Foerstrovy Osenice 2004 – Jak probíhaly letošní přípravy

Na vánočním koncertu v Lysé nad Labem jsem slyšel doprovázející soubor výborných muzikantů z Přerova nad Labem a začal jsem domýšlet jejich zapojení na našem festivalu. Byl jsem překvapen jejich vstřícností a tak se rodila myšlenka obohacení sborového festivalu o folklorní soubor z Polabí. V lednu byly rozeslány přihlášky těm sborům, které projevily již dříve zájem. Již v únoru bylo zřejmé, že zájem bude větší než v roce předchozím a že bude nutné zvažovat i ekonomickou stránku účasti některých sborů.

Ze Slovinska byl avizován nejprve komorní sbor z Murské Soboty a teprve v březnu jsem měl přihlášku druhého sboru z Lokve. Byl jsem potěšen, že je to mužský sbor. Byla s nimi zahájena korespondence o možném programu a zapojení.

Totéž následovalo i se sbory pražské a východočeské oblasti. Po vyhodnocení byl uzavřen stav na deset sborů UČPS a dva sbory ze Slovinska. Bylo nutné vykalkulovat finanční možnosti PSPU (ten žádal o grant od MK ČR na tento festival), finanční možnosti obce Dětenice a dále pak prostorové možnosti pro stravování a koncertování v celém mikroregionu. Při sestavování dramaturgického plánu festivalu se ukázala potřeba ještě dalších koncertních míst pro večerní festivalové koncerty a zařazení nějakého tělesa, které by zastupovalo sborový dorost. Byla tedy přijata myšlenka účasti dětského pěveckého sboru.

Během dubna jsme měli již jasný dramaturgický plán a začali jsme objíždět potencionální pořadatele. Jako vždy bylo naše jednání úspěšné a nejsnazší v Dolním Bousově, kde jsme vše potřebné projednali s panem starostou J. Vynikalem a zástupkyní Spolku Stojmír M. Buchtíkovou v jediném dni a bez jinde nezbytné korespondence. Podobně hladký průběh mělo jednání v Muzeu v Rožďalovicích s paní S. Krumpholcovou. I zde jsem uspěl na první pokus. Těšil jsem se na setkání ve Veliši, ale pan ředitel Jiterský přislíbil jen zapůjčit nástroj a více se na našem festivalu neangažoval. Možná, že jsem mu ideu našeho koncertování v obci, kde existuje soukromá základní škola se zaměřením na hudební výchovu, v telefonickém rozhovoru nedokázal přiblížit. Paní starostka zde zařídila sice otevření kostela, ale nikde jsem v obci neviděl rozmnožené plakáty, jejichž matrici jsem s předstihem zaslal. Ve Starých Hradech vše zařizoval pan dr. Bílek. Pan starosta se ani na koncert nedostavil.

Uvádím toto vše až příliš detailně, ale čtenář snad pochopí, že na konečném výsledku – festivalu – se podílejí desítky dobrovolných pracovníků bez nároku na odměnu a zcela nezištně přinášejí drobné i větší oběti myšlence festivalu.