Vzpomínka na Vladimíra Doležala

Proč právě zde? Jako chvalský rodák byl ve zdejším kostele pokřtěn, zde při bohoslužbách ministroval, zpíval v kostelním sboru, uzavřel sňatek, stal se varhaníkem i ředitelem kůru. To vše vedle své profesionální hudební činnosti od řadového zpěváka, korepetitora, sbormistra až po řádného profesora Pražské konzervatoře a vedoucího oddělení odboru teorie. Veškerou tuto svou činnost doplňoval širokou prací hudebně aranžérskou a skladatelskou. Tehdy v květnu po závěrečných tónech Missa in D zkomponované oslavencem a po rozloučení se se všemi přítomnými, nikdo netušil, že to bylo poslední setkání s člověkem, který plně žil pro hudební umění.

Profesor Doležal umírá před vánocemi roku 2005. Jako v předtuše konce svého života píše po zralé úvaze ke zmíněnému životnímu výročí Memoáry. Na patnácti stránkách vzpomíná na svůj život. Dovolím si přiblížit čtenářům Zpravodaje jedno významné a neobyčejné životní období prof. Doležala jako již plně teoreticky i prakticky vyzrálého hudebníka. Tímto obdobím je jeho dvaatřicetiletá činnost sbormistrovská a funkce uměleckého vedoucího Pražského pěveckého sboru Smetana v létech 1960 až 1992.

Sbormistrem PPSS se Vladimír Doležal stal na základě konkurzního řízení, po rezignaci dosavadního sbormistra prof. Kostky. Ten ukončil svou práci ve sboru třemi jubilejními koncerty k padesátému výročí založení sboru. Za jeho vedení měl sbor největší členskou pěveckou základnu za dobu existence a poměrně široký repertoár domácí i zahraniční sborové literatury. Ve sboru byla řada pamětníků předcházejících sbormistrovských osobností, z nichž každý podle svého naturelu vnesl do práce sboru charakteristický prvek po stránce nácviku, interpretace skladeb, výběru skladeb apod. Nicméně široká pěvecká základna přinesla do sboru i určitou nejednotnost hlasové techniky a pěvecké kultury. Dosavadnímu sbormistrovi se do značné míry podařilo sjednotit znalosti a možnosti všech pěvců po technické stránce. Ke zlepšení i hlasové kultury sboru povolal Zd. Kostka ke spolupráci bývalého vynikajícího tenoristu Romana Hübnera.

Nový sbormistr PPSS Vl. Doležal byl dirigentem se zkušenostmi jak korepetitora Pěveckého sboru českého rozhlasu v Praze, tak i sbormistra AUSu a dalších sborů. Na tuto činnost byl dokonale připraven studiem dirigování u prof. Bohumila Špidry, zakladatele a dirigenta Českých madrigalistů. Díky skvělé hudební paměti si rychle osvojuje základní repertoár velkého mužského sboru a záhy uplatnil své představy i moderní pojetí sborového zpěvu. Dále spolupracoval s dosavadním hlasovým poradcem sboru R. Hübnerem a podařilo se jim sjednotit hlasovou stránku celého sboru i jednotlivých hlasových skupin. Nebylo náhodou, že Vl. Doležal již dříve studoval sólový zpěv a italskou pěveckou školu u již jmenovaného tenoristy Bratislavské opery Nedbalovy éry, vynikajícího pedagoga a znalce lidského hlasu R. Hübnera.

