Sborová hudba v Německu (3/3)

Zdaleka nejrozšířenější formou právní existence sborů je spolek evidovaný u příslušného registračního soudu. Statistický vývoj zřetelně ukazuje, že zachování a výměna vztahů a služeb jako tradiční účel existence spolků není pronikáním komercializace volného času ohroženo. Nicméně lze rozeznat (zvláště u mladých lidí) velmi reservovaný postoj ke vstupu do spolku. Příčiny jsou komplexní: generační problémy, větší požadavky na mobilitu, chybějící ochota ke stálejšímu spojení a časové vytížení jsou hlavními důvody.

Střešní organizace

Existuje dobře rozčleněné spektrum svazů a střešních organizací, které přebírají úkoly, na které by jednotlivé spolky nestačily. Pracují zejména ve třech oblastech: zabezpečení funkce prostředníka mezi státem a společností, poskytování informací a doškolování a poskytování služeb.

Od roku 1952 funguje Arbeitsgemeinschaft Deutscher Chorverbände (ADC), zastřešující sjednocení sborových svazů působících v Německu na spolkové úrovni, jehož členy je sedm samostatných sborových svazů: Deutscher Sängerbund (DSB), Allgemeiner Cäcilien-Verband (ACV), Verband evangelischer Kirchenchöre (VeK), Deutscher Allgemeiner Sängerbund (DAS), Verband Deutscher KonzertChöre (VDKC), Arbeitskreis Musik in der Jugend (AMJ) a Internationaler Arbeitskreis für Musik (IAM).

S cílem „pečovat o neprofesionální provozování vokální hudby jako kulturní a společenský úkol a podporovat a koordinovat k tomu nezbytná opatření“ plní ADC řadu úkolů. Sborové svazy jsou rozčleněny po vzoru federálních nebo církevních struktur na zemské svazy. Uprostřed komplexu funkcí spolupracují svazy na všech úrovních s pedagogickými a hudebními vzdělávacími zařízeními, Německou hudební radou (Deutscher Musikrat) a řadou dalších institucí.

Podpora

Veřejná podpora sborového hnutí má různou podobu. Na činnost a projekty sborových svazů a zastřešujících hudebních svazů se přispívá ze spolkových a zemských prostředků. V některých spolkových zemích představuje důležitý nástroj podpory veřejné financování hudebních instruktorů („Übungsleiter-Zuschuss“). Některé země přispívají za zvláštních podmínek i na nákup notového materiálu, sborově symfonické koncerty, mezinárodní kontakty a pořízení hudebních nástrojů. Směrnice a množství podpory jsou velmi rozdílné. Sborové asociace na úrovni spolkových zemí jsou zčásti do rozdělování této podpory zahrnuty. Obce a kraje zpravidla paušálně přispívají v rámci podpory spolků a při rozdělování prostředků se často opírají o členění sborových svazů. Činnost chrámových sborů bývá finančně pokryta církvemi v rámci církevních služeb. Na významu nabývá soukromá podpora sborové práce na lokální úrovni prostřednictvím sponzoringu, mecenátu, příspěvků v naturáliích ad.

Zpěv: využití volného času, čestná práce bez nároku na odměnu nebo profese?

Pěstování hudby je po sportu největší celistvá volnočasová aktivita. 16 milionů spolkových občanů věnovalo v roce 1992 hudbě a kultuře 65 minut denně.

Přibližně pět koncertů nebo jiných vystoupení ročně, více než dvě hodiny zkoušky týdně a navíc další aktivity člena sboru představují 145 hodin věnovaného volného času na osobu (tedy více než 5% dostupného volného času) ročně. Při 1,8 milionu sboristů je to v součtu 261 milionů hodin ročně. Bez toho značného nasazení by byla řada kulturních akcí nemožná.

Když přepočítáme data vztažená na regiony na spolkovou úroveň, poskytuje 500 000 neplacených členů sborů, zabývajících se sborovým managementem, dalších 120 hodin ročně, tedy 60 milionů hodin. Věnují tak dalších 5% svého volného času sborovému zpěvu. Všeobecně je to pouze sbormistr, kdo má odpovídající profesní vzdělání, jehož úroveň je však často velmi rozdílná.

Budoucnost sborového zpěvu a péče o kulturu

Sborům bylo prorokováno: „Jen ti dobří přežijí rok 2000.“ Posluchači kladou náročná měřítka na profesionální úrovni. Srovnávají s nahrávkami na zvukových nosičích a s rozhlasovými a televizními pořady. Jsou stále méně připraveni k ústupkům z kvality v případě živého kulturního zážitku. Orientují se podle ceny vstupného, jehož výše je zpravidla důležitá k vytvoření náročného kulturního zážitku.

Péče o kulturu – uvádění sborových skladeb jako tradičních a cenných kulturních hodnot, zprostředkování nezměrné různorodosti sborové hudby, uvedení do díla s jeho nastudováním a předvedením – zůstává úkolem, kterého se i v budoucnu lidé budou ujímat pro své vlastní obohacení.

Zprostředkování hudebního zážitku na koncertech a koncertních zájezdech v Německu i zahraničí a se společným zpěvem spojené dimenze duchovní, kulturní, obecně prospěšné a národně sjednocující jsou čelnými znaky sborového zpěvu. Při pohledu na uspokojivou současnost našich sborů jim lze předpovědět i dobrou budoucnost.