Columbella v kostele sv. Jana Křtitele Na Prádle.

Tedy popořádku: Jako vždy před začátkem tekly nervy. Na příklad: Přijede, či nepřijede Ondra z Berouna včas, aby zahrál s Ríšou klarinetový dvojhlas jako úvod??? Přijel, ale na poslední chvíli, takže si to pánové spolu nestihli vyzkoušet. Proto tedy náš čerstvě přijatý R.Kobza (tenor, klarinet, saxofon) nesl tíhu úvodního sóla na svých mladých plecích. Adeste zvládl, sbor nastoupil, zapěl, společně pohlédl k andělskému kůru… Následoval mix vánočních zpěvů, spirituálů apod. Publikum se bavilo, zvlášť když sbor poklesl down, down, do hlubokého dřepu.

Některé skladby jsme předvedli vážně( Aleluja, Maria v lese), jiné s komickými prvky, pohybovými i zvukovými ( Old time religion). Slyšeli jsme G. F. Telemanna zahraného na dvoje housličky (A. Krutská a A. Janáková), také že je všechno v pořádku (O. Valter – excelentní klarinet, A. L. Webber), krásnou osobní meditaci varhanní na téma Moje cesta (M. Šefčík).

Některé koledy byly doplněny našimi zdatnými instrumentalistkami (A. Kabátová – klavír, Lucie Schrötterová – příčná flétna, A. Krutská – housle, R. Kobza - klarinet). O dobrých novinkách starých 2 000 let promluvil David Hron (farář, tenor). V průběhu vystoupení byli představeni noví členové: O Ríšovi již byla řeč, dále přišli dva basové (M. Kreucigger, M. Müller), jedna nadějná altistka (I. Měchurová), Dva mladičké soprány z primy (L. Ježková, J. Pavlová), další nepřeslechnutelný soprán z kvarty (Z. Kalinová, zazpívala si rovnou sólo v Somebody is knocking).

Ne všichni ale mohli přijít, některé slabší jedince sklátila klasická předvánoční chřipka. Michnova Vánoční roztomilost se nám podařila v ještě svižnějším tempu než obvykle.

A nyní k tomu závěru: Připravila jsem pro svůj současný sbor dárek jako překvapení, či překvapení jako dárek. Již asi dva měsíce předem jsem čile korespondovala s bývalým členstvem, že se přidá na přídavek… (jak příznačné). Takže po potlesku a prvních květinách (díky!) jsem vyzvala bývalé členy, aby se zvedli z publika a zapěli Swing low (noty jsem jim pro jistotu rozeslala, kdyby, někteří třeba po deseti letech, písničku už zapomněli...) Takže k necelým třiceti zpěvákům se přihrnulo dalších 12 pěvců. Pak jsem stála mezi nimi, dirigovala, smála se, ba i slzičku zatlačila. Inu, sbor jsem založila před 19 lety, za rok bude významné výročí. Věřím, že jsme dali vzniknout nové tradici.

Některé tradice totiž vznikají podivuhodně rychle. Následná vynikající společná večeře zdárně propojila starší i mladší zpěváky, zpívalo se, hrálo, hodovalo, moc příjemné to bylo. Zásluhou bývalého členstva vznikla též nahrávka, kvalitní, ale bohužel neúplná. Prostě si ten zážitek společného zpívání musíme uchovat všichni v paměti. A půjde to snadno, příjemné zážitky vydrží dlouho, pomáhají člověku přežít. Celý ten koncert byl zkrátka pozitivní, početné publikum laskavé, krásný kostel nacpaný, malinké dětičky mých bývalých studentů hodné. Co víc si přát?