Od nástupu do sboru dbal kromě hlasové techniky zpěvu jako absolutní sluchař o precizní intonaci a dokonalý hudební přednes. Pokud se týkalo repertoáru sboru, byly samozřejmostí velké sbory Smetanovy, Janáčkovy, Dvořákovy a Foerstrovy. Jeho pedagogická činnost na konzervatoři se promítala i do jeho práce ve sboru, kde uváděl díla soudobých autorů jako J. Tausingera, E. Hlobila, P. Ebena, J. Válka, V. Felixe, V. Petrova, J. Snížkové, Z. Lukáše a dalších. Jeho zásluhou se sbor účastnil provedení slavných kantátových a oratorních děl ve spolupráci s rozhlasovým pěveckým sborem i sborem konzervatoře. Sám svým vnitřním založením směřoval nejvíce ke skladbám meditativního charakteru. Netajil se tím, že jedním z neopakovatelných zážitků a sbormistrovským naplněním bylo společné nastudování Dvořákova oratoria Stabat Mater Pražským pěveckým sborem Smetana s orchestrem a sborem Pražské konzervatoře. Koncert se konal v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně za dirigování Mario Klemense. Provedení Stabat Mater se uskutečnilo ještě v děkanském chrámu v Písku na den a rok po sto letech. Tenkráte velkolepé dílo na témže místě řídil osobně A. Dvořák.

Pod Doležalovým vedením sbor začínal opět po dlouhé době vyjíždět na zahraniční zájezdy. Byly to nezapomenutelné tři roky po sobě jdoucích zájezdů na Festival písní a tanců na ostrově Isle of Man. Jak sám ve svých Memoárech vzpomíná, na ostrově byla uzavřena mnohá pevná přátelství. Výtečné vedení sboru k vysoké umělecké úrovni přineslo nová pozvání na zahraniční zájezdy (Francie, Německo, Polsko, Švýcarsko, Švédsko, Lotyšsko). A opět nezapomenutelné zážitky z chrámových koncertů ve Francii (Dieppe, Eu, Lisioux, Bec Hellouin, Amiens, Rouen, Le Havre, Lillebone, Chartres, Paris, Romans, Crest atd.). Zmíněné zájezdy a mnohá veřejná vystoupení doma, včetně soutěžních, si vyžadovala nastudování nových skladeb několika desítek autorů.

Nelze však nepřipomenout, že přes třicet let trvající široká sbormistrovská práce a umělecké vedení sboru přinášelo s sebou vysoké zatížení psychické i fyzické. Výběry sborové literatury, vypracování dramaturgických plánů, úpravy skladeb pro mužský sbor na zájezdy bylo pro sbormistra samozřejmostí. Zkoušky tenkráte byly dvakrát týdně, před zájezdem často vícedenní soustředění s nařízeným veřejným vystoupením před odjezdem na zájezd. Sbormistr musel také překonávat potíže při organizačních změnách, kdy sbor ztrácel i střechu nad hlavou. K tomu při časté změně členské základny bylo nutné se věnovat znovu a znovu jak nácviku skladeb základního repertoáru, tak i hlasovému projevu, tentokrát již s novou hlasovou poradkyní prof. dr. Jarmilou Vrchotovou – Pátovou, CSc.

Nemalým problémem byla různá nařízení, zákazy a příkazy nadřízených státních i politických orgánů, obavy z osoby určené jako politický vedoucí zájezdu, podávání zpráv o zájezdu, stejně tak mnohahodinové prohlídky na hranicích při výjezdu i příjezdu. K závidění nebyly ani cesty do zahraničí bez finančních prostředků, kdy si každý hradil cestu sám, a pokud šlo o ubytování a stravování, byl každý odkázán na domácího hostitele. Odměnou byly téměř vždy plné sály a chrámy s vřelým potleskem posluchačů a často i s  pokračováním koncertu v neoficiálním prostředí.

Tento krátký příspěvek není faktografickým výčtem veškeré aktivity pana prof. Vladimíra Doležala během jeho dlouholetého působení v PPSS. Má jen připomenout obětavou práci Vladimíra všem pamětníkům a spolupracovníkům. Vyžadovaná intonační čistota sboru, dokonalé zákryty a téměř komorní reprodukce vyvolaly u posluchačů silné dojmy. Nemenší zásluhu měl o rozšíření sborové literatury všech údobí a směrů, počínaje chorály 15. stol.

Závěrem si dovolím ocitovat zápis v pamětní knize sboru: „S radostí a velkým potěšením jsem vyslechl ve Vašem podání starou hudbu. Jsem nadšen Vaší prací a přeji Vám tak výborného a citlivého sbormistra, jakého máte v p. Vl. Doležalovi. Srdečně Váš Milan Malý (16. 6. 1966).“