Pěvecká organizace v letech 1868–1928 (8/14)

Rok 1917 zasvěcen byl památce Mistra B. Smetany. V Praze pořádána Smetanova výstava s koncerty, při nichž i „Ú. J.“ svým pražským pěvectvem byla účastna, a to při III. koncertu 27. května, věnovaném tvorbě vokální. Vedle praž. „Hlaholu“ a Pěv. sdružení morav. učitelů společně zpíváno Věno, Modlitba a Česká píseň. Smetanova výstava, kterou v květnu v Národopisném museu na Smíchově uspořádal k podnětu skladatele Ad. Piskáčka „Klub pensionovaných členů Nár. divadla“, byla v této době útrap hluboce významnou událostí. Národ opětovně si připomínal obdivuhodného génia, velikého umělce, ryzího člověka a Čecha. Jeho hudba, která právě za války skýtala nám všem útěchu a ve svých prorockých viděních plnila srdce nadějemi, rozezvučela se v řadě koncertů, opřádajíc nás vzpomínkami dávné české slávy, napomínajíc nás k „tvrdošíjné neústupnosti a nezlomnosti povahy husitů“, hlásajíc vzkříšení národa, budoucí štěstí a slávu. V závěrečném koncertu Smetanovy výstavy rozezvučela se mohutná „Česká píseň“, při níž přes 500 pěvců strhlo obecenstvo k nadšeným a jímajícím projevům té Smetanovské lásky k vlasti!

V roce 1918 dovršilo se 50. výročí založení „Ústřední Jednoty“. Jubileum to nebylo možno za stávajících poměrů oslaviti podnikem velkého slohu. Ústřední vedení rozhodlo se památku založení „Ú. J.“ oslaviti v měřítku skrovném, ač důstojném: řadou koncertů, na nichž pražské pěvecké spolky, pokud tehdy byly v činnosti, předvedly by obraz vývoje naší tvorby sborové od prvopočátků až do doby nejnovější. První koncert konal se 14. dubna a věnován byl sborům z let 1830–1848. Členové Pěv. sdruž. praž. učitelů, „Křížkovský“ a „Vítkov“ ze Žižkova přednesli sbory Jelenovy, Vašákovy, Škroupovy a Vojáčkovy. Pro nastalé poměry vnější byly však i tyto tiché oslavy přerušeny. Jubilea „Ú. J.“ vzpomenuto bylo stručnými dějinami ústřední organisace, otištěnými ve „Věstníku pěveckém a hudebním“.

V roce 1918 přišel den Osvobození a s naší svobodou otevřel se i nový život našemu pěvectvu a jeho organisaci. Události dávaly již tušiti brzký konec války. V dáli svítalo! Pro národ český významnou událostí byly květnové oslavy padesátiletého výroční položení základního kamene k Národnímu divadlu. Slavnosti nemohly se omeziti jen ne určitý kruh naší veřejnosti. Staloť se Nár. divadlo symbolem našich snah i vůle po jejich uplatnění, vítězící jednotnosti a soběstačnosti českého národa. A tak všechen náš lid v pohnutých těch dobách opět svorně účasten byl radostných těch oslav, jež pořádány byly po všech krajích českých zemí, ba i za hranicemi, kde přebývají naši krajané. Střediskem oslav byla ovšem Praha, kde přítomni byli i četní a vzácní zástupci druhých národů slovanských. Nadšení plnilo srdce, jež okřívala, zahřívala se nadějemi a plnila silou a odhodlaností do budoucna. Radostná byla účast pěvectva. Nebylo snad jediného spolku, jenž tehdy mohl zpívati, aby nebyl zpestřil a obohatil programy oslavných schůzí, lidových zábav neb akademií. Uplatnily se tu opět spolky zpěvácké jako řádní členové a kulturně významná součást národa a ze všeobecné radosti načerpaly nového nadšení pro vlastní úkoly a snažení.