Rozhovor s Milanem Motlem: Poprvé zpíváme v opeře! Cítíme vzrušení

Už dávno nejste pouze školním sborem. Co pro vás znamená účinkování na festivalu s takovou tradicí a navíc v domácím městě?

Je to pro nás velká událost a prestiž vystupovat na takovém festivalu vedle profesionálních těles. Smetanova Litomyšl patří s Pražským jarem k našim nejvýznamnějším hudebním festivalům. Velice si důvěry dramaturgie festivalu vážíme a bereme to velice vážně a zodpovědně. I to, že se festival koná v domácím prostředí, je pro nás zavazující. Bude se od nás očekávat kvalita. Ale věřím, že nám Litomyšlané budou držet pěsti.

Zazpíváte v piaristickém kostele a také v přírodním divadle na zámku v Nových Hradech. Oba prostory jsou jedinečné. Kam se těšíte více?

I oba projekty jsou svým způsobem jedinečné. Barokní jednoaktovka Pygmalion J. P. Rameaua vzniká pro letní stagionu v Nových Hradech přímo pro Smetanovu Litomyšl. Provedení Pergolesiho Stabat mater bude tak trochu nevšední. Těšíme se na obě díla, ale vzhledem k tomu, že jsme v opeře ještě neúčinkovali, přiznáme se, že více vzrušení pociťujeme z Pygmaliona.

V programu na webu máte soustředění před festivalem. Jak takové soustředění sboru KOS vypadá?

Soustředění proběhla dvě. Vzhledem k tornu, že se připravujeme na dva projekty, měly část hudební i pohybovou. S paní choreografkou jsme absolvovali workshop barokního tance, s paní režisérkou se „stavěly“ scény, ve kterých sbor vystupuje. Musím říci, že obojí bylo nesmírně obohacující. Jako pedagog jsem velice rád, že to studenti mohou absolvovat a „na vlastní kůži“ zažít, jak se dělá opera. Kromě pohybových zkoušek jsme však také pilně studovali hudebně, aby bylo vše provedeno stylově a hlavně krásně.

Na vašich koncertech je vždy znát úžasná energie. Vážně je vidět, že vás i studenty to baví. Co vás jako dirigenta žene dopředu?

Myslím si, že pokud to baví nás, vzniklá energie se přenese i na diváky. To je velice důležitá symbióza. Mě osobně motivuje sama hudba, její objevování, společný prožitek z ní. Nad tím, kde beru energii, jsem se nikdy nezamýšlel - je to pravděpodobně z nových skladeb, nových zpěváků (ač smutním, že mi ti nejvyzpívanější odejdou) a samozřejmě také přirozeně z úspěchů u publika a odborné veřejnosti.

Dirigenti. Vždy si vybavím, jak jsou po koncertech unavení, zpocení... Opravdu je to tak náročné? Udržujete si „kondičku“?

Náročné to je. Nejde totiž pouze o samotné provedení hudby na koncertě. Sbormistr školního tělesa musí mít pod palcem i přípravu a organizaci akcí. I když mám na pedagogické škole velkou podporu vedení, výborné zázemí a skvělou asistentku, přiznám se, že znaven bývám. Zkrátka to není jen o hudbě. Sbormistr mládežnického tělesa musí být hlavně pedagogem, někdy i psychologem. Provedení koncertu je v podstatě spíše taková třešnička na dortu, kterou si pak snažím co nejvíce užít. Psychickou kondičku udržuji s rodinou, tu fyzickou běháním po škole a dirigováním, v poslední době také scénickým tancem, ke kterému jsem se na čas vrátil.

Prázdniny se blíží. V létě mají KOSáci úplně volno? Co vás čeká v další sezoně?

Vzhledem k tomu, že během školního roku absolvujeme kolem tří desítek akcí, myslím, že si o prázdninách zasloužíme odpočinek. Na příští koncertní sezónu chystáme samé krásné akce. V listopadu bychom měli v Praze s orchestrem provést premiéru kantáty České moře současného skladatele Eduarda Douši na texty Jiřího Žáčka. Pokud vše dobře dopadne, na jaře bychom měli absolvovat turné v zámoří - v USA. Po návratu nás čeká koncert v Rudolfinu s japonským orchestrem z města Okayama. S panem Kazutami Ando, nepsaným vyslancem Litomyšle v Japonsku, také jednáme o budoucí cestě KOSu do Japonska.