Profesor Jan Kasal devadesátníkem

Svým vystupováním si získal u členů sborů potřebnou vážnost úctu a respekt. Vyžadoval od sboristů individuální přípravu. Při zkouškách nekřičel, nerozčiloval se, i když uměl svým způsobem dát najevo svůj nesouhlas s jejím průběhem. To zkušení zpěváci poznali a snažili se o nejlepší výkon, jak jim kázala stavovská čest příslušnosti k nejstaršímu „zpěváckém spolku“ v Praze, který vznikl v roce 1861.

Takto hodnotili členové sboru působení Jana Kasala, sbormistra a dirigenta Hlaholu. S tím souhlasím i já, člen Pěveckého sdružení pražských učitelů, a všichni moji kolegové, kteří profesora Kasala ve výše uvedených letech jako sbormistra zažili.

S vědomím, že jsem získal všechny potřebné informace, opouštím honosnou budovu Hlaholu. Ještě letmý pohled na řadu vystavených bust významných dirigentů a sbormistrů, mezi nimiž se nachází busta Jana Kasala.

Po tomto poměrně rozsáhlém hodnotícím úvodu je třeba uvést stručně hlavní etapy života našeho jubilanta. Jan Kasal se narodil 4. června 1923 v Přerově v rodině advokáta. V Přerově se zapojil poprvé do hudebního života jako klavírista, absolvent Městské hudební školy, sborový zpěvák a později jako sbormistr spolku Přerub.

Po gymnaziálních studiích prošel v rámci totalitního nasazení několika zaměstnámi. Teprve po osvobození v letech 1945–49 studoval v dirigentském oddělení pražské konzervatoře u profesorů Doležila, Dědečka a Klímy. Zvláště Doležila si velmi vážil pro jeho vysoké odborné vědomosti a jeho pedagogický přístup ke studentům. Nesnášel lajdáctví, nedůslednost a různé výmluvy studentů. To se snažil Kasal uplatňovat později i ve své pedagogické a dirigentské praxi.

Již během studia na konzervatoři přijal v letech 1946–48 místo korepetitora a později druhého sbormistra Pražského Hlaholu. Do Hlaholu se vrátil ještě dvakrát: v letech 1960–61 a 1980–92. Pro úplnost bohaté sbormistrovské a dirigentské práce prof. Kasal dlužno uvést alespoň tato tělesa: Pěvecký sbor Československého rozhlasu, Československý soubor písní a tanců, Vysokoškolský soubor UK, ženský sbor Charmone aj.

Druhým nejdelším obdobím po Hlaholu bylo osmnáctileté působení Jana Kasala ve funkci sbormistra Pěveckého sdružení pražských učitelů. Byl důstojným pokračovatelem svých slavných předchůdců prof. Doležila a Venhody. Byla to léta usilovné práce s osmdesátičlenným sborem, který se kromě tradičních skladeb zaměřoval na soudobou hudbu a dokonce se nevyhýbal ani experimentálním atonálním skladbám. Pamětníci toto období považují za zlatá léta PSPU. S tímto sborem absolvoval mnoho koncertních zájezdů po celé Evropě.

Kmenovým zaměstnáním Jana Kasala bylo jeho působení profesora sborového zpěvu a dirigování na pražské konzervatoři v letech 1965–87. Součástí jeho pracovního úvazku bylo vedení studentského smíšeného sboru konzervatoře.

Jak je patrno z uvedeného, život profesora Kasala byl vskutku bohatý. Nezmínil jsem se o jeho skladatelské činnosti (klavírní, symfonické a sborové skladby), o organizaci různých festivalů a soutěží, o jeho účasti v různých domácích a mezinárodních porotách, interpretačních kurzech aj. I ve svém důchodovém věku se aktivně zapojuje do hudebního, zvláště sborového dění v Praze i mimo ni. Byl i místopředsedou Unie českých pěveckých sborů.

Za svoji práci byl ještě v aktivním věku poctěn mnoha diplomy a uznáními. V roce 1993 získal prestižní cenu Ferdinanda Vacha, v roce 1996 cenu Bedřicha Smetany a Zlatý odznak Ministerstva kultury za celoživotní pedagogickou a dirigentskou práci.

Přejeme panu Janu Kasalovi k jeho významnému životnímu jubileu hodně zdraví, a neutuchající životní elán ať ho nadále neopouští!