Pražské mužské sbory

Všechny tři uvedené sbory dosahovaly svým uměním až ke hvězdám. PSPU za slavné éry sbormistrů M. Doležila, J. Kasala a A. Šídla. PPSS pod vedením F. Spilky, V. B. Aima, Vl. Doležala a dalších sbormistrů. A podobně tak i PST, kde jako jeden z posledních působil i J. Vála.

Ti všichni v pěveckých sborech vytvořili svou neobyčejnou muzikálností, talentem, důsledností a znalostí lidského hlasu přímo tradici sborového pěvectví v Čechách, podobně jako tomu bylo pod vedením J. Šoupala nebo F. Vacha na Moravě v Pěveckém sdružení moravských učitelů, v Akademickém pěveckém sboru Moravan a dalších.

Všechny tyto špičkové mužské sbory reprezentovaly naši vlast ve všech světadílech a přirozeně i téměř ve všech evropských zemích. Je tedy zcela možné, že i v Německu, Švýcarsku, Holandsku, Itálii, Rakousku, Francii, Skandinávských zemích, Anglii, Irsku, ale i evropských východních zemích jsou pamětníci triumfálních zájezdů těchto těles zejména v letech politického útlaku, kdy tělesa byla nejkompaktnější a využívala zejména od roku 1965 možnosti koncertních zájezdů jako jediné možnosti k cestám za hranice. Tehdy byly také sbory nejpočetnější a zastoupeny byly všechny věkové kategorie.

Situace se zcela změnila po „sametové revoluci“ v roce 1989. Sbory ztratily podporu státu a odborů, ocitly se v nových podmínkách tržní ekonomiky bezbranné, bez svých zřizovatelů a bez majetku. Muži v produktivním věku a mladí adepti museli hledat místo ušlechtilého zájmu spíše druhé zaměstnání k obživě své rodiny. Tak se z těles čítajících několik set zanícených zpěváků stala tělesa, která jako samostatná byla odsouzena k zániku. Myšlenka vytvořit jeden společný sbor byla spásnou pro všechny tři sbory, byť s pouhou desetinou původního členstva.

Již společný zájezd do USA v roce 1995 ukázal, že tato cesta je možnou cestou pro ty, kteří s odchodem do důchodu nechtějí zanechat svých zájmů, ba naopak se chtějí ještě ve větší šíří zpěvu věnovat. Od roku 1996 spolupracují tyto tři pražské mužské sbory nejprve pod vedením Mgr. M. Keprta, pak pod taktovkou St. Pešičky a nyní též pod vedením sbormistryně Mgr. T. Bystřické na řadě projektů a snaží se o předávání svých tradic sborům mladším, především sborům Unie českých pěveckých sborů (UČPS), dříve Pěvecké obce československé.

V repertoáru jsou trvale zakotveny sbory mistrů polyfonie (H. L. Hassler, G. da Palestrina, T. L. de Victoria, J. Gallus-Handl, G. Gorczycki a další), sbory klasiků od období romantismu (B. Smetana, A. Dvořák, L. Janáček, B. Martinů, Z. Lukáš) až do dneška (J. Hanuš, J. Laburda) a ohlasy lidových písní v úpravách pro mužský sbor (J. Jindřich, O. Halma, Z. Lukáš, B. Pokorný a další). Repertoárovým specifikem PMS je český skladatel J. B. Foerster (1859-1951). Jeho mužské sbory patří mezi klenoty sborové literatury 19. a 20. století. Proto je PMS zpívají a při svých koncertních zájezdech a festivalech šíří a předávají jiným sborům.

V jihočeském městě Vlachově Březí byl z iniciativy PSPU v roce l999 založen a každoročně dosud konán Mezinárodní sborový festival hudebního romantismu (MSFHR). Letošním rokem vstupuje díky péči představitelů města již do 5. ročníku.

Podobnou kulturní akcí je dnes již mezinárodní festival v obci Dětenice na rozhraní Středočeského a Východočeského kraje, kde v Osenicích bylo v 19. století významné hudební centrum, vytvářené předky skladatele J. B. Foerstra – Ignácem a Josefem Foerstrem kolem školy a kostela v Osenicích. Zde se narodil i Ant. Foerster, který byl slovinským národním skladatelem. Na památné škole, dnes Pamětní síni Foerstrova rodu , byla letos odhalena velvyslancem Slovinské republiky pamětní deska Antonínu Foerstrovi a starostou obce Dětenice i Josefu Bohuslavu Foerstrovi. I tento festival, nazvaný Foerstrovy Osenice, je organizován PMS a obcí Dětenice každoročně a vstoupí v roce 2004 již do 4. ročníku.

Obohacením činnosti PMS byl festival nazvaný Co život dal, uspořádaný k 50. výročí úmrtí skladatele, básníka, spisovatele a malíře J. B. Foerstra v Praze, Jičíně, Staré Boleslavi a Prachaticích. Pokračováním tohoto festivalu v následujícím roce bylo provedení velkých Foerstrových sborů – Hymnus, Oráč, Velké, širé rodné lány a kantáty Píseň bratra slunce op. 173 pro baryton, mužský sbor a velký orchestr. Provedení těchto velkých skladeb se konalo v Praze, Vlachově Březí a v Kladně za spoluúčinkování Kladenského symfonického orchestru a Pošumavské filharmonie, tří českých mužských sborů (PMS, PS severočeských učitelů Most a MPS Záboj Pelhřimov) a hostujícího německého sboru z partnerského města Hamburku – Hamburger Liedertafel von 1823. Letošní další provedení této kantáty bude na festivalu MSFHR na koncertu v Husinci a při slavnostním svěcení nově rekonstruovaných varhan v kostele v Osenicích za doprovodu klavíru a varhan.

Těleso vystupuje i v programech České televize a reprezentovalo Českou republiku již dvakrát na podiích v Itálii – v Cividale del Friuli a v Terstu při akcích evropského významu. V letošním roce uspořádalo turné po evropských katedrálách, bazilikách a kostelích ve Francii, Katalánsku a Švýcarsku. I zde zazněly české sborové skladby spolu s reprezentativním výběrem polyfonních sborů. Zejména provedení v benediktinské bazilice na Montserratu, v největší barcelonské katedrále sv. Eulalie, v bazilice sv. Victora v Marseille a v Městském kostele ve Winterthuru patřila k nezapomenutelným zážitkům i pro zpěváky.

Jak je patrné, nehodlá se zbytek kdysi slavných pěveckých sborů vzdát jen tak snadno neúprosnému koloběhu života. Nehodlá se uzavřít do vzpomínek na krásné koncerty a nezapomenutelné koncertní zájezdy, jimiž byl vyplněn život většiny dnešních pěvců. Nehodlají se jen tak vzdát onoho pocitu sounáležitosti a krásných přátelství mezi stejně cítícími lidmi. Chtějí stále ještě něco dosáhnout a mají stále ještě mnoho plánů!