Stabat Mater - koncert ke 150. výročí zkomponování klavírní verze

Rozhodli jsme se toto výjimečné výročí oslavit prostřednictvím koncertu, který původní verzi z roku 1876 (pro sóla, sbor a klavír) opět uvede v život. Stane se tak 25. června 2026 od 19:30 v kostele U Salvátora na Praze 1, Salvátorská 1045, 110 00 Praha 1.

Tato verze je oproštěna od mohutného orchestrálního zvuku, naopak vyniká její křehkost, zranitelnost a syrová emoce lidských hlasů. Hudba tu zní přesně tak, jak ji skladatel ve svých nejtěžších chvílích poprvé vložil na papír.

Přijďte se s námi zaposlouchat do jedinečného zpracování duchovního textu „Stála Matka bolestná“, který tiší a uzdravuje.

První klavírní verze Dvořákova Stabat Mater Kantáta Stabat Mater je poučenému publiku známá jako první z velkých kantát Antonína Dvořáka pro symfonický orchestr, sbor a sólisty. Její vznik bývá stavěn do souvislostí s tragickým skonem tří Dvořákových dětí, pod jehož tíživými dojmy a zároveň veden niternou nadějí ve spásu hluboce věřící skladatel vytvořil toto unikátní dílo. Je také známo, že na skladbě začal Dvořák pracovat po smrti dcery Josefy roku 1875 a dokončil ji roku 1877 pod vlivem úmrtí dětí Růženy a Otokara. Vznik jakéhokoliv díla mívá svoje etapy, ve kterých se autor tvůrčím procesem posouvá dále. Dnes můžeme s jistotou tvrdit, že finální orchestrální podobě Stabat Mater předcházela první verze skladby pro sólový klavír, sbor a sóla o sedmi větách, kterou autor dokončil 7. května 1876. Po roce a půl se ke skladbě vrátil a v říjnu 1877 dokomponoval tři věty stále s klavírním doprovodem, které vložil do rukopisu původní varianty. Můžeme tedy mluvit o jakési druhé verzi Stabat Mater, nyní desetivěté, stále s klavírním doprovodem. Krátce nato v listopadu 1887 Dvořák rozepsal původní klavírní part pro orchestr a dokomponoval některá místa.

V čem je původní klavírní verze zajímavá a proč ji uvádíme? V letošním roce si připomínáme 150 let od vzniku první klavírní verze Dvořákova Stabat Mater. Jedná se o dokončenou první verzi skladby s propracovanými výrazovými prvky, dynamikou atd. Není tedy pouhou skicou. Klavírní part je svébytný. Autor evidentně počítá se specifiky nástroje (např. pedalizace) a vytváří prostor pro umělecké interpretační uchopení tohoto partu. Skladbu je tak možné provozovat i v poněkud komornějších podmínkách. Oproti orchestrální verzi přináší posluchači zcela odlišnou timbrovou kvalitu výsledného zvuku. Interpretům je umožněno například pracovat s jiným pojetím vývoje dynamiky. Varianta se dále odlišuje nejen ve změnách v textu. Změny prorůstají prakticky do všech složek hudebního díla (faktura, tempo, melodie, harmonie, …). Odlišnosti jsou často nenápadné. Někdy však nabývají velkého významu. Velmi znatelné je například odlišné pojetí doprovodu předposlední věty. Největší rozdíl je v odlišném vypracování velké pasáže ze závěrečného „Amen“.

Koncertních představení první klavírní verze Dvořákova Stabat Mater doposud nebylo mnoho. Provedení bránila zejména nedostupnost autorova rukopisu a absence dostupné publikované edice. Nyní představujeme publiku nastudování vycházející přímo z autorova rukopisu* a doufáme, že v brzké době představíme i novou edici této verze. Posluchači i odborníci si tak konečně budou moci vyslechnout Stabat Mater v této první podobě.