Když zpívá kos s kosicí deset let

Je třeba zdůraznit, že na pedagogické škole existoval sbor (dívčí) již od padesátých let minulého století a vždy patřil mezi kvalitní pěvecká sdružení v regionu. „V počátcích éry smíšeného sboru nebyl repertoár příliš náročný, ale zvuk byl překvapující a čistý. Hlasy velmi slibné, směřující k tomu nejlepšímu. Když si uvědomíme, že členové takového školního sboru se často mění, byly to velmi dobré výkony,“ uvedla k počátkům KOSu hudební odbornice z uměleckého institutu v holandském Groningenu a německém Emdenu Nanny ter Wiel. „Nyní je KOS vyspělým sborem s nádherným zvukem, velmi náročným repertoárem a členy, kteří jsou dychtiví se učit. Když dnes posloucháte KOS, vnímáte tvůrčí nápaditost, muzikálnost, nadšení, obrovskou energii a radost. Za to sbor vděčí svému sbormistru Milanu Motlovi. Nejenže je velmi dobrým hudebním odborníkem, ale také neobyčejně schopnou a především inspirativní osobností. Má velmi vřelý vztah ke členům svého sboru, oni mají rádi jeho. Toto vzájemné porozumění vyzařuje z každého jejich vystoupení. Je to sborový zpěv té nejvyšší úrovně,“ nešetří superlativy k současné úrovni pěveckého seskupení Nanny ter Wiel. Tato slova do puntíku vystihují uměleckou úroveň sboru.

Svými úspěchy se KOS řadí mezi nejlepší mládežnické sbory v ČR i v Evropě. Sbor koncertoval v Belgii, Francii, Itálii, Německu, Nizozemí, Polsku, na Slovensku a ve Švýcarsku. V roce 2008 absolvoval koncertní cestu do Kanady. Milana Motla, který stojí za uměleckým růstem mladého pěveckého tělesa, lze bez nadsázky označit za „kosáckého guru.“ Za svou sbormistrovskou práci byl několikrát oceněn zvláštními cenami poroty (za provedení povinné skladby, dramaturgii, dirigentský výkon), odborníky je pak oceňován zvláště za interpretaci soudobé hudby. V současné době patří mezi nejvýraznější sbormistry mládežnických sborů. Je zván do porot soutěží sólového a sborového zpěvu, jako lektor do sborových dílen u nás i v zahraničí. V poslední době je také vyhledávaným hlasovým poradcem. Jeho úloha, stejně jako kteréhokoli jiného vedoucího mládežnické skupiny, je nelehká. Musí umět nadchnout pro sborový zpěv, neměl by sklouznost k lacinnému hudebnímu populismu, průměrnosti a snaze se zalíbit. Připočteme-li k tomu i fakt, že pracuje se zpěváky, kteří se během čtyř let pravidelně obměňují, udržet kvalitu sborového zpěvu je v současné době plné nejrůznějších lákadel skutečně sisyfovská práce. Bez podpory zřizovatele, tedy vedení pedagogické školy, by však nebyl možný nejenom profesní růst zpěváků, ale ani jejich bohatá koncertní činnost jak v tuzemsku, tak i na zahraničních pódiích.

Deset let – je to málo, či hodně? Ve vztahu k pěveckému sboru KOS by se slušelo říci, že příliš málo času na to, jakých úspěchů již sbor dosáhl.