Quo vadis vokální Jihlavo aneb o 48. ročníku FSU v Jihlavě

Svoji osobitou tvář dostala Jihlava ještě za polototalitního režimu, coby náročná laboratoř soudobé hudby, kdy samo pozvání na tento festival se rovnalo přiznání patřičné kvality sborové interpretace. Ale též výjezdů do zahraničí, kterýžto mezičlánek v 90. letech logicky padnul. I proto hledá dnes svoji osobitou tvář obtížněji. Organizační tvář festivalu, paní Dr. Jaroslava Modrochová z Artamy, se nijak netají faktem, že kvalitní zahraniční sbory se na FSU nijak nehrnou a je třeba je pracně získávat. České sbory sice spatřují stále v jihlavském festivalu určitou tradici, leč účinkování již není spojeno s výhodami minulosti, čili ani zde není dnešní situace optimální, jak bychom si přáli.

Letošní ročník si vytknul jako osu jubilea významných českých autorů Z. Šestáka, J. Temla, nedávno zesnulého M. Reichla či festivalu tolik věrného J. Hanuše. Obtížnost soudobé stavby dramaturgie dokresluje prostý fakt, že skoro žádný z vytčených jubilantů nebyl prakticky proveden (jednu skladbu Z. Blažka zařadil plzeňský Akademický sbor). Lépe se dařilo českým klasikům. Jubilanti P. Křížkovský a J. Suk se dočkali důstojného připomenutí.

Sbor chrámu sv. Jakuba ve Stockholmu pod taktovkou Gary Gradena.

V osvědčeném půdorysu byl festival zahájen vstupním koncertem v chrámu sv. Ignáce. Vystoupil zde Dívčí sbor PF UJEP z Ústí nad Labem (sbormistr V. Kuželka). Jeho pozitivním dramaturgickým vkladem bylo provedení Missy brevis českého skladatele J. Laburdy, shodou okolností jediného přítomného českého autora. To není míněno jako výtka ostatním nepřítomným, kteří zrovna čirou náhodou nebyli v rámci festivalu nikým interpretováni… Po smíšeném sboru Musica oeconomika Pragensis (sbm. M. a K. Spiritovi) se představily spojené sbory Musica capriciosa z Rakouska spolu se sbory z Jihlavy a nedaleké Telče. Spolu s Komorní filharmonií Vysočina za řízení Rakušana K. Dlouhého provedly Missu brevis B J. Haydna. Byl to přirozený vrchol večera, byť jedna odpolední zkouška nemohla připravit souhru na úrovni pověstných švýcarských hodinek. Druhý den festivalu se konal v akustickém sále hotelu Mahler. Přítomné velmi zaujal projev sboru Rosex z Liberce se sbormistryní A. Sobotkovou s vyváženou dramaturgií. Hosté z Belgie, sbor Kalliopé se sympatickou S. Haenebalcke, představil zajímavou tvorbu belgických skladatelů S. Barbera a mladé autorky s maďarskými kořeny Eriky Budai. Zdařilé vystoupení poté podtrhl seminář belgické dirigentky na téma jevištního projevu sborů.

