Amatéři nebo profesionálové?

Pojmy profesionál nebo neprofesionál nelze směšovat s úrovní jeho všeobecné hudební vzdělanosti nebo odborného pěveckého školení. Kvalitní sbory mají totiž většinou hlasového poradce, který se zabývá někdy dokonce individuální pěveckou výchovou členů sboru, což považuji za ideální. V početnějších dětských pěveckých sborech, sborech s přípravnými odděleními, v tzv. sborových školách nechybí ani komplexní hudební výchova, rozvíjející především hudebně teoretické znalosti a intonační dovednosti dětí. Členové sboru mají dále možnost individuálního pěveckého školení, v ZUŠ, na konzervatoři, hudební akademii, v rámci studia na pedagogických fakultách nebo soukromě.

Pěvecké sbory, dnes velmi často samostatné právnické subjekty, získávají finanční prostředky na svou činnost, honorováním některých koncertních vystoupení, přední dětské pěvecké sbory spolupracují za úplatu s operními scénami, sbory natáčejí pro rozhlas a televizi.

Ani předchozí pěvecká průprava, ani tyto nepravidelné finanční zisky nedělají samozřejmě ze zpěváků profesionály.

Obecně ve světě platí, že „školní“ sbory – dětské pěvecké sbory, sbory studentů středních a vysokých škol, včetně konzervatoří a hudebních akademií jsou sbory neprofesionálními. Studenti nemohou být v době svého denního studia nikdy plně zaměstnáni, i když např. studenti konzervatoří a hudebních akademií si v době svého studia většinou již nepravidelně přivydělávají.

U sborů dospělých je pak případné soutěžní doplňování nebo výpomoc profesionálních zpěváků otázkou cti dirigenta a důvěry pořadatele. V podstatě však nelze toto dodržování tohoto základního bodu soutěžního řádu kontrolovat. A pokud nejde o soutěžní klání, mohu spolupráci „amatérů“ s profesionály jen doporučit.