Průřez rodem Foerstrů

Josef Bohuslav Foerster (1859–1951)

Narodil se v Praze na Malé Straně. Jeho hudba vyrůstá z české národní tradice. Skladatelova cesta začíná u Smetany, Dvořáka a Fibicha. Svým rodovým původem patří do světa starých venkovských kantorů. Dílo Josefa Bohuslava Foerstera je velmi rozsáhlé a mnohostranné. Složil 23 melodramů, stovky sborů, desítky písní a písňových cyklů, šest oper (Eva, Jessika, Srdce, Debora, Nepřemožení, Bloud), dva houslové koncerty, pět symfonií, symfonické básně, orchestrální suity, komorní skladby – dechový kvintet, nonet, pět smyčcových kvartetů, tria, dua, skladby pro sólové nástroje: housle, violu, violoncello, flétnu, klavír, varhany, harmonium a velké množství církevních skladeb.

Josef Bohuslav Foerster byl veliký skladatel, spisovatel a malíř. Pochází z Osenic z kantorského rodu, již od roku 1826 pracovali jeho děd a praděd v osenické škole jako řídící učitelé a v osenickém kostele jako regenschori. V té době sem jezdil i mladý Josef z Prahy, jak o tom píše ve svých literárních pamětech. Asi v té době byly Osenice hudebním centrem pro své okolí, sjížděli se sem různí muzikanti, kteří hráli a zpívali skladby umělců, jako je Mozart nebo Beethoven. To budoucího skladatele inspirovalo pro jeho budoucí kariéru.

Členové rodiny Foerstrů byli většinou učitelé, ale i úředníci a řemeslníci. Ale všichni byli výbornými hudebníky na různé nástroje.

Ignác Foerster (1774–1827) – skladatelův praděd

Roku 1796 se stal učitelem v Lojovicích na paství brandýském. Roku 1810 se odstěhoval z Mladé do Dětenic u Libáně v hejtmanství Jičínském. Byl dvakrát ženat, měl jedenáct dětí, kromě tří všechny dospěly. Zchátralá dětenická škola nebyla obci ke cti. Mnohem pokročilejší a osvícenější byli občané Osenic, kteří postavili ve své obci novou školu, kam se Ignác Foerster v září 1826 přestěhoval a v budově začal vyučovat. V osenické škole učil pouze do 24. 12. 1827, kdy zemřel. Kantorská tradice se zachovala u jeho syna Josefa (skladatelův děd).

Josef Foerster (1804–1892) – skladatelův děd

Když roku 1827 zemřel Ignác Foerster, jeho otec, musel se starat o maminku a pět nezaopatřených dětí. Josef Foerster dostal po otci místo učitele v Osenicích. Osenická škola byla trojtřídka a Foerster vyučoval nepřetržitě ve třetí třídě. Jako učitel byl osenický Foerster ve škole přísný a po zvyku doby používal i tělesných trestů, kázeň měl ve třídě vzornou. Velmi rád učil děti přednášet a memorovat různé básně. Byl vynikajícím učitelem počtů. Osenický kůr byl jeho pýchou. Za života nashromáždil velký notový archiv. V osenické škole působil plné půlstoletí. Postaral se o výchovu tří českých hudebníků: Josefa, Antonína a Karla Foerstrových.

Josef Foerster (1833–1907) – skladatelův otec

Významný hudebník. Prvního významného hudebního vzdělání nabyl u svého otce, osenického učitele. Absolvoval varhanickou školu. Pět let byl varhaníkem v klášteře ve Vyšším Brodě. V roce 1858 se stal varhaníkem v klášteře u sv. Vojtěcha, kde na delší dobu pevně zakotvil. Byl učitelem hudby a zpěvu na českém státním ústavě učitelském. Od roku 1873 působil v Kolíně nad Rýnem.

Antonín Foerster (1837–1926) – skladatelův strýc

U Antonína se setkáváme v tomto rodě poprvé s problémem emigrace způsobené množstvím hudebních talentů, vyskytujících se v jediné rodině. Po studiích odchází Antonín do Chorvatska a později do slovinské Lublaně, odkud se do vlasti již nikdy nevrátil. Antonín Foerster pro Slovince hojně komponoval, psal skladby církevní i symfonické. Vytvořil i jejich první lyrickokomickou operu „Gorenjsky slavček“. Opatřil Slovincům první klavírní školu, školu zpěvu i nauku o harmonii, modulaci, a dal základ slovinské hudební terminologii. Hudebním výkvětem byl jeho syn Antonín Foerster.

Karel Foerster – skladatelův nevlastní strýc

Vystudoval pražskou konzervatoř a stal se houslistou Prozatímního divadla. Současně byl i žákem pražské varhanické školy. Varhaníkem ve Znojmě byl od listopadu 1878 do srpna 1883. Vrcholem jeho hudebnické dráhy bylo místo regenschoriho při kůru v Moravských Budějovicích, jež zastával v letech 1883–1920. Měl také svou hudební školu, z níž vyšel mimo jiné i Jaromír Herle.