Skutečným vrcholem letošního FSU byl ovšem sobotní večerní koncert v Domě kultury. V dramaturgicky stylovém programu provedlo Foersterovo komorní pěvecké sdružení s mladým dirigentem M. Vasilkem na pěkné úrovni Sukův cyklus Deset zpěvů op. 15. Sbor hlasově vyrovnaný, ze zúčastněných ženských sborů nejvíce výrazově přesvědčivý, sbormistr přemýšlivý ve stavbě hudebních frází. To vše podtrženo profesionalitou klavírního doprovodu J. Šarouna a L. Čermákové. Ve druhém výkonu večera nám legendární Pěvecké sdružení moravských učitelů s Lubomírem Mátlem ukázalo, jak lze udělat záležitost i z relativně jednodušších skladeb P. Křížkovského. Hlasová vyrovnanost zejména střední harmonie, vysoká pěvecká kultura, plastika frází a schopnost jemných hlasových modulací, to je stále u Moravských učitelů na vzácné úrovni. Jistě pamětníci řeknou, že v 60. létech to bylo ještě o moc famóznější, další doplní ódu na 50. léta a kdyby vstal z mrtvých sám Ferdinand Vach, ukázal by na svoji velkou éru, kdy se česká sborová interpretace dostala skokem na absolutní špičku v Evropě. Já byl vděčen za klady, jimž jsem mohl naslouchat. S tím de facto souvisí následující výkon švédského sboru chrámu sv. Jakuba pod taktovkou Gary Gradena. Sboru předcházela pověst absolutní špičky letošního festivalu, který si do Jihlavy „odskočil“ z polských Miedzyzdrojů (dlouholetá mezinárodní sborová soutěž) a bylo obtížné jej získat. Sbor předvedl vskutku výrazný výkon podobného střihu, s jakým k nám stále častěji jezdí sbory z jihovýchodní Asie. Profesionální projev v technické základně, efektně, až komerčně vybíraný repertoár, kde víc než služba umění (jako je to u PSMU) je v popředí cítit jisté klišé, které umožní sboru se co nejvíce předvést. Dramaturgie je plně přizpůsobena efektu podnikání a samozřejmě na závěr nemůže zas a opět chybět spirituál, tyto novodobé „písně přátelství“. Škoda, že si sbormistr trochu pokazil dojem u auditoria nepříliš šťastným expozé na téma hlučících žárovek a poté o duchovním a finančním sebeobětování. To věru v Čechách akcentovat nemusel. Tady se všichni sebeobětují od dob národního obrození přes právě PSMU, které je vzorem sebeobětování od r. 1903… Sbormistr by byl dosáhl ještě většího úspěchu, kdyby realizoval Goethův bonmot: „Umělče, tvoř a nemluv.“ I přes tato konstatovaná fakta byl výkon švédského sboru výtečný a vygradoval jím celý letošní FSU. Závěrečné nedělní matiné zahájil již v úvodu zmíněný Dívčí akademický sbor ZČU z Plzně (D. Mandysová a R. Feiferlíková). Poté nás mile překvapil muzikálním nábojem svého projevu mladý sbormistr Č. Svoboda se svým sborem Cum decore Gymnázia z Liberce. Je to jeden z opravdu výrazných mladých talentů. Závěr celého festivalu obstaral smíšený komorní sbor Musica caprisiosa z Rakouska s prof. K. Dlouhym. Byl to šťastný závěr dramaturgicky kontrastně pojatého vystoupení, pěvecky vysoké úrovně, okořeněného příjemným humorem.

Výkon na vysoké úrovni podalo Foerstrovo komorní pěvecké sdružení pod vedením Lukáše Vasilka.

V rámci festivalu se tradičně předávají nejvyšší ceny Unie českých pěveckých sborů. Prof. František Zumr letos předal, jako místopředseda UČPS, nejvyšší ocenění – Cenu Bedřicha Smetany prof. Dr. Tomáši Fialovi a paní Evě Šeinerové. Cenu Ferdinanda Vacha získala Dr. Ivana Štíbrová a Cenu sbormistr-junior Mgr. Roman Michálek, dnes již též tajemník UČPS.

Na samý závěr bych rád zmínil dalšího významného jubilanta, pana docenta J. M. Dobrodinského, jenž se dožívá letos 80 let. Bez jeho účasti si již nedovedeme FSU ani představit. Sleduje každý ročník s velkým zaujetím. Na moji otázku k letošnímu ročníku Vokální Jihlavy odpověděl: „FSU Jihlava naléhavě potřebujeme. Kdybychom jej neměli, museli bychom si ho vymyslet. Má svůj vlastní vývoj. Dnes ho chápeme jako srovnávání různých interpretací, národní skladatelská soutěž se dostala na bázi mezinárodní. Její cena pro sborové umění je ničím nezměřitelná. Jako poznámku k letošnímu ročníku bych dal za vzor naprosto vyrovnanou harmonii zvuku PSMU. Na rozdíl od jiných sborů, kterým se letos příliš zvukově prosazoval vrchní melodický hlas.“

To, že tady FSU je, že si ho nemusíme, slovy doc. Dobrodinského, vymýšlet, je neoddiskutovatelnou zásluhou dr. J. Modrochové, dlouholeté pracovnice Artamy, která se letošním ročníkem rozloučila se svojí profesí. Za sborovou obec bych chtěl paní doktorce poděkovat za obětavost a nadšení pro obor. Děkujeme jí, že jsme, že existujeme. V 90. letech nechybělo k zániku mnoho. Dnes tak už můžeme jen hledat a nacházet festivalu osobitější výraz.