XXV. Festival Internacional de Música de Cantonigròs

Tato soutěž se koná každým rokem v červenci (letos 19.- 22. 7.) v katalánském horském městečku Cantonigròs. Jedná se o jednu z nejprestižnějších evropských sborových soutěží, které se účastní pěvecké i taneční soubory z celého světa. Canticum Novum se již dříve snažilo zúčastnit tohoto hudebního svátku, povedlo se to ovšem až napotřetí. Radost však brzy vystřídala tvrdá práce na přípravě soutěžního repertoáru. Přihlásili jsme se do dvou kategorií: hlavní kategorie - smíšené sbory s povinnou skladbou J. S. Bacha „So nun der Geist“ a do kategorie aranžované lidové písně. Výběrem povinných skladeb organizátoři naznačili, že cesta k úspěchu nebude snadná. O to více jsme byli překvapeni, když si Katalánci vyžádali naší účast ještě v jedné kategorii, a to v kategorii ženských sborů.

Od té doby bylo jasné, že každá zkouška bude vyžadovat naši maximální soustředění. Pro čtyřicetičlenný sbor není jednoduché interpretovat zároveň jemnou barokní bachovu polyfonii, mohutné akordy romantického mistra A. Brucknera (Os iusti) či moderní pojetí Ave Maria M. Krajčího. Nakonec jsme se ale s touto výzvou poprali a 17. července vydali na cestu.

Jednodenní pauza ve francouzském městečku Frontignan po dlouhé a únavné cestě autobusem nám opravdu přišla vhod . Frontignan je sice centrem vinné odrůdy muškát, ale my spíše než tento mok ochutnáváme slanou vodu Středozemního moře. Po odpočinku na písčité pláži pokračujeme hned další den v cestě za naším cílem - Cantonigròs.

Organizátoři nás vítají okouzlujícím katalánským úsměvem a tradiční španělskou kuchyní: tortillou a ledovým salátem. Atmosféra v městečku je opravdu horká. Rytmy bubínků gruzinských hudebníků nutí k tanci i ty nejvíce unavené členy našeho sboru. Jsme si ale vědomi důležitostí příštího dne, a proto opouštíme uvolněnou festivalovou atmosféru a přesouváme se do městečka Vic - místa našeho ubytování.

Kategorie smíšených sborů se účastní dvanáct souborů. Konkurence je velmi kvalitní. Někteří naší sboristé pochybují o jakémkoliv úspěchu Canticum Novum mezi tolika skvělými tělesy, avšak při vstupu na pódium veškeré pochybnosti zůstávají v zákulisí. Po prvních proniknutých trémou akordech povinné skladby cítíme, že jsme podali maximální výkon, což se zrcadlí i na spokojeném obličeji našeho dirigenta Leszka. Ještě týž den děvčata a jediný muž ze sboru – náš dirigent – musejí ještě jednou poprat se soutěžním stresem. Je před námi kategorie ženských sborů. Uvolnění se dostavilo až po dirigentových slovech: „Holky, tady nemáme co ztratit…“

Ještě dnes nemohou pánové z Canticum Novum vyjít z údivu nad andělskými hlasy našich žen. Jak nám řekl jeden sborista, povinná skladba „Amours“ M. Reichla ho „pevně usadila na židli“, něžná skladba „Pueri concinite“ renesančního skladatele J. Galla a temperamentní Lukášův „Věneček“ donutil celý sál k ovacím vestoje. „Byli jsme hrdí na naše holky“. Dirigent ještě půl hodiny po soutěži nevěřícně kroutil hlavou a mumlal: „Holky, vy jste hvězdy…“

A je tu večer. Moment, na který všichni netrpělivě čekáme celý den - vyhlášení výsledků. Atmosféra ve festivalovém městečku houstne. Na pódium vchází porota a všichni v sále jsou maximálně napjati. V každé kategorii jsou oceněny pouze čtyři nejlepší sbory. V jazyce, jemuž nerozumíme – v katalánštině, vyhlašují moderátoři 4. místo kategorie smíšených sborů. Indonéský sbor z Jakarty. Na tvářích našich sboristů je vidět zklamání. Ale už za chvíli…Radost! Křik! Objetí! Ovace! Slzy v očích! Takové emoce v nás vyvolává vyhlášení 3. místa pro Smíšený sbor Canticum Novum. Lepší než my jsou jen Rusové ze Samary a bezkonkurenční Novozélanďané z Wellingtonu.

Později se ukázalo, že to byl jen začátek euforie. Večer byl ukončen ještě jedním, zcela nečekaným úspěchem - 4. místo v kategorii ženských sborů pro dívky z Canticum Novum. Úspěch o to větší, že z tolika čistě ženských sborů se právě ten náš, příležitostně sestavený před třemi měsíci „holkysboreček“, umístil tak vysoko.

Dirigentovi se jen stěží daří brzdit oslavy. Příští den nás totiž čeká poslední soutěžní kategorie - kategorie s repertoárem inspirovaným folklorem. Mimo to jsme museli zvládnout i drobné organizační nedostatky: ranní rozezpívání v autobuse, zkoušky v garáži místního domu nebo ve výrobně uzenin. Kulminačním bodem tohoto chaosu byl běh na pódium na poslední chvíli. Důvodem bylo zpoždění polského a slovenského sboru, které měly vystoupit před námi. Ani tento incident však neovlivnil kvalitu našeho výkonu. Možná právě takto rychlý nástup rozproudil skladbu „Na gliniannym wazoniku“ S. Wiechowicze natolik, že svým raketovým startem pronikla přímo do srdcí porotců, stejně jako impresionisticky laděné Košťálovo „Už je slunko“.

Po zbytek sobotního odpoledne jsme čekali na hodnocení poroty. 4. místo v kategorii, ve které soutěžilo 24 sborů z celého světa, bylo pro nás obrovským úspěchem. A to i proto, že první tři příčky patřily mimoevropským souborům, které kromě svých bezesporných vokálních kvalit zaujaly hlavně exotikou. Teď už nám nic nedokázalo zabránit pořádné oslavě. Žádný jiný sbor nezískal tři ocenění (naposledy se to povedlo univerzitnímu sboru ze Sofie před čtyřmi léty).

V neděli, 22. července, soutěžily dětské sbory a taneční soubory. Pro nás to byla možnost nahlédnout do Barcelony. Sagrada Familia, Salvator Dalí, Antoni Gaudí, sangria, paella, flamengo, park Güell nás okouzlily. Večer se vracíme do Cantonigròs na závěrečný ceremoniál a naposledy zpíváme festivalovou hymnu - Oidá! Oidá! Que de Cantonigròs estant!

Čtyři dny ve Španělsku přinesly velký úspěch, nezapomenutelné zážitky, nové kontakty, známosti. Okusili jsme život a atmosféru jižní Evropy. Určitě nikdo z nás nelituje vynaloženého úsilí, energie, času a také symbolických finančních prostředků.

Rádi bychom touto cestou poděkovali všem, kteří finančně podpořili naší cestu k úspěchu: Stowarzyszeniu „ Wspólnota Polska“, Ministerstvu kultury ČR, firmám Walmark, Třinecké železárny, MěÚ Český Těšín, Nadaci IKAR, dopravní společnosti VeGeBus p. R. Goryla, několika dalším sponzorům a našemu zřizovateli - Polskému uměleckému sdružení"ARS MUSICA".