Zemřel náš čestný dirigent prof. Antonín Šídlo

Vážení pozůstalí, vážení smuteční hosté,

jímavé tóny sboru J. B. Foerstra Polní cestou uvedly poslední rozloučení Pražských mužských sborů – Pěveckého sdružení pražských učitelů, Pražského pěveckého sboru Smetana a Pěveckého sboru Typografia – se svým nezapomenutelným sbormistrem a dirigentem prof. Antonínem Šídlem .

Tento vynikající umělec stál v čele Pěveckého sdružení pražských učitelů po 16 let a dovedl tento sbor k těm nejvyšším metám. Jako žák prvního dirigenta PSPU prof. Františka Spilky rozvíjel pěvecké umění a pěveckou techniku svých předchůdců, jimiž byly legendy sbormistrovského umění profesoři Metod Doležil a Jan Kasal až k vrcholům sborové interpretace. Rádi vzpomínáme na jeho pojetí sboru Pavla Křížkovského Dar za lásku, sboru Spirto di Dio italského skladatele Antonia Lottiho, 5 hlasého sboru Jacoba Galla Hándla Ascendit Deus nebo dvojsboru téhož autora Haec dies, Palestrinova sboru Ó, Domine Jesu Christe. Nezapomenutelným zůstává Šídlovo nastudování sborů Václava Kálika, jeho Cyklu o Praze, který zaujal zejména publikum v Itálii, sborů Antonína Dvořáka provedených v překrásné koncertní síni Gewandhausu v Lipsku, či provedení cyklu Zdeňka Lukáše Jaro se otvírá s doprovodem vynikajícího houslisty Václava Snítila.

Tento nepatrný výčet by mohl vzbuzovat dojem, že ty stovky koncertů a vystoupení byly jen rutinní záležitostí. Ale opak je pravdou. Pan profesor Šídlo dokázal i nepatrný sbor vypracovat do nejmenších detailů ve velké dílo.

Spolu s nedávno zesnulým čestným předsedou PSPU ing. Josefem Kocourkem má náš čestný dirigent prof. Antonín Šídlo velký podíl na úspěších našeho sboru v zahraničí. Zejména na reprezentaci PSPU ve Skandinávii, v Řecku, Švýcarsku a zejména v Itálii, která byla jeho oblíbenou zemí.

Svou autoritu v tehdy více než 60 členném sboru si nezískával ani velkými slovy, ani velkými gesty, ale vždy jen svou vlídností, skromností, náročností a hlavně svým uměním získat pro svůj umělecký záměr a umělecký výkon všechny zpěváky. Svým vystupováním na veřejnosti se nikdy nenadřazoval nad své kolegy sbormistry a dirigenty, ač mnohé svým ryzím charakterem převyšoval. Svou autoritu v uměleckém světě si vytvářel korektností, slušností a respektováním druhých, jimž se nikdy nepodbízel. Možná právě proto nebyl ve své profesi, ač uznáván a oceňován, stavěn na první místo. V našem společenství byl vždy oceňován pro svou odbornost, znalosti ze všech oborů hudby, ale hlavně pro svou lidskost a své přesvědčení, které deklaroval nikoliv slovy, ale zařazováním tehdy nežádoucích skladeb do našeho repertoáru – např. Hymnu J. B. Foerstra, Rachmaninovy Nešporové mše nebo Masarykovských písní ve sborové úpravě Dušana Machovce už před rokem 1998.

Mohu tedy bez nadsázky říct, že pan sbormistr byl činností v našem sboru uspokojován, rád se zapojoval do našich velkých plánů a projektů. Při oslavách 90. výročí založení našich dvou sborů – PSPU a PPSS, tedy před 5 lety jste, pane dirigente, stanul před námi na podiu ve Dvořákově síni Rudolfina naposledy. Jako čestný dirigent jste tehdy naposledy dirigoval Smetanovo Věno, dnes již bez Vás zazpívají Pražské mužské sbory symbolický sbor J. B. Foerstra Oráč.

