Zemřela prof. Helena Halířová-Supová

Prof. Helena Halířová-Supová (3. května 1927 Velká nad Veličkou – 27. června 2022 Brno), byla česká pedagožka, pěvkyně a hlasová poradkyně pěveckých sborů.

Narodila se ve Velké nad Veličkou na Horňácku. Pocházela z rolnického prostředí, ale též velice vzdělané rodiny, která i v tomto zdánlivě odlehlém kraji se setkávala se slavnými umělci (malíři, sochaři, spisovateli i hudebními skladateli) té doby, na což paní Halířová ráda vzpomínala. Svou osobní statečnost prokázala již za II. světové války, kdy navštěvovala svou příbuznou vězněnou v internačním táboře Svatobořice, tak i po válce, kdy se nikdy nestyděla za svůj „kulacký“ původ.

Již od dětství a mládí ráda zpívala, a to ji záhy dovedlo k umělecké dráze. S ohledem na to, odkud pocházela, si zamilovala folklórní hudbu se zpěvem a tancem, ráda nosila kroj, což nebylo v Brně obvyklé, a stala se členkou Slováckého krúžku. V této době její schopnosti sledovali také Hana Benešová a Jan Masaryk. Krátce v tomto období působila též v Opavě. Vystudovala konzervatoř v Brně, kde se seznámila se svým pozdějším manželem a předním sólistou opery Národního divadla v Brně Václavem Halířem (od roku 1953). Krátce zpívala v opeře v Českých Budějovicích a v Brně.

Při zaměstnání vystudovala hudební vědu na hudební fakultě UJEP v Brně, kde ale nikdy nepřevzala svůj diplom, a externě studovala zpěv na AMU v Praze a soukromě u prof. Apolla Granforta v Praze. Pro své kurážné projevy mívala kádrové problémy, přesto byla díky prof. Jiřímu Matysovi vybrána jako pedagog k vedení pěveckého oddělení na Lidové škole umění v Brně-Králově Poli (nyní ZUŠ Vítězslavy Kaprálové). S pěveckým oddělením této školy získala mnohá ocenění i přesto, že se nebála zařadit díla ve své době zakázaných autorů domácích i světových.

Její líhní prošly pozdější slavné pěvkyně a pěvci, jako především Ludmila Zoufalá-Machytková, výtečnou operetní subretu, později i ředitelku divadla, případně Jitka Zerhauová z Národního divadla v Brně, ale na sólovou pěveckou dráhu připravila i nadané muže. Později pedagogicky působila na ZUŠ v Mikulově a Moravském Krumlově a též v Miroslavi.

Celoživotně se také věnovala hlasové výchově v pěveckých sborech. Působila např. jako hlasová poradkyně v dětském pěveckém sboru Mladost a posléze i Kantiléně, kterým pomohla k mezinárodním úspěchům (Mladost Neerpelt, Montreaux, Kantiléna Neerpelt), dlouho spolupracovala s dětským pěveckým sborem Rosa při ZŠ Jana Babáka v Brně, byla též spoluzakládající pěveckého sboru Virtuosi di Mikulov. Spolupracovala také jako hlasová poradkyně se smíšeným pěveckým sborem Filharmonický sbor beseda v Brně, kde si oblíbila sbormistra tohoto starobylého sboru Petra Kolaře.

Kromě zpěvu se věnovala i obecné hlasové výchově a nápravě hlasových vad, kde úzce spolupracovala s foniatrií na Obilném trhu. Měla hluboké znalosti z oboru lékařství, především z hlediska tvorby tónu, hlasového ústrojí, v poslední době se též hodně zabývala otázkou, zda je možné naučit nezpěváka zpívat, proto se nebála spolupracovat s těmi, kdo by rádi zpívali, ale, jak se říká, není jim dáno.

Přes úctyhodný věk byla stále pedagogicky a umělecky činná, mimo jiné vedla vlastní pěvecké těleso - Komorní pěvecký ansámbl Heleny Halířové-Supové (od roku 2000) a věnovala se výchově sólových zpěváků ve své pěvecké škole.

Zemřela v pondělí 27. června 2022 ve věku 95 let.