Festival PRAGA CANTAT oslavil 20. jubileum

Vyhlášená atmosféra festivalu spolu s neopakovatelnými historickými krásami Prahy přilákaly k účasti na jubilejním 20. ročníku PRAGA CANTAT dvaatřicet pěveckých sborů z Finska, Francie, Irska, Itálie, Německa, Norska, Ruska, Slovinska, Švýcarska, Brazílie a České republiky, které ve dnech 27.– 28. října 2006 naplnily prostory Národního domu na Vinohradech hlasy téměř tisíce zpěváků.

Podobně jako v uplynulých letech soutěžily sbory v kategoriích mužských, ženských, smíšených a vyspělých smíšených sborů a měly možnost zúčastnit se soutěže i ve folklorní kategorii. Sbory, které se neodvážily změřit svou úroveň s jinými, vystoupily pak koncertně v nesoutěžní „festivalové“ kategorii.

Ve výsledkovém přehledu zaměříme pozornost pouze na sbory, které mezinárodní porota zařadila do zlatého a stříbrného pásma.

Vítězem v kategorii mužských sborů se stal pětašedesátičlenný německý sbor GV Concordia 1901 Münchholzhausen e.V. Ve zlatém pásmu se umístila ještě mužská složka norského sboru HUM koret Oslo a ve stříbrném slovinský sbor Prvo Slovensko Pevsko Društvo Lira. Český zástupce bohužel v této kategorii chyběl.

V kategorii ženských sborů se po odstoupení Jihočeského vysokoškolského sboru JU České Budějovice prezentovaly pouze tři pěvecké kolektivy. Vítězství si zaslouženě odnesl vynikající šestnáctičlenný slovinský komorní dívčí ansámbl Dekliški Pevski Zbor Radost. Velmi dobré výkony však podali i oba čeští zástupci. Pěvecké sdružení slezských učitelek Opava (sbm. Petr Škarohlíd) si vyzpívalo rovněž zlaté pásmo a získalo navíc Zvláštní cenu poroty za dramaturgii soutěžního vystoupení (M. Miolli: Laudate Dominum, C. Monteverdi: Quel Augelin che canta, P. Eben: Dívča, dívča, laštovička, F. Hába: Vítr a zvon). Radost nám svým stříbrným pásmem udělal i mostecký ženský sbor Clavis cordium (sbm. Eva Šimková), v jehož pestrém soutěžním programu jsme slyšeli např. skladby V. Ptáčka: Ave Maria, J. Říhy: Zaleť, sokol, Z. Lukáše: Čepení nebo D. Lidmily: Honzíčkovi.

Nejpočetnější a opravdu mezinárodní zastoupení měla kategorie smíšených sborů (deset sborů z osmi zemí). O vítěze kategorie se utkaly především francouzský Ensemble Vocal King Artur s výbornými sekcemi tenorů a basů a působivým provedením Jannequinova „Zpěvu ptáků“ a norský HUM koret Oslo, který získal i Zvláštní cenu poroty za interpretaci lidové písně a v konečném účtování i celkové vítězství. Do zlatého pásma zařadila porota ještě mladý, zvukově výrazný italský sbor Estro Armonico a švýcarský sbor La Chanson de Corserey, který překvapil mj. i výborným provedením povinné skladby A. Dvořáka „Napadly písně“.

Spolu s německým sborem Choro Mixturo se jen s malou bodovou ztrátou umístily ve stříbrném pásmu i oba české sbory – pražský komorní sbor KIKS (sbm. Kryštof Spirit) a Alikvotní sbor Spektrum (sbm. Jan Staněk). Oba sbory začaly psát svou historii až v roce 2003, stojí tedy teprve na prahu svého uměleckého snažení, přesto jejich vystoupení působila velice sympaticky a byla rozhodně vítaným obohacením festivalu. Dvanáctičlenný komorní ansámbl KIKS (název prý znamená Kryštofovo improvizačně kreativní sdružení) zahájil své soutěžní vystoupení vynikající interpretací náročné skladby The King´s Singers: I´m a Train, doprovázenou sugestivním pohybovým prožíváním hudby. Další skladby (Gibbons, Hrušovský, Dvořák) nevyzněly v tomto obsazení již tak přesvědčivě a odhalily i drobné pěvecké nedostatky souboru. Teprve až závěrečná temperamentní skladba (T. Skalovski: Makedonská humoreska) přesvědčila znovu o interpretačních možnostech tohoto mladého, nadšeného kolektivu. Dvacetičlenný Alikvotní sbor Spektrum, jehož domovem je rovněž Praha, si svým specifickým zaměřením získal u nás již mnoho příznivců a obdivovatelů. Jeho program se samozřejmě nemohl obejít bez zajímavých ukázek alikvotního zpěvu, postrádal však poněkud výraznější tempový kontrast, přesvědčivou závěrečnou tečku a pro interpretaci „nealikvotního“ programu i zpěváky, kteří by dokázali dát jednotlivým hlasovým skupinám potřebnou zvukovou špičku. Jan Staněk patří k nejznámějším evropským odborníkům a propagátorům alikvotního zpěvu a o výsledcích jeho činnosti i činnosti jeho pěveckého sboru budeme jistě v budoucnu často slýchat.

