nechal postavit už v 11.století Karel Veliký. Nádherná akustika nás zlákala k žádosti o možnost si v ní zazpívat. Bylo nám vyhověno. Chrámem zaznělo Ecce quomodo" a my pak pokračovali v prohlídce města. Potom náš autobus projíždí krajinou s piniovými háji, divoce rostoucími trsy opuncií, agave a sansivier. V přístavním městečku L’Estartit vstupujeme na katemaran Nautilus, který s námi křižuje mezi ostrovy Illes Medes a průzory v podpalubí obdivujeme pod-mořskou faunu a flóru. Doma nás čeká opět chutná večeře s možností bohatého výběru jídel, který uspokojuje i ty nejnáročnější. A k tomu patří i obdiv k usměvavému personálu, který se snaží splnit všechna naše přání. Usínáme plni dojmů a netušíme, že to nejkrásnější nás teprve čeká.

Monserrat, toto mistrovské dílo přírody, je dalším naším cílem, který příští den, to je v úterý 7.října obdivujeme. Již při prudkém stoupání v serpentinách silnice se nám tají dech při nezapomenutelných výhledech do kraje pod námi. A podíváme-li se vzhůru, žasneme nad bizarností skal i odvahou lidského ducha, který zde jako v orlím hnízdě vystavěl klášter. Kamery tiše vrčí, fotoaparáty cvakají. A což teprve atmosféra uvnitř klášterního chrámu! Stovky poutníků a turistů jsou zvědavy na výkon pěveckého sboru, který je ohlašován chrámovými reproduktory. (Neroztřesou se vám kolena, pánové?) Při pohledu do pevných usměvavých očí našeho pana dirigenta St. Pešičky se uklidňujeme a následně podáváme–troufám si říci–perfektní výkon. A je to zapotřebí, protože po nás nastupuje chrámový chlapecký sbor, který svými mladými hlasy a čistou intonací dokreslil kouzelnou atmosféru těchto chvil. Ta černá Madona, která s výšky shlížela na dnešní hudební produkci, je určitě spokojena. Po koncertu zpíváme ještě před chrámem, jsme v zajetí fotekchtivých turistů a pak už spěcháme ke svému busu. Při opouštění Montseratu si vrýváme do paměti nezapomenutelné panorama pískovco-vých homolí, které jsou opředeny bájemi, se kterými nás seznamuje prostřednictvím paní Evy náš španělský průvodce pan Elio. Při průjezdu Barcelonou pokračuje jeho výklad před Gaudího katedrálou Familia Sagrada. Slyšitelnost je ale narušena hlukem pouliční dopravy a také skupinkou mladých cigánek, které s dětmi u prsu žebrají a stále kolem naší skupiny se točí.

Ve středu 8. října máme volný den, který plně využíváme k návštěvě Barcelony. Obdivujeme gotickou stavbu katedrály sv. Eulálie, kde budeme zítra koncer-tovat. Na odpočivadle v parku Montjuic obědváme z balíčků, které jsme dostali v hotelu na cestu, procházíme se po náměstí Placa d`Espańa s muzeem, řadou výstavných paláců a starou arénou pro býčí zápasy. Zajíždíme na Olympijský stadion, kde se konaly OH92, obdivujeme stále nádherně upravený červený ovál atletické dráhy, který kontrastuje se zelení fotbalového trávníku, pokračujeme do parku Cintadella s umělými jezírky a sochami antických bohů, fotíme se u sochy obrovského mamuta a pak už spěcháme do našeho busu a vracíme se do hotelu v Malgratu. V pozdním odpoledni vybíháme totiž ještě na pláž smýt barcelonský prach a trochu si zadovádět v mořském příboji. Voda je teplejší než v červenci na Lipně.

Ve čtvrtek 9. října navštěvujeme dopoledne místní trh, který je doslova zaplaven různým zbožím. Kupujeme hlavně levná CD s typicky španělskou hudbou, trička a svetříky.Před obědem znovu navštěvujeme pláž a vrháme se do vln Středozemního moře, které nás vzhle-dem k pálícímu sluníčku příjemně osvěžuje. Po obědě krátké rozezpívání ve společenské místnosti hotelu a pak již nastupujeme opět do busu směr Barcelona a katedrála sv. Eulalie, nebo – jak zde říkají – Barri Gotic.

