Dopis pana profesora Koláře k udělení Ceny České hudební rady

Vážení členové České hudební rady, vážené dámy, vážení pánové, milí sboroví přátelé,

mrzí mne, že nemohu být v tento významný okamžik osobně s Vámi, ale věřte mi, že mé srdce mezi Vámi nechybí. Ocenění České hudební rady si velice vážím.

Ve vysokém věku dovede člověk po získaných zkušenostech zodpovědět i otázky, na něž by dříve hledal odpověď jen obtížně. Za svého života jsem poznal v praxi snad všechny druhy hudebního umění: jako houslista jsem hrál sólově, v klavírním triu, smyčcových kvartetech a symfonickém orchestru, a na dechové nástroje v dechové kapele nebo dixielandové skupině. Vedle toho jsem zpíval samozřejmě ve všech druzích pěveckých sborů a vokálních ansámblů. Ale dnes dokážu jednoznačně zodpovědět otázku: Které hudební umění je nejkrásnější? Je to sborový zpěv. A proto jej miluju a věnoval jsem mu většinu svého života.

Vokální hudba a sborový zpěv zvlášť mají ve srovnání s instrumentální hudbou jednu výraznou výhodu. Každá hudba vypráví příběhy, nebo alespoň navozuje určité nálady. V instrumentální hudbě, včetně hudby programní, však nejsou tyto příběhy zcela konkrétní. Tuto konkrétnost získávají teprve spojením hudby s textem. Hudba přesvědčivost slovního vyprávění příběhu podstatně zesiluje a jeho pravdivé, výrazově jednotné tlumočení pěveckým sborem je nejsilnější, posluchači nejbližší, nejsrozumitelnější a není v tomto ohledu ničím nahraditelné. Navíc při vokální sborové hudbě hovoří, jak je prokázáno, přímo naše srdce.

Jistě nás potěší, že podle posledního průzkumu z let 2013 – 15 existuje jen v Evropě více než milion pěveckých sborů s více než 37 miliony zpěváků, kteří nikdy, podobně jako my, společně zpívat nepřestanou. A já věřím, že dokud bude svět zpívat, nezahyne.