Své želízko měl český sborový zpěv i v kategorii vyspělých smíšených sborů. Jejím jednoznačným vítězem a zároveň i laureátem PRAGA CANTAT 2006 se stal ruský Akademický sbor Podlipky z moskevské oblasti, jehož sbormistryně Inna Jakovleva získala i Zvláštní cenu poroty za mimořádný dirigentský výkon. V jeho programu se vedle povinných skladeb (A. Tučapský: Pater meus, P. Eben Pod zeleným dubem) objevily např. i skladby A. Brucknera, G. Orbána a J. Świdera. Velice dobře obstál v této konkurenci pražský komorní sbor L´Asenzio (sbm. Tomáš Pergl), který slavil výrazný soutěžní úspěch i v roce 2002 na pardubickém IFAS. Do svého soutěžního programu zařadil např. skladby J. Galla: Si tibi gratia, J. Brahmse: Nachtwache II, J. Laburdy: Veris leta facies a Z. Lukáše: Oj, oj, oj. Teprve za naším zástupcem se umístily německý Konzertchor Kleefeld, italský sbor Ars nova a rakouský Vokalensemble Seewinkel.

Vynikající úroveň měla tentokrát folklorní kategorie, z níž bohužel na poslední chvíli odpadl kromě již zmíněného ženského Jihočeského vysokoškolského sboru i venezuelský mužský sbor Ancora Ensamble Masculino. Všechny čtyři zbývající sbory pak získaly po zásluze umístění ve zlatém pásmu. Jihoamerické rytmy a jejich působivé i když poněkud stereotypní pěvecké i pohybové ztvárnění přinesl brazilský komorní smíšený sbor Grupo Vocal Vivace. O svých kvalitách i při interpretaci slovinských lidových písní v zajímavých úpravách současných domácích autorů znovu přesvědčil slovinský Dakliški Pevski Zbor Radost. Intonačně náočné a rytmicky velice komplikované úpravy finských lidových písní si pro své soutěžní vystoupení připravil finský smíšený sbor Cassiopeia. Technická obtížnost skladeb a nutnost maximální koncentrace při snaze o jejich dokonalou interpretaci však zpočátku poněkud ovlivnila potřebnou uvolněnost jejich projevu. Schopnost spontánního prožívání hudebního folkloru však prokázali finští hosté v závěrečné „Večerní písni“ J. Mäntijärviho. Opravdový zážitek pak připravil posluchačům vítěz kategorie vyspělých smíšených sborů ruský Akademický sbor Podlipki. Volba velmi rychlých temp známé Svěšnikovovy úpravy lidové písně „V poli bříza samotinká stála“ i závěrečné Rubcovovy úpravy písně „Veniki“ měla zřejmě za úkol ukázat spíše technickou virtuozitu sboru, než realizovat originální zápis partitury. Provedení zbývajících skladeb programu – ruské lidové „Ivanuška“, Ebenovy úpravy české lidové „Až já pojedu“ nebo Mäntijärviho efektní úpravy irské lidové „El Hambo“ však muselo uspokojit i nejnáročnější posluchače a získalo sboru vítězství i v této kategorii.

Podobně jako v uplynulých letech se uskutečnilo i tentokrát setkání sbormistrů s představiteli města, zahajovací koncerty „Letem světem s Bambini di Praga“ ve Státní opeře Praha, závěrečný večer se slavnostním vyhlášením výsledků soutěží a společenský večer účastníků festivalu s hudbou a tancem v Národním domě na Vinohradech.

Věřím, že i příští ročník PRAGA CANTAT, který otevře brány festivalu do jeho třetího desetiletí, dokáže přilákat do našeho hlavního města atraktivní a umělecky kvalitní zahraniční pěvecké sbory a že přinese další úspěchy i českému sborovému umění.