Za jedním naplněným hudebnickým životem -

Rodištěm a dlouholetým působištěm Miloslava Krejsy byly Letovice, kde se 31. července roku 1929 narodil stolařskému dělníkovi a amatérskému hudebníkovi Vincenci Krejsovi a jeho manželce Aloisii. Základy hudebního vzdělání získal od svého otce. Od roku 1938 se vzdělával v soukromé hudební škole Ladislava Nováka, absolventa Janáčkovy Varhanické školy v Brně, který byl od roku 1916 letovickým varhaníkem a ředitelem kůru. Po vychození měšťanské školy v Letovicích nastoupil Miloslav Krejsa na brněnskou konzervatoř. Jako hlavní obor studoval hru na varhany u profesorů Františka Michálka, Jiřího Reinberga a Vladimíra Hawlíka, vedle toho také dirigování u profesorů Antonína Balatky, Jana Šoupala, Karla Hradila a Bohumíra Lišky a kompozici u Viléma Petrželky.

Když byla v roce 1944 konzervatoř uzavřena nacisty, byl student Miloslav Krejsa totálně nasazen jako dělník v luštírně lesních semen na zámku v Letovicích. Roku 1946, krátce po opětovném nástupu na konzervatoř, však onemocněl plicní tuberkulózou a musel z důvodu léčení studium přerušit. Tím se vyhnul ideologickým čistkám, které na konzervatoři proběhly po komunistickém puči v únoru roku 1948 a které byly příčinou vyloučení mnohých studentů s nevyhovujícím kádrovým profilem, především těch věřících.

Po vyléčení nastoupil Miloslav Krejsa v září roku 1948 opět ke studiu, v roce 1950 složil státní zkoušku ze hry na klavír a v červnu 1951 absolvoval studium s vyznamenáním. V té době také začalo jeho celoživotní přátelství s jeho generačními vrstevníky, skladateli Zdeňkem Zouharem (1927–2011) a Zdeňkem Pololáníkem (*1935). Jeho prvním působištěm po absolutoriu byla obec Březová nad Svitavou ležící severozápadně od jeho rodných Letovic. Tam založil a vedl místní pobočku svitavské hudební školy a působil tam i jako varhaník a sbormistr. V Březové se také seznámil se svou budoucí manželkou Marií Trundovou, se kterou se oženil roku 1958.

Již 1. ledna 1953 však Miloslav Krejsa odešel na doporučení svého bývalého učitele Františka Kaliny do Brna, kde působil jako učitel na hudební škole Jaroslava Kvapila a také jako ředitel kůru v kostele sv. Jakuba. Tam se ujal vedení smíšeného chrámového sboru a dětského sboru, kde začínalo svou kariéru mnoho vynikajících zpěváků (jmenujme např. Evu Pilarovou). Následujícího roku u něj však znovu propukla tuberkulóza, nastoupil tedy léčení v sanatoriu v Pasece na Moravě. Odtud se již nevrátil do Brna, nýbrž domů do Letovic. Pobíral invalidní důchod a se svolením svého lékaře působil jako učitel, varhaník a sbormistr v nedaleké Svitávce.

Roku 1957 přešel do Letovic, kde se po odchodu svého učitele Ladislava Nováka na odpočinek ujal řízení kůru farního kostela sv. Prokopa. Za podpory tamního duchovního správce, děkana P. Františka Krchňáka, začal hudební život na kůru vzkvétat: chrámový sbor se rozrostl až na 46 zpěváků, které doprovázel komorní orchestr. V Letovicích často účinkovali spolu s místními také brněnští hudebníci (např. varhaník Josef Pukl), včetně sólistů Janáčkovy opery (např. barytonista Eduard Hrubeš). V roce 1959 proběhla v Letovicích za řízení Miloslava Krejsy premiéra Liturgické české mše Zdeňka Pololáníka a pomyslně odstartovala řadu letovických premiér skladeb tohoto autora, který se jich spolu s manželkou pravidelně účastnil. Nebyl však zdaleka sám – premiéry svých děl tu zažili také skladatelé Petr Fiala, Jan Nevěčný, Mirko Daněk, Emil Hába, Jiří Laburda a další.

