Josef Nešvera a Plumlov

Životní osudy Josefa Nešvery byly velmi proměnlivé. Narodil se roku 1842 v Praskolesích u Hořovic, kde byl jeho otec řídícím učitelem na

dvojtřídce. Absolvoval učitelský ústav, působil ve Zbiroze, kde byl i varhaníkem. Jeho hudební autorita rostla velmi rychle, takže se již v roce 1868 stal varhaníkem v kostele sv. Jakuba v Berouně. Desetileté berounské období vyplnil intenzivní hudební tvorbou a hudebně-organizátorskými aktivitami. Na kůru v Berouně uvedl několik slavných

mší, mimo jiné mši Mozartovu, Veitovu, Tomáškovu, Webrovu a mnohé další. Po deseti letech mu bylo nabídnuto místo kapelníka katedrály v Hradci Králové. Tam velmi úspěšně působil až do roku 1884, kdy se stal ředitelem kůru s metropolitním chrámu sv. Václava v Olomouci.

Nešverův prostý život měl nemnoho rušných a příjemných období. Mezi nejpěknější patřily prázdninové pobyty na Plumlově, na které rád vzpomínal. I když mají především význam místní, jsou velmi zajímavé, poněvadž obrážejí kulturní klima a hudební ruch v městečku, z jehož paměti už mnoho z tehdejší doby vymizelo.Roku 1887 onemocněla Nešverova dcera Marie (později provdaná Remešová) černým

kašlem, a poněvadž lékař doporučoval změnu vzduchu, rozhodla se rodina strávil léto na Plumlově, kde se skladateli rok předtím při celodenním výletu velmi líbilo. Volba byla šťastná, což dosvědčuje skutečnost, že na Plumlově v letech 1887-1899 strávil šestitýdenní dovolenou celkem 11krát. V prvním roce prázdninového pobytu bydlel skladatel na zámku, v dalších letech v domě "u Bavlnků", který patřil plumlovským učitelkám Marii Bavlnkové a Marii Freudlové. Tenkrát to byl jen přízemní domek, u kterého byla malá chaloupka jako výměnek.

Po dobu šestitýdenní dovolené Josef Nešvera vždy pilně pracoval, což znamenalo, že komponoval. Většinu pracovního času strávil v zahradě u Bavlnků pod hruškou nebo v lese Obora, kde měl k dispozici lavičku se stolkem. Na Plumlově složil Plumlovské motivy, De profundis, větší část opery Perdita, Valašské zastaveníčko, Starosvětské písničky, na Plumlově dokončil i Pohádku a Serenádu a napsal několik významných sborů.

Josef Nešvěra se nechával inspirovat i příležitostnými "zvuky, pazvuky a ptáky-pěvci", které citlivě registroval při procházkách v okolí. O jeho chodecké kondici mnohé napovídají i jeho občasné cesty z Plumlova do Prostějova a zpět. Své skladatelské náčrty si Nešvera bezprostředně ověřoval. Zpěvní party mu v doprovodu klavíru přednášela paní učitelka Marie Freudlová. Během svých plumlovských pobytů hrával Nešvera

při bohoslužbách v kostele, což bylo kvitováno s povděkem a přijímáno s nadšením. Regenschori z metropolitního chrámu v Olomouci byla pro Plumlov velká osobnost.

Nešverova přítomnost na Plumlově příznivě ovlivňovala i tamní hudební život. Napomohlo k tomu i to, že o prádninách byli na Plumlově přítomni studenti z vysokých škol, často hudebně vzdělaní a znalí hry na hudební nástroje. Hudební produkce se konaly v sále na Střelnici. Již v roce 1887 se konal koncert, na němž Nešvera přednesl svůj "Koncertní valčík" a s medikem Zdeňkem Fialou čtyřručně Dvořákovy Slovanské tance. Program byl bohatý a došlo v něm i na Nešverovu Barkarolu, Ukolébavku a ukázky z jeho Šesti českých písní.

Krásné koncerty proběhly na Plumlově i v letech 1890, 1891, 1892, a 1893. Plumlov navštívil Josef Nešvera ještě dvakrát po smrti své choti, a to v letech 1898 a 1899. V dalším století již jezdíval se svou druhou paní do Frenštátu pod Radhoštěm a od roku 1911 do Luhačovic, kde měl vilu.

Devadesát let, jež uplynuly od úmrtí významného olomouckého umělce, se stávají příležitostí, abychom v paměti oživili alespoň drobínky z velkého Nešverova odkazu, o který s pietou i hudebním nadšením dodnes pečují členové Mužského pěveckého sboru Žerotín v Olomouci.