S nemenším potěšením pracoval dirigent Antonín Šídlo i v Kühnově dětském sboru. Již od svých 10 let byl sám dětským zpěvákem tohoto proslulého sboru. Po svých studiích na konzervatoři (obor klavír) a Hudební fakulty AMU (obor dirigování) se stal korepetitorem v Českém pěveckém sboru a Kühnově dětském sboru, po smrti jeho tvůrce prof. Jana Kühna po několik let i tento sbor spolu s Markétou Kühnovou a jeho dnešním uměleckým vedoucím Prof. Jiřím Chválou vedl. O této radostné práci s hudebně nadanou mládeží nám často vyprávěl, cítil zde opravdové uspokojení ze své pedagogické práce. Touto jedinečnou školou prošly stovky dětí, dnes již často význačných umělců a pracovníků v kultuře a na nejvyšších postech našeho života. Ti často vzpomínají na vlídného, ale náročného pana sbormistra, který pro ně měl vždy usměv a laskavé slovo.

Budiž zde vzpomenuto i 15 letého působení pana profesora na Konzervatoři Jana Deyla v Praze na Malé Straně. I zde získával studenty svým laskavým slovem spíše, než káráním a mentorováním.

Se svým sbormistrem se přišly rozloučit i děti jednoho z oddělení Kühnova dětského sboru, možná právě už potomci těch, které pan sbormistr Šídlo dirigoval.

Dovolte mi, abych se přiznal k tomu, jak významně ovlivnil pan profesor Šídlo i můj život. Setkal jsem se s ním ve dvou etapách svého života. Nejprve při studiu na vysoké škole, kdy jsem se na inzerát v Lidové demokracii přihlásil do Českého pěveckého sboru, tehdy ještě samostatného tělesa, kterému železnou rukou vládl prof. Jan Kühn. Ten mne a mého bratra poslal za korepetitorem „Toníčkem“ jak mu familiárně říkal, abychom u něho vykonali hlasovou zkoušku, jak se tehdy konkurzu říkalo. A tak této náhodě vděčím i za nezapomenutelná léta prožitá v tomto sboru. Druhé mé setkání se konalo po le tech, když se Antonín Šídlo stal sbormistrem PSPU.

Český pěvecký sbor byl později přičleněn k České filharmonii a dnes je opět samostatným světově proslulým Pražským filharmonickým sborem. Zde tedy téměř 40 let Antonín Šídlo působil, nejprve jako korepetitor, později jako sbormistr a dirigent. Zde zůstal i po smrti Jana Kühna. V České filharmonii prožil téměř 40 plodných let. S tímto sborem nastudoval více než 350 titulů, z toho asi 100 kantátových a oratorních děl. S ním procestoval řadu evropských a světových měst. V některých byl téměř stálým každoročním hostem, např. v Miláně a jeho světoznámé La Scale. Pravidelně byl zván k rozhodování do porot národních i mezinárodních soutěží, byl členem poradního sboru Unie českých pěveckých sborů, lektorem sbormistrovských kursů a seminářů. Po 2 roky působil též jako sbormistr Státní opery Praha.

Ke svým 60. narozeninám byl Ministerstvem kulury jmenován zasloužilým pracovníkem kultury, ke svým 70. narozeninám obdržel Cenu Bedřicha Smetany, Zlatý odznak s granáty Unie českých pěveckých sborů a řadu dalších diplomů a uznání.

Největším vyznamenáním pro sbormistra a dirigenta ale je, že zůstává v paměti a v srdcích tisíců svých posluchačů a zpěváků a díky záznamové technice zůstanou i jeho dílo a vznešená tvář uchovány pro další pokolení.

Pane sbormistře, díky Vám za životní radost a moudrost, kterou jste svým působením v nás všech rozhojňoval, budiž čest Vaší světlé památce!

Vážení přítomní smuteční hosté, byl jsem požádán truchlící rodinou, abych Vám poděkoval za tak hojnou účast na tomto rozloučení, za projevy účasti a květinové dary.