Když byl v roce 1962 v Letovicích založen pěvecký sbor Bohuslava Martinů, stal se Miloslav Krejsa sbormistrem mužského sboru a po smrti sbormistra Vojtěcha Řeháka převzal i sbor ženský. Roku 1963 nastoupil konečně také jako učitel na Lidovou školu umění v Letovicích, a to jako učitel hry na akordeon. Musel se ovšem zároveň s tím vzdát postu ředitele kůru. Formálně jej tedy převzala jeho sestra Marie Prudilová, která byla taktéž varhanicí. Fakt, že se Miloslav Krejsa stal 1. září 1968 ředitelem letovické LŠU, i když odolal tlaku představitelů totalitního režimu a nevstoupil do Komunistické strany Československa, svědčí o jeho vysokých kvalitách, jak uměleckých, tak lidských. Za dobu působení Miloslava Krejsy ve funkci ředitele školy došlo k nebývalému rozkvětu ve všech oborech. Učitelský sbor se rozrostl o spoustu vynikajících umělců i začínajících skladatelů (Petr Fiala, Věra Heřmanová, Zdeněk Špatka či Jan Nevěčný), v rámci výuky byly prováděny muzikály, balety i operety. Zároveň Krejsa nadále, de facto ilegálně působil na kůru u sv. Prokopa.

Až roce 1979, po udání ze strany jednoho ze spoluobčanů, byl zbaven funkce ředitele školy a přeložen na LŠU v Boskovicích jako učitel hry na akordeon. Pro do té doby čilý hudební provoz na letovickém kůru to sice znamenalo velké komplikace, ne však definitivní zánik. V Boskovicích působil Krejsa dalších 20 let a opět úspěšně. Založil zde a vedl Boskovický dětský pěvecký sbor, od 1. září 1983 také nastoupil jako nový sbormistr mužského sboru Janáček Boskovice a společně s Aloisem Čadou vedl i smíšený sbor Janáček Boskovice.

Roku 1982 si Miloše Krejsu zvolili za svého sbormistra také členové smíšeného pěveckého sboru Vlastimil z Vanovic. Miloslav Krejsa za svůj život založil či převzal řízení celkem 30 pěveckých sborů. Aktivním hudebníkem zůstal i v důchodovém věku – na odpočinek fakticky nikdy neodešel. Hudba se stala také nedílnou součástí života celé Krejsovy rodiny. Manželka Marie byla dlouhá léta členkou a jednatelkou pěveckého sboru Bohuslava Martinů a rovněž všechny čtyři dcery Miloslava a Marie Krejsových se věnují hudbě (tři z nich vystudovaly konzervatoř).

Za svoji kariéru dostal několik cen a vyznamenání. Z nich jmenujme pamětní medaili sv. Petra a Pavla brněnské diecéze a titul Osobnost města Letovice za rok 2007 (za padesátiletou činnost ve vedení pěveckých sborů a za mimořádný přínos k rozvoji kultury v Letovicích). Za své vzdělání vděčí Miloslavu Krejsovi desítky amatérských i profesionálních hudebníků, z nichž mnozí se stali význačnými umělci. Svým talentem hudebním a pedagogickým, neúnavnou a pilnou prací i prostou lidskou vlídností zásadně ovlivnil hudební a kulturní tvář nejen samotných Letovic a jejich okolí, ale celého regionu, jehož osu tvoří malebné údolí řeky Svitavy spěchající na jih k Moravskému krasu a dále do Brna.

Věříme, že Miloš nyní s nadšením muzicíruje spolu se svými zvěčnělými přáteli, kolegy i žáky a že se k němu jednou budeme moci připojit i my. Zatím na něj vzpomínejme s vděčností, láskou a hlavně s úsměvem – vždyť jinak to ani nejde...

S použitím textu Tomáše Pléhy „Miloslav Krejsa“ a článku Petra Hlaváčka „Miloslav Krejsa – Kantor pro budování socialismu nežádoucí“ napsala

Irena Veselá