Spojené sbory na počest Roku české hudby

Je nutné podotknout, že spojením sborů a úspěšnou společnou přípravou bylo dosaženo jednak kvalitního sborového přednesu, jednak mohl být zařazen repertoár, jehož realizace by byla pro méně obsazené hlasy riziková.

Koncert měl dvě části, které se lišily i dramaturgicky. V první části převládaly klasické sbory B. Smetany, A. Dvořáka a Leoše Janáčka, v druhé části byly předneseny především skladebně dokonalé a pro mužský sbor speciálně upravené lidové písně.

V řízení sboru se vystřídali Josef Srovnal a Milan Kotouček z Olomouce, poměrně hojné obecenstvo však po právu ocenilo i dirigentskou kvalitu zábřežského Antonína Plháka a jeho kolegu Boleslava Sadila. K nejlepším výkonům se spojené sbory vzepjaly při přednesu Smetanova Věna, Janáčkovy písně Ach, vojna, vojna, Dvořákovy Ztracené ovečky a Nešverovy Studentské. V druhé částí ocenili diváci prakticky všechno, poněvadž úpravy lidových písní A. Tučapského, J. Srovnala a O. Halmy, ale i závěrečná Nešverova Moravě byly mistrovské.

Zcela unikátní součástí večera byl přednes Nešverovy Rady, méně známého a málo zpívaného sboru. Spojené sbory dílo nastudovali na počest 90. výročí skladatelova úmrtí a vzdali tak čest jeho přínosu pro rozvoj olomouckého sborového zpěvu. Zvlášť je třeba vyzvednout i sólisty Jana Muže a V. Svobodu, jejichž kultura hlasu byla příkladná. Živě reagovalo obecenstvo i na citlivý klavírní doprovod Květy Fridrichové, která v součinnosti s Josefem Srovnalem doprovodila spojené sbory při interpretaci sboru Děvče v háji. Květa Fridrichová navázala na odkaz svého otce doc. Zdeňka Fridricha, který s Nešverovci řadu let spolupracoval a upravil i složil pro ně řadu velmi oblíbených sborů.

Koncert spojených sborů k Roku české hudby měl jediného oficiálního hosta v osobě Stanislava Kuchaře, zástupce Unie pěveckých sborů severní Moravy v Ostravě, který ocenil přípravu koncertu i jejich kvalitu.

Neoficiálními, ale velmi vítanými hosty koncertního večera byli příslušníci Nešverovy rodiny, a to vnuk Josefa Nešvery Dr. Leopold Hajčman s chotí a skladatelova vnučka Jana Bubenková. Ta strávila celou dobu koncertu v sále inkognito, takže ji ani nikdo nepřivítal, ba dokonce kromě několika zasvěcených ani nepoznal.

Zvlášť pochvalně se po skončení večera k jeho vysoké kvalitě vyjádřil vysokoškolský hudební pedagog PhDr. Jaromír Borovička a spojeným sborům upřímně blahopřál. Mimořádný vděk za mnohaletou spolupráci vyjádřil Nešverovcům olomoucký grafik Miloslav Holec, jemuž sbor po ceá desetiletí koncertoval na jeho oblíbených ateliérových dnech ve Slovanském domě a v Klášteře Hradisko. Holec věnoval sboru objemný konvolut svých listů.

Koncert MPS Nešvera a Pěveckého sboru moravských učitelů byl příjemným oživením kulturního života v hanácké metropoli. Ve sféře amatérských mužských sborů neproběhl v Olomouci letos žádný kvalitou srovnatelný koncert. Blahopřejeme.