A už stojíme v popředí portálu, připraveni k dnešnímu koncertu. V hlavní chrámové lodi stovky návštěvníků čekají, co se bude dít. Kanovník katedrály Mons. Josep Pavia i Simó nás mikrofonem představuje. Začínáme polyfonií, následuje sólo našeho houslisty, který všechny uchvacuje svým brilantním výkonem, pak přichází na řadu blok českých klasiků, dále Lukášův cyklus Jaro se otvírá a končíme sborem Láska opravdivá Leoše Janáčka. Úspěch je dokonalý. Cítíme, že jsme dnes sáhli až na dno svých možností. Pan kanovník je nadšen, tvrdí, že to bylo „fantastic“ a ujišťuje nás, že kdykoli přijedeme do Barcelony, máme otevřené dveře k vys-toupení v katedrále a chce o nás napsat článek do místního tisku. Plni příjemných pocitů se vracíme zpět do našeho hotelu, kde ještě po večeři vystupujeme s českými a slovenskými lidovými písněmi pro hotelové hosty a personál. Pan hoteliér nás po vystoupení podaroval drinkem u baru a příští den nám vrchní předal dvě bedny s lahvemi červeného vína. Pro každého účastníka našeho zájezdu jednu láhev.

V pátek 10.října jsme po snídani vyrazili na polodenní výlet do města Tossa del Mare.. Počasí je opět „azuro“. Procházíme uličkami čistého městečka a hledáme Museum Municipale se známou galerií. V obrazárně nacházíme originály známého malíře Marca Chagalla, ale kromě jeho obrazu Nebeský houslista jsme zde objevili i krajinky malíře Georgese Karse, který se narodil v Kralupech nad Vltavou. Po prohlídce stoupáme na vrchol kopce, který je obehnán hradbami z 12. století a obrannými věžemi proti pirátům. Ani se nám odtud nechce, jak se nám tu líbí. Výhledy na přístav a širokou mořskou pláň jsou až neskutečně kouzelné.

V jídelně našeho hotelu už na nás čekají zase plné stoly a potom – co dál? Samozřejmě opět celé odpoledne na prosluněné pláži. Skáčeme do vln, cachtáme se jako děti a je nám moc hezky.

Po večeři rozlučka v hotelovém baru. Tady se opět představuje Saša Gábor se svou harmonikou, na které se střídá dokonce i náš dirigent a jedna z hostujících Holanďanek. Na programu je tentokrát směs našich lidových a světových evergreenů. Obecenstvo je ze všech koutů světa, ale převažují Němci a Holanďané, kteří jsou dojati, když Saša spustí „Starý Amsterodam“. Poslední večer skončil a všichni se rozcházejí na pokoje.

Ráno v sobotu 11.října nás budí hotelový telefon již o půl šesté. Po vyřízení potřebných formalit a rozloučením s panem hoteliérem odjíždíme již kolem půl sedmé z hotelu, který jsme si tolik oblíbili. Cesta nás vede opět k hraničnímu přechodu La Jonquera v pyrenejském průsmyku pod horou Roc de France. Francie nás opět vítá. Pásma listnatých lesů v níže položené krajině střídají úhory a poblíž obcí i vinice. Po pravé straně autobusu, směrem k moři, míjíme směrovku Agde 17 km, a tak vzpomínáme na naše zahraniční vojáky, kteří odtud po porážce Francie odplouvali do Anglie. Kolem 13. hodiny míjíme odbočku na St. Tropez a přes Cannes a Antibes přijíždíme po 14. hodině do Nice, kde máme osmihodi-novou přestávku, kterou zahajujeme prohlídkou tržnice a starého města. Průvodcem je přítel kolegy Pepy Vícha z pařížské opery. V kostele sv. Reparaty jsme dostali možnost si zazpívat Janáčkovu Lásku opravdivou a pak se už pomalu šineme úzkými uličkami a serpentinami parkových cestiček na vrchol místního „Petřína“, odkud je krásný výhled na město i přístav. Využíváme čas k procházkám po promenádě a rozjímáme na lavičkách s pohledem upřeným na moře Lvího zálivu osvětlené zapadajícím sluncem. O půl jedenácté večer opouštíme Nice a kocháme se pohledy na osvětlené město, kterému se stále víc a více vzdalujeme. Po půlhodince jízdy vjíždíme do ministátečku Monaco a vítá nás Monte Carlo. Páni řidiči s námi projíždějí město křížem krážem, v ulicích však už panuje klid, pouze předzahrádky hotelů a restaurací jsou obsazeny konzumenty. Silnice stoupá nad město, takže se otvírá výhled na knížecí hrad, Grand Casino i přístav.

