Jan Hanuš: Ecce Homo

„Léta jsem o podobném námětu přemýšlel a čím dál tím zřetelněji se mi v duchu rýsoval obraz Syna – Člověka, jenž nejen prožívá svou cestu bolesti, ale před jehož vnitřním zrakem se zároveň odvíjí apokalyptický film lidské budoucnosti ...“ – vzpomínal skladatel na genezi své rozsáhlé skladby v autobiografické knize Labyrint světa, vydané v roce 1996. „Stejně jsem si byl jist i tím, že jediný, kdo mi k němu může po Bednářově smrti napsat básnickou předlohu, je Václav Renč. V padesátých letech si vytrpěl dvanáct let v různých věznicích a po krátkém omilostnění ve dnech Pražského jara, kdy opět začal publikovat, upadl za normalizace v nemilost znovu. Věděl jsem, že dokud se situace výrazně nezmění, nemá naše společné dílo nejmenší naději na provedení ... Přesto jsem ho při nejbližší návštěvě Brna vyhledal a požádal ho o spolupráci ... Od té chvíle se mezi námi rozvinula velká korespondence: o celkové koncepci a proporcích díla, o tom, že některá zastavení by bylo dobře hudebně spojit, aby nám větší celky umožnily budovat monumentálnější formu ... Po Renčově smrti na radu Václavovy rodiny dokončil zbývajících sedm zastavení mladý moravský kněz, básník František Trtílek. Pokorně na sebe vzal kříž naší koncepce a trpělivě snášel mé žádosti o krácení nebo prodlužování textu.“

Pro skladatele bylo duchovní dílo s námětem čtrnácti zastavení na poslední Kristově cestě s nadějí následného vzkříšení alegorií posrpnových let, která pro mnohé z našich spoluobčanů znamenaly skutečnou křížovou cestu. V ovzduší normalizace mohla být takto zaměřená skladba provedena pouze v zahraničí, když si ji dirigent Václav Neumann vybral pro svůj koncert s Vídeňskými rozhlasovými symfoniky v sále tamního Musikvereinu 7. března 1986. Ecce Homo, op. 97 zazněl ovšem při této příležitosti ve zkrácené podobě v kombinaci s Beethovenovým oratoriem Kristus na hoře Olivetské.

Nynějšího prvního kompletního uvedení díla se ujal dirigent Marek Valášek se Symfonickým orchestrem Pražské konzervatoře, Smíšeným sborem Pedagogické fakulty UK a sólisty Karolínou Berkovou a Ivanem Kusnjerem, part recitátora přednese Otakar Brousek. Jak se mladí interpreti k Hanušově neznámé skladbě dostali, jsme se zeptali dirigenta Marka Valáška:

„Po úspěšném provedení Hanušova oratorního triptychu Matka chudých orchestrem a sborem Pražské Konzervatoře v květnu 2003 se otevřel prostor pro výběr dalšího díla. Na dotaz, kterou svou skladbu by si Hanuš vybral, aby byla provedena, bez zaváhání odpověděl: Ecce Homo. Na tomto díle opravdu Hanušovi velmi záleželo a moc si přál, aby se dožil jeho uvedení v češtině. Z chystaného provedení mladými lidmi měl Hanuš dvojnásobnou radost. Vždy vkládal velkou naději do mládí, do jeho energie a optimismu. Možnost spolupodílet se na díle takového formátu, jak po stránce hudební, tak obsahové, je zážitkem pro všechny zúčastněné. Vlastní koncert se bude konat v bazilice sv. Markéty v Praze - Břevnově, na místě, kde stála Hanušova rakev při posledním rozloučení. Přejeme si, aby se nám podařilo předat dál životní zkušenost, kterou Hanuš do svého oratoria vtiskl.“