Co se škádlívá, to se rádo mívá

Na koncertu samozřejmě předvedla svůj program všechna naše oddělení a děkuji jim za jejich dobrou práci. Nejvíce jsme ale všichni, včetně mne, byli zvědavi na 2. polovinu koncertu, na vystoupení sboru bývalých členů. Sedmdesátičlenné těleso zazpívalo nejen tradiční Rorando coeli, Mou hvězdu a Raichlův Kočár, ale dokonce i Willaertovu Zoiu zentil.

(Tajně stihli nacvičit i gratulační píseň a připravit kytici 60 růží s osobními vzkazy celého sboru k třetímu jubileu – pana sbormistra. Od koncertního sboru pak dostal kromě velké sladké rolničky i různé užitečné pomůcky. pozn. písařky).

Na závěr koncertu k nim přišli na pódium i členové všech oddělení Rolničky a Rudolfinem zazněla společně zazpívaná Mrkosova Moje země. Tato skladba, dříve velmi populární, dnes už tak často nezní. Jak si ale mám vysvětlit, že když jsme se po koncertu ptali dětí v nejmladších přípravkách, kterou písničku měli nejraději, byla to tahle?

Kupodivu, druhý koncert, o kterém bych chtěl napsat, byl již asi měsíc před závěrečným koncertem. 18. května totiž oslavil 75. narozeniny můj přítel, hudební skladatel Jan Málek. Poznal jsem se s ním v době mých studií v Plzni, hrál jsem v jeho souboru staré hudby Dolce miseria, a když jsem začal vést Rolničku, nenápadně mne sledoval a občas to byly jeho myšlenky a postoje, které mi pomáhaly zvolit další cestu. Proto jsem mu chtěl i se svými zpěváčky poděkovat.

Provést na jednom koncertu všechny Málkovy kompozice pro dětský sbor není možné. A tak jsme alespoň provedli průřez jeho tvorbou, v němž zazněly nejen jeho úpravy lidových písní, ale hlavně skladby umělé. Vezmeme-li to chronologicky: od Svítáníček přes minioperu o Červené Karkulce až po premiéru sonatiny Slavíčci, kterou nám k jubileu věnoval.

Kromě skladeb pro koncertní sbory napsal Jan Málek i řadu skladeb pro přípravky. Proto v polovině koncertu vystřídal koncertní oddělení Doplňovací sbor, který provedl jeho Písničky a říkadla a dále půvabné Čtyři o zvířátkách.

Ačkoli jubilant oslavil krásně kulaté výročí, je stále duchem neobyčejně svěží. Dovolili jsme si tedy rošťárnu – pozvali jsme si dva přátele z Domažlic – dudáka Josefa Kuneše a perkusionistu Kamila Jindřicha a po trochu netradičním úvodu jsme s jejich pomocí provedli jako překvapení 4. větu z Málkova koncertu pro dudy, smyčcový orchestr a bicí. Rolničce jsem přepsal part smyčcového orchestru a ovace pro Mistra nebraly konce. Autor byl potom za zpěvu Smetanova Věna dekorován speciálně zhotoveným vavřínovým

věncem.

Závěrem koncertu zaznělo v podání spojených sborů finále z Málkovy Zmařené kantáty a jako přídavek oblíbená Život je pes.

35. koncertní sezónu Rolničky považuji za úspěšnou a těším se na další akce se svými zpěváčky.