Proč ti mizeráci nechoděj, když jsem já takový dobroděj?

Před mnoha lety, v dobách, kdy jsem vedl "svůj" chrámový sbor a trápil jsem se tím, proč se jeho personalistika jednou daří méně a jindy ještě méně, jsem si nechal vypracovat hodnocení psycholožky, která se práce ve sboru rovněž několik let účastnila. Sbor již není, avšak postřehy psychologa mohou být užitečné i pro jiné a jindy.

Motto: Proč ti mizeráci nechoděj, když jsem já takový dobroděj?

"Věc není zdaleka tak jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát. Protože se však jedná o instituci, která má svým způsobem něco společného s křesťanstvím, kteréžto dosti pracuje s pocity viny, zdůrazňuji co nejvíce, že sbormistr by neměl míti žádných pocitů viny kvůli tomu, že na zkoušky nechodí dostatek lidí. Pocity viny totiž vzniklou situaci nikterak neřeší, právě naopak připravují dotyčného o energii, chuť a dobrou mysl v této bohulibé činnosti pokračovat. Nutnost oproštění od pocitu viny ovšem neznamená, že by se sbormistr nemohl při svém vedení dopouštět četných nedostatků. Znamená jen, že pocit viny není jejich správným řešením.

Oprostíme-li se tedy od planých výčitek, mohou se naše myšlenky svobodně rozeběhnout několika směry.

1. Sbor je společenství lidí veskrze volné, účast je dobrovolná a tudíž motivace je povýtce osobní, rozhodování o účasti neděje se pod vnějším tlakem. Motivace členů sboru bude tedy různorodá, jakož jsou i různí lidé, kteří do sboru chodí. Jedni si přijdou zazpívat, jiní přijdou, aby se viděli s přáteli, další, aby zaplašili samotu, noví mohou přijíti ze zvědavosti, jinou motivací může být také víra a oslava Boží ... zkrátka, co člověk, to jiný důvod, proč do chrámu přichází, aby společně s jinými lidmi sobě i Bohu zapěl.

2. Sbor, právě tak jako manželka a dýmka, se nepůjčuje. Přivyknout si na jednoho sbormistra a dirigenta je dlouhodobá záležitost. Časem se mezi sborem a sbormistrem ustanoví dynamická rovnováha, ti, kterým sbormistrova letora nevyhovuje, odejdou, kterým vyhovuje, zůstanou a přivedou sobě podobné. Změny sbormistrovské osoby, byť krátkodobé, na tuto rovnováhu působí nepříznivě. Zpěváci jsou buď jako psi věrní svému sbormistrovi, nebo jako kočky věrní svému kostelu, ale věrnost sboru jako takovému není hluboko zakořeněná.

3. Domnívám se, že sbor, který zabývá se hodně hudbou barokní, měl by vést člověk košatý, se smyslem pro humor, velkorysý a příjemného vystupování. Další vlastností je taktéž určitá vášnivost, neboť barok byla doba vášnivá - ať již výrazem či obsahem. Dále by to měl býti člověk, který se dovede zajímat nejen o sebe a hudbu, ale také o jiné lidi - ať je to již vlastní rodina, či členové sboru. Neboť vedení sboru skrývá v sobě jisté patriarší rysy, v určitých chvílích se sbormistr proměňuje v hřímajícího patriarchu, který trvá na svém a tvrdě prosazuje svou představu, aniž by ovšem zbytečně sbor sekýroval.

4. Když sbor ukázněně cvičí delší dobu a snaží se, sbormistr ho chválí, protože jinak chuť do další práce prudce klesá a samo nadšení pro hudbu nestačí. S jiným přístupem je atmosféra zkoušky křečovitá a zkoušení i sebekrásnějšího díla se mění v úmornou dřinu. Krátkodobý úspěch sbormistrova nadávání a najevo dávané nespokojenosti je draze zaplacen dlouhodobou atmosférou ve sboru.

Jak udržeti lidi ve sboru?

Zde bych uvedla jeden příklad z vlastní psychologické praxe, kdy jsem pracovala s mládeží, kterážto také docházela každý týden na skupinová terapeutická sezení. Musím říci, že jsme společně s kolegy pracovali více než šest let v určitém systému a nikdy se nám nepodařilo vysledovat, na čem je účast závislá. Jisto je, že pokud byla atmosféra příjemná a hoši potřebovali se s námi sejíti, tak chodili, ale jinak chvíli chodili a chvíli nechodili.

Domnívám se, že účast téměř ve všech skupinách kolísá v souvislosti s ročním obdobím. Na podzim a v zimě, kdy je člověk omezen chladným počasím a také jeho mysl je chmurnější, raději zajde mezi lidi ohřát se a popovídat si. Na jaře pak a začátkem léta bývá účast mizerná, protože je spousta dalších možností a programů, jak aktivně vyrazit do světa a tudíž na zpívání je méně času. Je třeba také míti na paměti, že lidé mají spoustu povinností pracovních a zejména mužská část populace vyjevuje určitou uštvanost a tudíž objektivně nemá čas do sboru docházet.

Co jest prospěšné sboru a jeho vedení?

Milé a příjemné přivítání nováčků, přátelské vztahy mezi lidmi uvnitř sboru, dále jakýsi pocit vnitřní spjatosti s místem, kde se zpívá. Zde by myslím docela prospělo, kdyby představení farnosti (kláštera) aspoň nepatrně dali najevo, že zpěv chrámový jest jim libý a že si práce sbormistrovy a celého sboru považují. Vím, že to nejde snadno zařídit, ale mě osobně by se líbilo, kdybych věděla, že jsem přijímána jak osoba, která přispívá k větší slávě Boží, a ne jako trpěný vetřelec, který by měl co nejrychleji zmlknouti a neubírati jiným drahocenného času.

Dále jsem přesvědčena, že společné povídání, oslavy, přinášení pokrmů a lahodných nápojů má velmi dobrý vliv na soudržnost a přátelské ovzduší ve sboru.

Je dobré vědět, že ani zevrubný rozbor všech příčin a okolností, proč lidé chodí či nechodí, nepomohou k tomu, aby zkušebna sboru byla přeplněna dychtivými zpěváky. Daleko lepší je přijímati tento fakt s jistou pokorou a viděti, že lidé jsou bytosti nedůsledné, vrtkavé a příčiny jejich chování jsou veskrze podivné až tajemné.

Přesto se domnívám, že i když lidé nepřijdou na zkoušku, rádi se dostaví na provedení, když je osobně či telefonicky vyzve sympatický sbormistr, jemuž se těžko odmítá."