Šumperští Motýli zpívají již padesát let

Na prvním koncertě, který se konal v místním divadle, se představila přípravná oddělení Motýlů – Růžové děti, Barevné děti a Plameňáci. Na druhém koncertě zazpívali v Klášterním kostele Motýli. Třetí koncert se konal v Domě kultury, kde všechny již jmenované sbory doplnili bývalí členové ŠDS. Měl jsem možnost zúčastnit se koncertů v Klášterním kostele a v Domě kultury.

Na koncertě v Klášterním kostele zaznělo Stabat Mater G. B. Pergolesiho. Vynikající výkon sboru a sólistek doprovodilo kvarteto mladých muzikantů, jejichž způsob hry by snesl ta nejpřísnější měřítka poučené interpretace barokní hry. Po přestávce nás Motýli pohladili”Otvíráním studánek” Bohuslava Martinů. Celkový dojem z koncertu byl nádherný, ani se nám nechtělo odcházet. Jejich zpěv jakoby stále zněl v prostorách kostela i v našich srdcích.

Na koncertě v Domě kultury jsem zažil zpěv více než 500 Motýlů, od nejútlejšího sborového věku až po velkou skupinu bývalých členů. Zazněla díla našich skladatelů – Jiřího Berkovce, Klementa Slavického, Zdeňka Lukáše, Bohuslava Martinů, Miroslava Raichla a dalších. Na závěrečnou píseň “Proč bychom se netěšili” od Bedřicha Smetany se sešly všechny sbory. Spolu tak vytvořili velkou zpívající rodinu, na jejímž počátku stál zakladatel šumperských Motýlů Alois Motýl, kterému tady neřeknou jinak než Lojzíček. Všichni toto jméno vyslovují s nesmírnou láskou a úctou. Velké lidské a hudební dílo převzal potom jeho syn Tomáš a spolu s Helenou Stojaníkovou vedou Motýly dále a rozdávají nám všem radost i hluboké umělecké zážitky. Když si na poslední píseň koncertu sedl Tomáš Motýl za klavír, bylo zřejmé, co bude následovat. S citovým pohnutím jsme i my v sále zpívali “Kočár v oblacích” od Miroslava Raichla.

Při zpěvu “Motýlů” jsem si uvědomil, že jejich zpěv není jenom to, že se sejdou děti a “něco” zpívají, ale že společné zážitky při zpívání, při zájezdech, při soustředěních ovlivňují jejich nazírání na životní události a vztahy mezi lidmi. Že je tato veliká rodina formuje a vychovává a dělá z nich krásné a ušlechtilé lidi. Je to veliké dílo a já je velmi obdivuji.

Součástí oslav byla i vernisáž výstavy maleb, kreseb a ilustrací Aleše Motýla, bratra Tomáše Motýla. Pak také představení knihy “Zahrada” s podtitulem “povídání o skrytém zátiší sborových radostí”, kde Tomáš Motýl zajímavým a originálním způsobem popisuje život ve sborové rodině Motýlů a shrnuje své postřehy a zkušenosti. Knihu ilustroval Aleš Motýl.

Byl to víkend, který dlouho zůstane v mém srdci jako mimořádný umělecký a lidský zážitek.