Před půlnocí přejíždíme hranice do Itálie a přes San Remo, Genovu a Milano se chystáme k přejezdu Alp. U města Como překračujeme hranice do Švýcarska a kolem šesté hodiny ranní projíždíme nejvýše položeným místem na trase našeho zájezdu, průsmykem v horském masívu San Bernardino.. Kolem nás ční vysoké štíty hor, které jsou už vysněžené. Sníh pokrývá i pastviny na úpatích hor. Stříbrné světlo měsíce osvětluje nádhernou scenérii velehorského panoramatu. Nejvyšší štíty tu–podle mapy –dosahují výšky až 3025m. Projíždíme sérií tunelů, které nás provázejí až do údolí. Kolem sedmé zastavujeme na odpočivadle, řidiči podávají horkou čokoládu, kávu, kapuccino nebo polévku. Kolem deváté projíždíme Zürich a po půlhodince se před Winterthurem setkáváme s panem ing. Janem Staňkem, ketrý nás vítá a navádí náš bus k víceúčelové hale, kde bude ubytováno 25 lidí. Ostatních 20 si rozeberou členové místního pěveckého sboru SSW do rodin. Následuje krátká procházka ulicemi města s průvodním slovem pana Staňka. Docela se už ochladilo a začal foukat studený vítr. Vracíme se do haly a využíváme velkých prostor umýváren a sprch k dokonalé očistě. Oběd na pokojích z vlastních zásob a balíčků, které jsme dostali ve Španělsku na cestu. To platí o nás, kteří jsme ubytováni v ubytovně.Pochopitelně ti, kteří jsou ubytováni v rodinách, využívají pohostinství svých hostitelů. A pak už konečně klid na lůžku, a kdyby mne nevzbudila manželka, spal bych snad dodnes.Ve čtyři odpoledne se scházíme v místním kostele ve smokingu. Olda Duzbaba preluduje na malé varhánky a zkoušíme skladbu Césara Francka s naším sólistou tenoristou ing. Václavem Polanským. Koncert začíná v 17 hodin a uvádí ho česky předseda našeho sboru profesor František Zumr a pan ing. Staněk překládá do němčiny. Zaplněný chrám sv. Laurentina aplauduje nám, sólistovi Polanskému, Alexandru Shönertovi i Oldovi Duzbabovi. Přidáváme přídavky a lou-číme se s vděčným obecenstvem, v němž bylo nemálo českých emigrantů, oblíbenými písněmi TGM Ach, synku a Teče voda, v úpravě doc. Dušana Machovce (škoda, Dušane, že jsi neslyšel ten ohlas!). Po koncertu se s hezkými pocity v duši vracíme k našemu busu a odjíž-díme do kulturního domu ve Wiesendangen. Manželky hostitelů zatím s kuchaři připravili skvělé pohoštění, po kterém následují opět proslovy, předávání dárků a písně k vínu. Zapojuje se i místní sbor SSW. O půl jedenácté odjíždíme a kolem půlnoci už spokojeně pochrupujeme.

Do posledního dne našeho zájezdu (pondělí 13. října) se probouzím poměrně časně. Po snídani v jídelně haly se loučíme s našimi švýcarskými přáteli, zpíváme Smetanova Hesla a odjíždíme směrem k Bodamskému jezeru. Před desátou přejíždíme švýcarsko-německé hranice a zastavujeme na parkovišti ve městě Konstanz. Směrovky s nápisem Hussenstein nás celkem dobře navádějí k místu, kde byl upálen Mistr Jan Hus a později i Mistr Jeroným. Žulový balvan označuje zmíněné místo. Klademe věnec se třemi trikolorami a zpíváme Ecce quomodo a Oráče. Po chvilce rozjímání pokračujeme v cestě do centra Konstance, kde navštěvujeme Hus Haus, dům, ve kterém Mistr Jan pobýval před svým zatčením. Jsme mile překvapeni vzornou údržbou a vkusnou úpravou interiéru. Zapisujeme se do knihy návštěvníků a pak už jde vše ráz na ráz. Absolvujeme několikeré přejezdy hranic do Švýcarska, Rakouska a opět Německa, šviháme to po dálnici kolem München. Ve čtvrt na šest večer překračujeme hranice do Rakouska před městem Salzburg a přes Dolní Dvořiště se vracíme zpět do vlasti. Ve čtvrt na jedenáct se na obzoru objevila světla Prahy a za chvíli už vystupujeme u stanice metra Budějovická.

Náš úspěšný zájezd už patří jen našim vzpo-mínkám. Ujeli jsme 5041 km, projeli územím sedmi států, absolvovali pět velkých koncertů a šest příležitostných vystoupení.