Komorní sbor „Cantabile“ Hranice v Petrohradu

Jelikož se cesta místy zdála nekonečná, zkracovali jsme si ji jak jinak než zpěvem, a v poledne druhého dne jsme překročili hranice Litvy. Zde nás čekala první delší zastávka v hlavním městě Litvy Vilniusu. Po dlouhé cestě většina z nás zvolila sprchu, odpočinek na hostelu nebo večeři v místní restauraci, ale našli se i odvážlivci, kteří neváhali a vydali se poznávat krásy Vilniusu. Z nich bychom měli zmínit alespoň gotický kostel svaté Anny, sochu anděla Užupise, pomník Adama Mickiewicze, sochu Užupiské malé mořské víly, bustu Franka Zappy a kostel Bernardiny, kde jsme zazpívali pár písní. Největší zajímavostí ve Vilniusu je bezesporu čtvrť Užupis, kde filmař Romas Lileikis vyhlásil 1. dubna 1997 recesistický mikronárod Republiku Užupis a jeho ústavu. Někteří z nás se odhodlali vyšlapat na horu Tří křížů, kde byla překrásná vyhlídka na celé město. Cestou zpátky jsme ještě míjeli majestátní katedrálu sv. Stanislava, zastavili jsme se pro něco dobrého na cestu a už mířili k autobusu.

Po dalších pěti hodinách cesty jsme bez problému překročili ruské hranice a do Petrohradu, Benátek severu, jsme díky tomu přijeli o několik hodin dříve. Večer nás čekal zahajovací ceremoniál soutěžního festivalu sborového umění Поющий мир (Zpívající svět). Padesát čtyři sborů ze 17 zemí světa se představilo tříminutovým vystoupením a nakonec si všichni společně zazpívali hymnu festivalu. Zvuk se nesl obrovským sálem a myslím, že nebylo posluchače, kterému během společné písně nepřeběhl mráz po zádech.

V sobotu 3. srpna jsme hned ráno vyjeli autobusem na prohlídku města. Měli jsme štěstí, že nám přidělili ruskou průvodkyni Xenii, jež v Petrohradě studuje bohemistiku, celý její výklad byl díky tomu v češtině. Po komentované prohlídce jsme se vydali na oběd. Byl by hřích neochutnat vyhlášený ruský boršč a bliny (palačinky), ať už na sladko, nebo na slano. Později odpoledne jsme se přepravili do románského kostela sv. Stanislava, kde jsme zazpívali 20 minutový program na festivalovém koncertu pro veřejnost. Ruské publikum nás přijalo všemi deseti, lidé plakali, tleskali a občas se ozvalo i bravo! Koncert nám dobil energii, kterou jsme hned využili na generálce soutěže, která následovala.

V neděli nás čekala soutěž ve dvou kategoriích – nejdříve Komorní sbory, poté Folklor. Velký dík patří Hudecké muzice, která nás nejen ve folklorní kategorii doprovázela, ale její členové nás také celou dobu podporovali, motivovali a dodávali nám pozitivní energii, stejně jako naše korepetitorka paní učitelka Gabriela Zdarsová. Kromě těchto dvou kategorií jsme ještě soutěžili následující den dopoledne v kategorii Církevní sbory. Potom jsme už měli oficiálně „odsoutěženo“, a tak bylo konečně trochu prostoru na kulturu a prohlídku památek. Na pondělí byla naplánována exkurze do Petropavlovské pevnosti na Zaječím ostrově v centru Petrohradu. Součástí obrovského komplexu bylo nejen pohřebiště ruských carů z dynastie Romanovců, ale i nespočet muzeí. Večer jsme si zpívali na hostelu za doprovodu kytary a přidali se i členové dvou dalších ruských sborů. Byl to velmi silný, emotivní zážitek a důkaz toho, jak může hudba sblížit lidi z různých částí světa. Od těchto dvou sborů jsme se také dozvěděli, že jsme postoupili mezi 10 nejlepších sborů celého festivalu, a následující den budeme soutěžit dokonce o Grand Prix festivalu. Turistická atrakce Petrohradu, otevírání mostů, ještě ten večer pak měla mnohem větší kouzlo.

Program na úterý 6. 8. se musel přizpůsobit vyhlašovacímu ceremoniálu a hlavně koncertu Grand Prix. Proto jsme zvolili procházku po Něvském prospektu, hlavní třídě v Petrohradu. Kdo ještě nestihl koupit suvenýry, měl příležitost. Na bulváru se nacházela řada luxusních restaurací i lidových jídelen, kde se většina z nás zastavila na oběd. Hned potom jsme se museli přemístit do koncertního sálu, v němž probíhalo vyhlášení. Získali jsme 1. cenu v kategorii Komorní sbory, 2. cenu v kategorii Folklor a Zvláštní cenu poroty za nejlepší choreografii v této kategorii a 3. cenu v kategorii církevní sbory. Po předání cen a diplomů jsme se přesunuli do zákulisí a čekali na koncert Grand Prix. Bylo nám ctí si zazpívat s nejlepšími sbory z celého světa a pak pogratulovat vítězům – Univerzitnímu sboru Varšavské univerzity, kteří si prvenství opravdu zasloužili.

Ve středu jsme opět vyrazili za kulturou, a to do města Puškin, dříve zvané Carskoje Selo, což byla rezidence ruských imperátorů. Kromě nádherných zahrad se v komplexu nachází světoznámá Jantarová komnata a Kateřinský palác, na jejichž návštěvu turisté čekali kilometrové fronty. Večer jsme se účastnili závěrečného ceremoniálu, vystoupili s naším programem a společně se všemi sbory si naposledy zazpívali hymnu „Pojuščij mir“. Po závěrečném ceremoniálu nás autobus zavezl na společenskou akci - večeři v pětihvězdičkovém hotelu, kde jsme si pochutnali na luxusních delikatesách a zazpívali si s ostatními sbory písně z oblasti populární hudby.

Ve čtvrtek 8. 8. jsme nasedli do lodi a dopravili se přes Finský záliv k Dolním zahradám Petrodvorce, obrovského komplexu, který nechal postavit car Petr První. Petěrgof sloužil jako rezidence ruských carů z dynastie Romanovců. Procházeli jsme se v nádherných zahradách, obdivovali fontány, kterých je tam 170 různých tvarů a velikostí. Prohlídka Dolního parku inspirovaného francouzskými Versailles rozhodně stála za to.

Poslední den jsme zavítali do Ermitáže, nejvýznamnějšího muzea v Rusku. Sbírky založila Kateřina Druhá Veliká a v současnosti zahrnují 3 miliony exponátů. I proto je nemožné projít celou galerii za pouhý den. Každý si tedy vybral a prošel expozice, jež ho nejvíce oslovily.

V závěru bychom chtěli poděkovat MěÚ Hranice, Olomouckému kraji a dalším sponzorům, kteří nám umožnili vyjet do Petrohradu a splnit si svůj sen. Neobešli bychom se ani bez našeho fotografa Zdeňka Ovčačíka, paní překladatelky Mgr. Marie Vávrové a pomoci ochotných účastníků zájezdu. Velký dík patří také všem, kteří nás na dálku sledovali a podporovali. Velmi si toho vážíme.

Anna Poledňáková, studentka Gymnázia Hranice a členka sboru „Cantabile“